Článek
Seděla jsem odpoledne doma u stolu, dodělávala práci na notebooku a zvonil mi mobil z neznámého čísla. Normálně neznámá čísla neberu, ale ten den jsem čekala hovor od kurýra, tak jsem to zvedla. Ozval se klidný mužský hlas, představil se jménem a řekl, že volá z bezpečnostního oddělení mé banky. Hned na začátku dodal, že hovor je nahrávaný a týká se mého účtu. V tu chvíli jsem zpozorněla, ale nic mi ještě nepřišlo divné. Působil úředně, mluvil srozumitelně, žádné tykání nebo nátlak. Spíš jsem měla pocit, že řeší něco důležitého.
Když někdo zná vaše bankovní údaje
Zeptal se mě, jestli jsem v poslední hodině zadávala nějakou platbu do zahraničí. Nejdřív jsem začala přemýšlet, jestli jsem něco neplatila kartou, ale nic mě nenapadalo, tak jsem řekla, že ne. Pak začal „ověřovat údaje“. Věděl moje jméno, uměl bez váhání říct název banky i část čísla účtu. To mě uklidnilo, protože jsem si říkala, že tohle by si přece někdo jen tak nevymyslel. Zopakoval, že mi nic nechce prodávat, ale že potřebují potvrdit jednu podezřelou transakci. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi vlastně dělá službu, že mě chrání před nějakým průšvihem. A tak jsem odpovídala na otázky a spolupracovala, protože představa, že mi někdo vybílí účet, mě opravdu děsila.
Pak mi řekl konkrétní částku, o kterou mělo jít. Bylo to skoro stejně jako můj měsíční plat. V tu chvíli jsem úplně ztuhla. Na pár vteřin jsem nebyla schopná nic říct, pořád jsem dokola přemýšlela, kde jsem co platila, jestli jsem se někde nespletla v nule, jestli mi někdo neukradl údaje. Bylo mi fyzicky špatně z představy, že ty peníze opravdu odešly. On to moje ticho vyplnil. Začal opakovat, že to „teď hned musíme řešit, jinak bude pozdě“ a že pokud to nepotvrdíme, banka bude transakci považovat za schválenou. Ten strach z částky a z možnosti, že bych o ni přišla, způsobil, že jsem spíš poslouchala, co mi říká, než abych si to v klidu promýšlela.
SMS kódy, které vám málem zlomí vaz
Začal mi vysvětlovat, co přesně mám dělat. Řekl, že aby transakci mohli zablokovat, musím se přihlásit do internetového bankovnictví a potvrdit nějaké „zabezpečovací operace“. Působil, jako by šlo o běžný postup. Dodal, že mi banka pošle SMS kódy a že mu je mám do telefonu nadiktovat, aby je mohl „spárovat se spornou platbou“. Prý mi je teď hned pošlou, ať jsem připravená. Za chvíli mi opravdu pípne SMS. Otevřu ji a čtu text: potvrzení nové platby na nějaký účet, žádná zmínka o zabezpečení nebo blokaci. V tu chvíli mi došlo, že něco nesedí. Vzpomněla jsem si na všechna ta varování, že kódy z SMS se nikdy nesmí nikomu diktovat, ani „bance“. Najednou jsem o tom začala pochybovat, a tak jsem se začala ptát, proč si to nemůžou ověřit sami a proč mi volají z mobilního čísla, když oficiální infolinka má pevnou linku.
Jakmile jsem se začala vyptávat, jeho tón se změnil. Nebylo to vyložené křičení, ale zněl mnohem ostřeji a netrpělivě. Začal na mě tlačit, že není čas na otázky, že musíme jednat rychle, jinak prý peníze odejdou a už to nepůjde vrátit. Řekla jsem mu, že mi to není příjemné a že si radši zavolám na oficiální infolinku banky, číslo mám na kartě. On mě zkoušel zadržet, opakoval, že tam se nedovolám hned, že budu dlouho čekat a „nejspíš to nestihneme“. V tu chvíli jsem si definitivně uvědomila, že něco není v pořádku. Omluvila jsem se, že hovor ukončím, a prostě jsem zavěsila, i když jsem slyšela, jak do poslední chvíle něco říká.
Ověření u banky a stud, který zůstává
Jakmile jsem položila telefon, začalo mi bušit srdce. Seděla jsem chvíli nehnutě, ale pak jsem vzala mobil a sama se přihlásila do bankovní aplikace. Projela jsem poslední pohyby na účtu a žádná taková transakce tam nebyla. Ani zablokovaná, ani čekající, nic. Trochu se mi ulevilo, ale zároveň jsem si uvědomovala, jak blízko jsem byla tomu, abych ty kódy opravdu nadiktovala. Pro jistotu jsem pak zavolala na skutečnou infolinku banky. Našla jsem si číslo na oficiálním webu a jen ten rozdíl v přístupu mě uklidnil. Všechno chtěli ověřit po mně, nic nevyžadovali hned a hlavně po mně nikdo nechtěl číst kódy z SMS.
Operátorka na druhém konci si mě vyslechla a klidným, ale důrazným hlasem mi vysvětlila, že jde o známý typ podvodu, který se teď často opakuje. Řekla mi, že jsem udělala správně, když jsem zavěsila a nic nepotvrdila. Pro jistotu mi dočasně zablokovala přístup do internetového bankovnictví, domluvily jsme se na změně hesla a zapnutí dalších bezpečnostních prvků. Nastavila mi třeba SMS upozornění na každou odchozí platbu, abych měla větší přehled. Celou dobu jsem měla směs pocitů – úlevu, že je účet v pořádku, ale i takový zvláštní stud, že jsem se málem nechala takhle nachytat, i když to nakonec dobře dopadlo.
Když jsem to celé dořešila, došlo mi, jak málo chybělo. Stačilo pár vteřin, kdy jsem byla vyděšená tou částkou, a klidně bych mu ty kódy nadiktovala. Připadala jsem si chvíli hloupě, ale zároveň jsem byla vděčná, že mě zastavila ta SMS s textem o nové platbě a vzpomínka na varování z banky. Večer jsem to vyprávěla partnerovi a pak i rodičům. Chtěla jsem je hlavně varovat, protože vím, že oni mají tendenci věřit autoritám po telefonu ještě víc než já. Od té doby jsem opatrnější. Když mi volá kurýr nebo jakékoli neznámé číslo, nic citlivého po telefonu neříkám. A kdykoli má jít o něco s penězi, radši sama najdu oficiální kontakt na banku a zavolám tam. Ten pocit, že jsem kvůli jednomu telefonátu málem přišla o celý měsíční plat, ve mně zůstal a hodně mě poučil.
