Článek
Při návštěvě u mé nové revmatoložky jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Poslouchala, co jí říkám, a pak mě začala důkladně vyšetřovat. Na ultrazvuku kloubů nebyl vidět žádný otok ani výpotek, klouby jsou volné a podle mezinárodních standardů nejsou naplněna kritéria pro revmatoidní artritidu. Laboratorní výsledky revmatoidních faktorů, kompletní screening antinukleárních protilátek i genetika vyšly negativní. Krevní obraz, testy na vnitřní orgány a CRP jsou ukázkové. Denzitometrie navíc ukázala zcela normální hustotu kostí. Paní doktorka přesto nenechává nic náhodě a z krve ještě nechává ověřit přítomnost chlamydií, mykoplasmat a borelií, doporučuje scintigrafii skeletu a předepisuje Condrosulf 800 na výživu a podporu kloubních chrupavek.
Paní doktorka mi radostně vysvětlovala, že mám velké štěstí, protože momentálně určitě nemám žádnou autoimunitní nemoc. Zároveň mě však upozornila na to, že mám být hlavně v klidu a v pohodě, aby se to do budoucna nezměnilo.
V ten moment jsem si uvědomila, že jsem sotva dobrala antibiotika. Nejdříve jsem dostala dvoje po sobě, protože se to tvářilo jako chřipka, ale ani jedny nezabíraly a naopak mi bylo mnohem hůř. Obvodní lékařka mi nechala udělat důkladnější rozbory krve a zjistila, že mám Mycoplasma pneumoniae, která způsobuje atypické zápaly plic. Tato bakterie nemá buněčnou stěnu, proto na ni nezabírá běžný penicilin, který jsem doposud brala. Po nastavení nových antibiotik se můj stav začal značně lepšit a rychle odezněl.
V prosinci jsem šla s výsledky na kontrolu. Scintigrafie ukázala mírně zvýšenou aktivitu v ramenních a kyčelních kloubech, která značí začínající degenerativní změny, ale ne nijak zásadní. Chlamydie a borelie byly negativní a ve zprávě se objevil záznam o prodělané, ale již neaktivní Mycoplasma pneumoniae. Stále nebylo dosaženo kritérií pro tabulkovou revmatoidní artritidu. Lékařka se i přes tyto výsledky rozhodla, že nebudeme čekat se založenýma rukama, a na základě svých zkušeností a mých příznaků mi empiricky nasadila lék Plaquenil. Nejdříve jsem ale musela na oční vyšetření, abych si nechala zkontrolovat sítnici, protože ji tento lék může v budoucnu ovlivnit. Zpravidla se pak na oční kontroly dochází každý rok.
Na kontrole v únoru 2026 nastal zvrat a po Plaquenilu u mě nastalo zlepšení. Ranní ztuhlost kloubů, která mě dříve paralyzovala, byla pryč a teď jsem se během pár minut zvládla rozhýbat. Bolesti a veškeré další potíže ustupovaly. Únorem 2025 mi začalo nejhorší období mého života a o rok později, díky správnému lékařskému zásahu, byly potíže minimální. Rozbory krve byly opět perfektní. Objevila se jen drobná odchylka v kreatinkináze, která pravděpodobně seděla ke svalové únavě, křečím a záškubům, a hořčík na spodní hranici, který jsem hned začala doplňovat. Pokračujeme tedy s Plaquenilem a zároveň mě revmatoložka posílá na rehabilitace s žádankou pro bolesti kloubů a ataky, které se chovají a vypadají jako těžký zánět kloubů.
O měsíc později jsem se dostala k primáři rehabilitačního oddělení, který popsal, jak se na mém těle podepsaly dlouhodobé bolesti v kombinaci se sedavým zaměstnáním. Zjistil výrazně zvýšené napětí trapézových svalů a svalů šíje. Naopak natahovače byly oslabené a k tomu blokády a snížená pohyblivost hrudní páteře. Do záznamu mi napsal konstituční hypermobilitu a u toho hlásil, že si mám pořídit „vankúš kostrčový“ a pojedu na tři týdny do lázní. Koukala jsem na něj jako tele na nová vrata a s pláčem mu říkala, že nikam jet nemůžu. Udiveně se mě ptal proč – vždyť hromada jeho pacientů o lázně žádá, a já, když na ně mám nárok, je nechci? Úplně jsem si představila, jak nejsem tak dlouho doma, v práci, a jak jsem schopná brečet i po prvním dni v nemocnici při hospitalizaci.
Konstituční hypermobilita je vrozená vlastnost, při které jsou vazivové tkáně v těle volnější a klouby mají podstatně větší rozsah pohybu než u běžné populace. Nejedná se o nemoc, ale o přirozený stav a nastavení organismu, se kterým se člověk již narodí. Vazivo u hypermobility obsahuje méně pevný kolagen, což způsobuje, že jsou šlachy a vazy poddajnější. Projevuje se ohebnějšími klouby, častější únavou svalstva a náchylností k blokádám. No a díky tomu, že jsou klouby a vazy volnější, tělo spotřebovává více energie na udržení stability, přičemž dlouhodobý stres a psychické napětí vedou k chronickému zatínání svalů. A pak někdo řekne: „Uvolněte se, prosím.“
Čekaly mě rehabilitace. Do nemocnice jsem docházela párkrát do týdne. Koupila jsem si růžové lano na SM systém, který mě učil nenásilnou formou stabilizovat moje tělo a svalstvo. Nezdá se to, ale to obyčejné tahání za lanka dá neskutečně zabrat a já byla už po deseti minutách zpocená. Také jsem docházela k fyzioterapeutovi na masáže a měkké techniky. To byla teprve jízda. Měkké techniky fungují tak, že terapeut protahuje kůži a podkoží a tlačí na zatvrdlá a bolestivá místa, dokud bolest neodezní. Je to poměrně bolestivé, ale s prodýcháním jsem to zvládla. Vždy mě správně vedl. Po jeho zásahu jsem pak pokaždé spěchala domů, protože jsem byla schopná za hodinu usnout i vestoje. Třeba i kolem oběda a prospat to spokojeně až do rána. Den, někdy dva jsem se pak trápila, ale pak přišla neskutečná úleva. Tento člověk má zázračné ruce, protože skutečně věděl, kam sáhnout, a hrozně moc mi pomohl.
V květnu při kontrole na revmatologii se ukázalo, že paní doktorka je hotový anděl. Po proleženém roce 2025 jsem v tomto roce byla už naprosto pohyblivá, bolesti jsem si skoro ani nevšimla a vlastně ji skoro nemám ani doteď. Reakce na počasí je minimální a já si po letech skutečně odvykám od zvyku, že bolest musí být součástí mého každodenního života. Veškeré rozbory krve byly opět ukázkové, takže pokračujeme s Plaquenilem a kontrola mě čeká za tři měsíce.
Mezitím vším jsem si zvykala na myšlenku, že pojedu do lázní. Nakonec to vlastně nebylo ani složité. Šéf za mě hned začal hledat záskok, který zaučím, abych mohla v klidu lázňovat. A po rychlém schválení pojišťovnou jsem do nich skutečně 28. května 2026 nastoupila. Vybrala jsem si lázně v Luhačovicích, které mají vše pod jednou střechou, a vyšlo to.
Nabízí se tedy otázka: Jak rychle lze získat lidskou důstojnost zpět? Jak zjistit, že lékař dělá vše, co pro vás udělat může, a nejste pro něj jen kolonka v počítači? Odpovědi a jasné mantinely přitom definuje Etický kodex České lékařské komory. Ten je v České republice pro každého lékaře závazný a striktně ukládá povinnost chránit lidský život, jednat s maximální úctou k důstojnosti pacienta a celoživotně se vzdělávat podle nejnovějších vědeckých poznatků. Každé zlehčování symptomů či chladný přístup je tak přímým porušením těchto základních profesních hodnot.
Přidám ještě vsuvku, která mi utkvěla v paměti.
Na podzim 2021 dostala moje tehdy dvanáctiletá dcera covid. S horečkou 39 °C byla jako mrtvolka, která málem skončila v nemocnici a nedošla si ani na záchod. Za celé roky přitom neměla ani jednou teplotu. Jsme totiž nízkoteplotní, takže stačí, aby měla 37 °C, a už je úplně mimo jako Mimoň. Rozhodli jsme se jít na testy do laboratoře, abychom měli potvrzení a dcera měla ve škole klid od tehdy povinných stěrů z krku. Jenže z laboratoře přišla zpráva, že je negativní. Byla jsem si jistá, že covid má, proto jsem do laboratoře napsala. Ozval se mi sám vedoucí, pan prof. RNDr. Ph.D., uznávaný odborník na neurobiologii a molekulární biologii. Tento mudr pudr se nejdřív představil jen jménem a vysvětloval, že pochybit rozhodně nemohli, a když je negativní, tak covid prostě nemá. Já za ni ale bojovala a opakovala mu, že dceru moc dobře znám. V tu chvíli na mě vytáhl všechny své tituly před jménem i za jménem, ale já si dál jela své tempo „Já jsem matka, kdo je víc?“. Nabídl mi, ať ji doveze otestovat znovu, což jsem odmítla – nebudu znovu oslabené dítě tahat hodinu do laboratoře jen proto, že zprznili testy. Řekla jsem, že ji nechám otestovat na protilátky u jejího obvodního lékaře a dám mu vědět. A skutečně, měla jich v sobě tolik, jako by dostala dvě očkovací dávky. Když jsem mu to napsala, hned mi volal zpátky. Prý se mu takový dvoudenní covid stal zatím jen jednou, u nějakého známého herce, a dcera má zkrátka neskutečně dobrou imunitu. Tím náš rozhovor skončil. Pro mě je to ale jasný příklad toho, jak akademické ego dokáže totálně ignorovat realitu pacienta.
Tímto končím povídání o mnou zažitém lékařském gaslightinghu, ale určitě nekončím s psaním. Počkejte si na článek, kde zjistíte, že smolař jako já nemůže plánovat absolutně nic dopředu. A jak jsem se měla v lázních? To se budete divit.
Napište mi do komentářů: Zažili jste u svého lékaře podobné chování? Jakou nejhorší větu vám kdy doktor řekl? Pojďme o tom otevřeně mluvit, protože ticho těmto arogantním lékařům jen pomáhá.
Zdroje:
