Článek
Lékařský gaslighting jako následek toho, že si s vámi lékař neví rady.
Sedíte v ordinaci lékaře, už ani nevíte pokolikáté. Vše znovu vysvětlujete. Znovu se na vás dívají, jako kdybyste nechtěli do práce. Jako na vyžírku systému. Hypochondra. Člověka, který má určitě nějaký psychický bol a zbytečně to hrotí. A v čekárně sedí davy pacientů, kteří mají reálné potíže a skutečně se necítí dobře.
Vlastně ani nevím, kdy to všechno začalo. Vím jen, že jsem už jako adolescent často navštěvovala ordinaci svého dětského lékaře. Bolesti zad. Problémy se žaludkem. Později se přeléčila toxoplazmóza.
V prosinci 2009 jsem otěhotněla. Při 159 cm výšky byla počáteční váha 49 kg. I při takto ideální váze mě už trápila celulitida. Jakmile přišlo jaro a s ním i horka, začaly mi otékat nohy, obličej a prsty na rukou. V létě jsem je měla pro jistotu dvakrát tak velké a pomáhalo mi jen mít je nahoře nebo je chladit studenou vodou. Měla jsem mnohokrát pocit, že jsem se ráno probudila a přes noc rapidně přibrala. Nedávala jsem tomu důležitost, prostě jsem byla těhotná a říkala jsem si, že to v létě k tomu patří. Celkově jsem přibrala 20 kg ke své váze. Paradox byl, že jsem po třech dnech odcházela z porodnice opět s váhou 49 kg a už bez otoků.
Další roky byl poměrně klid. Na to, co jsem si zažívala s bolestmi, které po mém těle putovaly podle libosti, a otoky, které už nebyly tak masivní, jsem si prostě zvykla. Začaly se mi tvořit modřiny, bolely mě žíly, ale na cévním nic nenašli.
A najednou to přišlo v prosinci 2019. Bolest pravého předloktí taková, že jsem neudržela ani tužku v ruce. Sedím u počítače a najednou zjišťuji, že mi nejde se postavit na nohy. Bolest celého těla. Mrtvění jeho levé poloviny. Padání hlavy, jako kdyby mi ji nic nedrželo. V nemocnici mi zkoušeli dávat kapačky, silné léky a bolestivé obstřiky, které nezabraly ani jako placebo. Jak to přišlo, tak to odešlo. Ale na ten moment, kdy jen ležím, nemohu se hýbat a jen mi tečou slzy, nezapomenu nikdy v životě.
V lednu 2020 přišla bolest pravého oka. S akutním zánětem duhovky a léky jsem byla odeslána domů a doufala, že to bude naposledy. Očního se bojím totiž víc než zubaře. Jenže jsem se z toho nedostala a po 14 dnech skončila na očním znovu, tentokrát s ložiskovým zánětem nadbělma, stav po zánětu cévnatky a sítnice.
Tehdy jsem ještě vůbec netušila, co se děje, a když mi byla doporučena návštěva neurologie, protože oční lékař začal mít podezření na autoimunitní anebo revmatickou diagnózu, to jsem se teprve začala bát. S mojí povahou je jeden z nejhorších pocitů nevědomost. A objednací lhůty na neurologii byly šílené. Měla jsem tehdy štěstí, protože můj šéf měl známou neuroložku a ta mě vzala hned druhý den. Jako akutní případ jsem se musela po nemocnici pohybovat na vozíčku a ona riskovala to, že přijde o odměny od nemocnice.
Zajímavou vsuvkou je, že k 1. dubnu 2012 nabyl účinnosti přelomový Zákon o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb., konkrétně § 28 odst. 3 písm. b)), který nám pacientům garantuje svobodnou volbu lékaře i nemocnice. To zní na papíře skvěle. Jenže už vám nikdo neřekne, jak krutá je realita v zákulisí. Pokud vás totiž ošetří lékař mimo spádovou oblast vašeho bydliště, zdravotní pojišťovny mu za to mohou finančně zkrátit rozpočet a nemocnice mu sáhne na odměny. Co si budeme povídat, takový lékař, který vás i přes toto riziko lidsky vyšetří a pomůže vám, si ty prémie zaslouží ze všech nejvíc. Že?
Lékařka mě poslala na rentgen LS páteře a SI skloubení. Na papíře jsem měla napsanou chronickou bolest zad v krční a bederní oblasti, ale oba rentgeny ukazovaly zcela zdravého jedince. Tímto pro mě lékařka nemohla udělat víc a byla jsem odeslána na revmatologii, na kterou jsem si počkala jen pár dní. Opět díky známosti, jen tentokrát se správnou spádovostí.
Na revmatologii začal kolotoč, to jsem ještě nevěděla, že mi ho zpříjemní začínající Covid. Prošla jsem si kompletními odběry, které prokázaly, že jsem zdravá a mám všechny hodnoty perfektní. Ale abych nepředbíhala.
V den, kdy jsem se měla dostavit pro výsledky, mi volali z nemocnice a posunuli termín o měsíc. Ne protože by nebyly všechny výsledky, ale protože lékař onemocněl Covidem. Čekala jsem už dost dlouho a nemohla jsem se smířit s tím, že budu čekat bolavě dál, protože jsou tam přece i další lékaři, kteří moji situaci mohou zhodnotit. Dne 13.03.2020 jsem odeslala prosbu na vedení nemocnice: „…Samozřejmě rozumím té situaci, která vzniká kvůli koronaviru a vím, že je vše pro zdravotníky složitější. Ale jenom přece…není opravdu v celé nemocnici kompetentní doktor, který by mi sdělil výsledky MRI, RTG a krve? Děkuji moc za odpověď.“
A skutečně jsem během dvou hodin dostala odpověď, která mě pravděpodobně měla uzemnit: „…Jako vedoucí lékař revmatologické ambulance cítím určité rozpaky nad Vašim postupem. Jistě dokážete pochopit, že momentálně čelíme nepříznivé situaci v souvislosti se šířícím se onemocněním Covid-19. Mezi pacienty naší ambulance panuje určitá nervozita a obavy z této nákazy, což bohužel klade větší nároky na všechny pracovník naší ambulance. Situaci zhoršila i karanténa, která byla uvalena na našeho kolegu. Z těchto důvodu bych z Vaší strany očekávala jistou zdrženlivost a vyšší míru tolerance při plnění Vašich požadavků. V příloze emailu naleznete kopii lékařské zprávy.“
A překlad všech vyšetření od člověka, který má v titulech Doc., MUDr. a Ph.D.? Bolest při rotaci kyčle/kříže a citlivost čelistního kloubu byly jediné dvě věci, které mi fyzicky vyšly jako bolestivé. RTG nosních dutin perfektní. RTG LS páteře perfektní. Magnetická rezonance SI skloubení bez zánětu, otoku a poškození. Pouze v oblasti malé pánve tekutina a křečové žíly, což ale může souviset s prodělaným těhotenstvím a je to naprosto nepodstatný nález. Horní i dolní končetiny bez omezení a deformací. Svalová síla 5 z 5. HLA-B27 negativní. Konečný verdikt zněl, že nemám žádnou revmatickou chorobu, bolí mě jen záda, protože jsou přetížená, také to můžu mít z úzkostí, kterými trpím od dětství. S možnou přítomností fibromyalgického syndromu (o něm si povíme v dalším článku) a doporučeným Paralenem nebo Ibalginem při potížích jsem byla jako pacient ukončena a dál neřešena.
Díky sousedce jsem našla úžasného fyzioterapeuta, který mě během pár měsíců postavil na nohy. Ale tehdy jsem to skutečně vzdala a dlouhý čas se lékařům vyhýbala, protože mi zaseli pochybnosti vůči tomu, co cítím. Opravdu jsem si myslela, že to mám všechno v hlavě, ale nebylo to tak…
Napište mi do komentářů: Zažili jste u svého lékaře podobné chování? Jakou nejhorší větu vám kdy doktor řekl? Pojďme o tom otevřeně mluvit, protože ticho těmto arogantním lékařům jen pomáhá.
Zdroje:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372#cast4
Pokračování zde :-)
