Článek
Stojím v montérkách mezi řadami smrků a jedlí, je sobota odpoledne, kolem nuly, vlhko a lezavo. Lidi tlačí vozíky s nákupy, někteří jen projdou, jiní se zastaví a začnou se rozhlížet po stromech. Ruce mám zmrzlé, i když mám rukavice, a mezi zákazníky jsou dlouhé pauzy, kdy jen koukám na ty zelené řady a na chvíli vypínám. Tuhle brigádu dělám už několik let po sobě a uvědomuju si, jak moc mi to změnilo pohled. Dřív jsem stromky bral jen jako „něco, co má být hezké v obýváku“, dnes je vnímám spíš jako zboží s různou kvalitou, stářím a historií. A když tam tak stojím, napadne mě, že kdybych si měl dnes vybrat stromek domů, šel bych na to úplně jinak, než to vidím u většiny lidí.
Proč největší stromek není vždy výhra
K stánku přijde mladý pár s kočárkem a bez váhání míří k největším stromkům vepředu. „Chceme pořádnej,“ říká chlap a hned bere do ruky ten nejvyšší kus. Vím, že právě tyhle „výstavní“ stromy bývají většinou uříznuté jako první a mají za sebou delší cestu i skladování, takže nejsou vždycky nejčerstvější. Nechci je ale strašit nebo na ně hned chrlit chytré rady. Když se mě zeptají, jak poznají, že stromek vydrží, jen jim ukážu, ať přejedou rukou po větvi a podívají se, kolik jehličí jim zůstane v dlani. Vysvětlím, že čerstvý stromek je těžší a jehličí drží líp. Přitom si uvědomuju, že kdysi bych taky šel hlavně po výšce a tvaru, aby vypadal „reprezentativně“, ale dneska bych v první řadě řešil čerstvost a váhu.
Za chvíli přijde pán v zimní bundě, trochu zadýchaný, a už mezi dveřmi se ptá: „Máte něco levnějšího, ale aby to vydrželo do Tří králů?“ Vím, že část stromků nám dorazila už před týdnem a stojí víc na jedné straně, zatímco čerstvě dodané jsou na druhé. Pro většinu lidí to ale vypadá všechno stejně – prostě zelené stromy v řadách. Ukážu mu radši o něco menší stromky z té čerstvější várky a během řeči mu vysvětluju, že výdrž není jen o tom, jestli je to smrk nebo jedle, ale i o tom, jak dlouho je uříznutý a jak byl skladovaný. Vidím na něm, že nad tím nikdy nepřemýšlel. V duchu si říkám, že kdybych byl já na jeho místě, mnohem víc bych se ptal, kdy zboží dorazilo, kde stálo, jestli bylo venku nebo někde v teple, než abych koukal jenom na cenovku.
Chyba číslo jedna: berete první stromek z kraje
Během klidnější chvíle pozoruju, jak lidi často přijdou, vezmou první stromek z kraje, nechají si ho hned zabalit do sítě a jedou pryč. Ani ho pořádně nerozbalí, neotočí, nepodívají se na kmen. My, co to tady prodáváme, víme, že nové a lepší kusy většinou nekončí v první řadě. Když nám přijde nová várka, skládáme ji dál dozadu, a lidi, kteří spěchají, berou hlavně zepředu, co je po ruce. Když za mnou někdo přijde s tím, že chce „něco fakt pěkného“, automaticky ho vedu o pár řad dál, kde jsou rovnější, symetričtější a hlavně čerstvější stromky. Vím jistě, že já osobně bych už nikdy nebral první stromek z okraje. Prošel bych si v klidu aspoň pár řad, nebál bych se stromek rozbalit, otočit a prodavače poprosit, ať mi vytáhne i něco z hloubi stánku.
Odpoledne za mnou přijde paní, která hned mezi řečí prohodí: „Já bych ho chtěla koupit už teď, začátek prosince, dám ho na balkon, protože pak už ty hezký nebudou.“ Slyším to každý rok několikrát. Z vyprávění zákazníků i známých vím, jak to pak často vypadá po svátcích: stromek koupený moc brzo, několik týdnů v teple bez vody, přeschlý, jehličí všude. Paní vysvětluju, že ideální je stromek po koupi co nejdýl držet v chladu a pak ho dát do stojanu s vodou, ne ho nechat týden opřený u topení nebo v přetopeném obýváku. V hlavě si promítám, jak bych to dělal já: stromek bych kupoval klidně až pár dní před Štědrým dnem, spíš menší, ale opravdu čerstvý. Možná ne tak efektní na fotce, ale takový, který mi po týdnu neskončí napůl holý.
Navečer začínáme s kolegou balit poslední stromky do sítě. Je zima, lidi už moc nechodí, tak si povídáme. Bavíme se o tom, jak většina zákazníků řeší hlavně cenu a výšku, ale když se jich zeptáme, jestli chtějí víc vonící smrk, nebo spíš jedli, co tolik neopadává, často ani neví, co je co. Spousta z nich netuší, že když doma zkrátí kmen o kousek a dají stromek hned do vody, vydrží líp. Já po těch letech za pultem už na stromky koukám skoro technicky – beru je do ruky, sleduju hmotnost, pružnost větví, barvu řezu na spodku. Když večer zavíráme stánek a já skládám stojany na hromadu, přemýšlím o tom, jak bych si jednou kupoval stromek já: nebrat první, co je po ruce, nebát se ptát na původ a stáří, dívat se na čerstvost, váhu a jehličí. A radši mít doma menší stromek, ale takový, který opravdu vydrží celé svátky, než se po pár dnech rozčilovat nad jehličím po celém bytě.
