Článek
Celé odpoledne jsem byla v takovém zvláštním napětí. Těšila jsem se, ale zároveň jsem byla nervózní. Byli jsme spolu asi tři měsíce a oba jsme říkali, že na první společnou noc nechceme tlačit. Teď to konečně vyšlo, domluvili jsme se, že přijdu k němu, on uvaří a pustíme si film. V hlavě jsem měla docela jasnou představu, jak by ten večer mohl vypadat, možná až moc idealizovanou. Chtěla jsem tomu ale trochu pomoct, tak jsem vzala láhev vína, ať nepřijdu úplně s prázdnou a necítím se jako host u cizího člověka.
Večer, na který jsem dlouho čekala
Když mi otevřel, měl na sobě tepláky a tričko, což mě nějak uklidnilo. V kuchyni vonělo jídlo a na stole hořela svíčka. To mě opravdu překvapilo, protože jinak se spíš tvářil, že na takové věci moc není. Večeře byla jednoduchá, ale dobrá, a já jsem viděla, že si s tím dal práci kvůli mně. U jídla bylo všechno příjemné, bavili jsme se hlavně o práci a o tom, kam bychom chtěli na dovolenou. Vážnějším tématům jsme se oba spíš vyhýbali, jako bychom se báli něco pokazit. V hlavě jsem si to zároveň porovnávala s tím, co o něm vím – že byl několik let ve vztahu, rozešli se pár měsíců předtím, než jsme se potkali, a on mi opakoval, že to má uzavřené. Dnešek pro mě byl spíš test, jestli vedle sebe zvládneme jen tak být.
Po večeři jsme se přesunuli do obýváku, pustili film a sedli si vedle sebe na gauč. Byli jsme u sebe blízko, ale pořád v tom byla určitá ostýchavost. V sobě jsem cítila směs očekávání a nervozity, řešila jsem úplné detaily – jestli nemám studené nohy, jestli mi není moc cítit víno z pusy. Když mě objal a já se k němu přitulila, měla jsem na chvíli pocit, že všechno běží přirozeně a že to prostě nějak dopadne samo, bez velkého plánování.
Jedna zpráva, která změnila všechno
Asi v půlce filmu mu zavibroval mobil. Koutkem oka jsem zahlédla náhled zprávy a najednou jsem byla úplně vzhůru a soustředila se jen na to. Bylo tam jméno jeho ex a text něco jako „Stejská se mi po tobě v posteli“. V tu chvíli jako by se zastavil čas. Film jsem přestala vnímat, jen jsem čekala, co udělá. On vzal mobil do ruky, rychle ho položil a otočil displejem dolů. Přitom bylo vidět, že ho to samotného rozhodilo. Mně se během vteřiny mísila v hlavě žárlivost, nejistota a silný pocit, že jsem najednou navíc. Připadala jsem si, jako bych v jeho životě nebyla na prvním místě.
Nejdřív jsem mlčela a snažila se to spolknout. Říkala jsem si, že přece nechci začít scénu kvůli jedné zprávě. Jenže mě to tak trápilo, že jsem se nakonec zeptala, proč mu jeho bývalá píše takové věci, když říkal, že je to dávno skončené a že spolu nejsou v kontaktu. V tu chvíli znervózněl, začal vysvětlovat, že je to jen její drama, že těžko snáší, že už spolu nejsou, a že to nemám řešit. Jenže já už jsem u toho zůstat nedokázala a zeptala jsem se přímo, jestli jí odpovídá a jestli jsou pořád v kontaktu. To ho očividně naštvalo, měl pocit, že ho vyslýchám. Hádka se rozjela rychle. On mi vyčítal, že mu nevěřím, já jsem mu vyčítala, že mi o jejich komunikaci neřekl, když věděl, že je to pro mě citlivé.
Když romantika vystřídá chladné ticho
Postupně jsme se oba úplně zatvrdili ve svých pozicích. On pořád opakoval, že kdyby chtěl být se svojí ex, tak bych tam přece vůbec nebyla já. Já jsem se mu snažila vysvětlit, že tohle mi nestačí, že se v té situaci cítím trapně a jako náhrada, která je tam jen do chvíle, než si to oni dva mezi sebou vyřeší. Celá atmosféra večera zmizela. Film někdo z nás pauzoval a na obrazovce zůstala stát nějaká zastavená scéna, kterou jsem už ani nevnímala. Po nějaké době už jsme byli spíš unavení než vyloženě naštvaní. Dohodli jsme se, že to na dnešek necháme být a probereme to jindy.
On se zvedl a řekl, že je unavený a jde spát do ložnice. Dodal, že jestli chci, můžu zůstat, ať už v ložnici, nebo na gauči v obýváku. V tu chvíli jsem měla chuť se prostě obléct a odjet domů, ale bylo pozdě, měla jsem u něj věci na spaní a připadala jsem si spíš otupělá než schopná něco rozhodnout. Nakonec jsem zůstala na gauči. Ležela jsem, zírala do stropu a přehrávala si to celé od začátku. Uvědomila jsem si, že tahle noc mi víc než o nějaké romantice ukázala, jak moc (ne)má uzavřenou minulost a kde mám já svoje hranice. A že tohle už nejde vrátit do stavu, kdy jsem o tom nevěděla.
