Článek
Život by byl nudný, kdyby jsme si nezpestřili monotónní práci občas nějakou srandičkou. V závodě jsme měli vášnivého sběratele plechových cedulí, vítaly příchozí na chodbě u vrátnice.
Např. : „Stanoviště obecního kozla, doba připouštění… nebo : Žádáme ženy aby přicházely v sukních a urychlily tak gynekologické vyšetření.“
„Píchačky“ jsou hodiny, po vsunutí karty zaměstnance a zmáčknutí páky vytisknou na kartě dobu příchodu, odchodu, případně přerušení, do řádky příslušného dne.
Kdysi stačilo mít příchod 6,00, odchod 14,00. Začalo se sledovat využívání pracovní doby. Zaměstnanci tráví čas převlékáním, sprchováním, bylo nutné vyznačit příchod alespoň o 10 minut před a 10 minut po konci směny, ne aby u píchaček před 14tou byla fronta, čekající až na hodinách naskočí 14,00.
Navrhovalo se a v jiných zemích tak bylo, když má zaměstnanec narozeniny, má mít volno. Na vlastní narozeniny nepracuje oslavenec, nepracují většinou i jeho spoluzaměstnanci.
Zaměstnanci na hale MONTÁŽ 1 několik dní předem připravovali Jardovi náležitou oslavu. Slavobránu z březových větví, balonky. Sbírka zajistila občerstvení a množství alkoholu. Ke konci směny si oslavenec musel s každým připít, před 14tou byl na šrot.
Konalo se divadelní představení, v hlavní roli Jarda. Na chodbě u píchaček z obou stran čekající diváci. Několik chlapů dotáhlo Jardu, svalil se bezvládně na zem. Jardo vstávej, musíš si píchnout ! Musíme mu pomoct, zvedněte ho ! Jardo, musíš si píchnout ! Chytil se nástěnky s píchačkami, za neartikulovaných zvuků se sesul k zemi. Spoluzaměstnanci ochotni pomáhat jeden druhému postavili Jardu na nohy, do ruky mu dali jeho kartu. Jardo, píchni si ! Obejmul tentokrát píchací hodiny, ze všech sil chtěl dokončit co dělal jindy s lehkostí, tentokrát se mu nedařilo. Kartou mávnul do prázdna a opět ležel na zemi.
Tak kluci, představení skončilo. Jdeme na vzduch, než ho dotáhneme do hospody, vzpamatuje se.
Štěstí že byl pátek, v sobotu Jarda tradičně griloval berana, čepovalo se pivo ze sudu, harmonikář, veselo.
