Článek
Vzpomínám na staré časy, kdy jsme se často scházeli. Dostával jsem za zajištění nedostatkového zboží tekuté odměny. Když bylo odměn víc, dostavili se všichni na párty. V protější samoobsluze Alenka vyrobila chlebíčky. Větší část jejího příjmu tvořila práce „společnice“. Byla domluvená s vedoucím prodejny. Zavolal své manželce, Alenku na pokladně na nezbytnou dobu zastoupila. Alenka měla několik stálých movitých klientů Němců, věnovala se jim po dobu jejich návštěvy Česka. Bavila výtečně naši společnost, chlubila se dárky které dostávala. Jednou to byl bateriový pejsek. Běhal, štěkal, vrtěl ocáskem. Loďka plavala v bazénu, na palubě se rozsvítila světla, tančily tanečnice, hrála hudba. Lokomotiva na monočlánky hučela, houkala, při jízdě se vyhýbala překážkám. Neměli jsme mezi sebou tajnosti. Sdělovali své problémy, otevírali svá srdce. Přátelé, kamarádi, už brzo budu muset jít do důchodu. Tam dole to mám vytahaný, velikosti pekáče. Výhoda je že menzes mám jen tři dny.
Přidala se Veronika. Přeháníš, to se nemůže stát. Na co tam tu díru máme, aby nám v ní klacek lítal ! Já jsem mokrá pořád, můžu 24 hodin. Namaž si to tam když tak lubrikantem. Soupeřila v protější fabrice s Maruškou, která dřív vyzkouší nového zaměstnance.
André byl místní Casanova. Proč říkáš všem Amálko ? Tak říkám své ženě. Kecám při spaní, vzdychám Amálko, Amálko, neprozradím se.
Tomáš hrál na kytaru, zpěv, veselo, někdy až do rána.
Protější fabrika se privatizovala, místo potravinářské samoobsluhy vietnamská večerka. Skončila i moje práce spojená s přísunem alkoholu zdarma. Oženil jsem se, rekonstruoval byt, naše parta se postupně rozpadla.
Jednoho dne jsem si prohlížel výlohu nově otevřeného luxusního butiku. Značkové hodinky a kabelky. Z ulice jsem zahlédl v roli prodavačky Alenku. Oblečená luxusně, mejkap, vlasy, korály, náramky, snubní prsten, nedivil bych se že s diamantem, princezna ! Ahoj Alenko, tak se nám ta naše parta rozpadla, vzpomínáš ? PANE JÁ VÁS NEZNÁM ! Neobtěžujte mě, jestli okamžitě neodejdete, zavolám policii.
Jel jsem koupit svazkové brikety na chalupu, v kanceláři uhelných skladů Veronika. Veroniko, mám napřed jít pro flašku, jiná alternativa - zvu tě na večeři. Hele, řekni co chceš, jinak tady nemáš co dělat a vypadni. Jsem šťastně vdaná, mám práci. Musím dělat, nesmím se s nikým vybavovat. Dívej, sleduje tě kamera. Setkáváš se s Alenkou ? Jen občas. Je vdaná za úspěšného milionáře. Říkala že jsi ji našel, nabízí ti půl mega, když na ní a naši partu zapomeneš.
Sháněl jsem pěnovou gumu, ve svých zásobách ji měl blízký závod. Překvapení třetí, v uniformě sekuriťáka André. Pane, váš občanský průkaz ! Andrejko, vždyť se známe, dojdu na MTZ pro fakturu. Je to kancelář, do skladu nemusím, přinesou mi gumu na vrátnici. Bez vaší identifikace a zápisu do knihy návštěv ani krok dál, nebo použiji služební zbraň. Tak víš co ? Jedu pryč, nechci tě vidět, tvoje uniforma, předpisy a školení ti vymyly mozek.
Pochopil jsem, proč se naše parta rozpadla, proč se bojí jeden druhého.
