Článek
Vždy jsem byl naladěný na konverzaci, bavilo mě na ulici pozorovat lidi. Ti, co nepospíchali, byli pejskaři, nedalo mi to oslovit seniorku se dvěma pejsky. Sama těžce chodila o holi, vedla dva staré menší obézní pejsky neurčité rasy. Vlekli se a kulhali tak jako stará paní, vodítka by pro ně krom čekání u obchodu byla zbytečná. Dobrý den paní, jak se máte, pejskové vám určitě dělají radost. To víte že jo ! Našla jsem je opuštěné, dokud budu živa, alespoň těm psům posloužím. Čím je krmíte, když je všechno drahé ? Vařím jim polévku z pytlíku, do toho nalámu rohlíky. (bramborová stála tenkrát 1.90, gulášová 2.30…rohlík 0.30) Tak aby vám dělali radost, přeji vám hezký den a stálé zdraví !
Jednou jsem narazil. Jiná starší paní s pejskem. Je na vás pejsek hodný ? Ten je tak hodný, ani neštěká. A já v dobré víře : „Když neštěká, není to pes“. Já ho to naučím. Začal jsem vrčet a pejsek zareagoval. Přešel jsem pozvolna k názorné výuce štěkání, pejsek se rozštěkal. Prosím vás neučte mi ho štěkat, bydlím v paneláku, nebo tam se sousedy nevydržím. Vztekle mávala holí, rozčílená ubíhala co jí věk a síly dovolovaly.
