Článek
Takovou měla přezdívku, seděla dokonale. Milovala pivo a vojáky. Sloužil jsem v Liberci, na vycházky měl nejraději Radniční sklípek, pod radnicí na libereckém náměstí. Právě tam se vyskytovala Eva Pijatika. Bylo jí přibližně 25let. Co měla za sebou, možná neúspěšné manželství, říkalo se že protialkoholické léčení, kdo ví ? Byla dokonalá společnice, kamarádka, v její společnosti jsme se cítili velmi dobře.
Všichni jsme byli v náladě, nebyly peníze na další piva. Chudí vojáci, Eva se nechtěla vzdát zábavy.
Pane vrchní pojďte sem ! Budeme pít na moje hodinky ! Další runda piv přistála. A potom : Budeme pít na moje kozačky ! Jak dojdeš domů ? Kluci, ponesete mě !
Vždy došlo k tomu, posléze jsme se složili, hodinky i kozačky Evy Pijatiky vyplatili, návštěvy Radničního sklípku se opakovaly.
Nastal den „D“, od kterého jsme Evu Pijatiku neviděli. Napůl opilí, v nočních hodinách, na podzim, na ulicích shrabané hromady listí. Eva zavelela : „K zemi, plížením plazením vpřed !“ Byli jsme vycvičení poslouchat příkazů a rozkazů svých velitelů, velitelem v tu chvíli byla ona. Poslušně jsme padli na zem, plížili se hromadami listí, najednou hlídka VB.
Než jsme se stačili vzpamatovat, Eva Pijatika prohlásila: “ A já jim kopnu do škatule" ! Podpatkem prokopla policajtům dveře auta, dostala náramky, do konce ZVS jsme se s ní nesetkali.
