Článek
Zvláštní kategorie lidí kterou je nesnadné pochopit. Potěšení mají když bližním způsobí problémy. Jejich improvizace pro vytváření neuvěřitelných kanadských žertíků je neuvěřitelná. Jsou velmi společenství, veselí, rozšafní, oblíbení. Při odhalení se chovají jako neviňátka. Jejich výmluvám lze někdy i uvěřit. Za tím účelem dokáží ze sebe udělat blbce, zapomnětlivce, popletu. Nezměrné potěšení jim činí sledovat bližní jak naletěli na předem připravený scénář, rozčilují se, proklínají. Škodolibí lidé mají onu vlastnost ve svých genech, je součástí jejich životního stylu. Naletí jim i ti kteří je dobře znají.
Můj kamarád ze základky bydlel v Brandýse n.L. Chodili jsme do radioamatérského kroužku. Sestavovali zesilovače, radiopřijímače. Na stole pár tranzistorů, odporů, kondenzátorů a ono to hrálo ! Učili jsme se morseovku, navazovat spojení. Získané znalosti o radiových a TV vlnách můj kamarád využíval záškodnicky.
Jednoho dne mě pozval do svého pokoje, „Pojď se na něco podívat !“ Na stole měl na transformátor připojené množství domovních elektrických zvonků s jiskřištěm. Anténu nataženou přes domovní trakt, napojenou na zvonky, k vysílání rušivého signálu. A teď zapneme televizi, budeme se dívat na fotbal. Vyložená branková šance, zmáčkl tlačítko své rušičky, místo komentáře rušivý zvuk, místo obrazu čárky, totální výpadek. V ten okamžik byl slyšet řev fanoušků. To snad není možný, já tu bednu vyhodím z okna. Kamarád se naopak radoval. Říkám - vždyť ty z utkání také nic nemáš. V ten moment se na mě podíval jako na debila který ničemu nerozumí. Ale oni, oni, slyšíš jak vyvádí ?
Pojď na jezero, vykoupeme se. Uprostřed jezera bagr na těžbu štěrkopísku, u břehu uvázaná lodička. Nastupuj, podíváme se tam. Sundej šaty, schováme do roští. Doveslovali jsme, prohlídli bagr. Kamarád říká : loďku přivážeme tady, na břeh doplaveme.
Když za chladného rána dělníci přišli, musel alespoň jeden do vody, doplavat pro lodičku přivázanou k bagru. Kamarád nedočkavostí ani nespal, určitě číhal ve skrytu s dalekohledem, pro prožitek nezměrného štěstí.
Můj příbuzný Láďa s podobnou diagnózou :
Tetičky, pojďte, odvezu vás do města, budete tam rychlejc a ušetříte. Důvěřivé tetičky si sedly do jeho škodovky dozadu. Počkejte chvíli, převléknu se z montérek a pojedeme. Dobrodinec si v bytě otevřel lahváče. Pozoroval jak odjíždí autobus, kterým měly tetičky jet do města nakupovat. V autě uvěznění dětskými pojistkami šílely. V ten správný okamžik šel jakoby nic strůjce té legrace kolem. Tetičky co tady vyvádíte v mým autě ? Dyť jsi nás pozval, že nás odvezeš do města a teď nám ujel autobus ! Tak se nezlobte tetičky, já jsem na vás zapomněl. Vypil jsem před chvílí pivo, nikam jet nemůžu. Do města vás vezmu určitě zítra, tak se nezlobte…
Choval divoké prase Vaška, přinesl si ho z lesa jako pruhované selátko. Bylo mu už 8 let, na zabijačku starý. Kamarád poslouchající jako pejsek, miláček, fotografovaný při skocích přes potok, prohánějící se po návsi.
Místní ochočeného přátelského Vaška znali, nebáli se ho. Při vypuštění z chlívku lítal jako pominutý, před člověkem zabrzdil, změnil směr.
Jednoho dne se konala velkolepá svatba, na náves přijel objednaný svatební autobus s 60ti svatebčany. Vystoupili spolu se svatebními dary, v náležitém oblečení, nejlepší chvíle pro vypuštění VAŠKA. Nastala mela mela kterou si lze představit. Někdo se válel v blátě, jiný zaběhl rychlostní rekord, svatební dary rozházené, rozbité.
Láďa pracoval jako údržbář na statku, příležitostně řídil autobus. Zájezd po hradech a zámcích měl nabitý program, bylo nutné odjet v 5 hodin ráno, aby se všechno stihlo. Předem všem tloukl do hlavy : „Hlavně abyste nezaspali, v 5ráno vyjíždíme.“ ! Všichni v 5 ráno byli namístě, pan řidič nikde. Prosím vás, dojděte ho někdo probudit ! On doma není ! Objevil se v 7 hodin šel jakoby do práce. Sousedé co tady šílíte, zájezd je zítra, v pátek. Ale dnes je pátek ty vole. Tak promiňte, já myslel že je čtvrtek. Omlouvám se, přistavím autobus, jedeme ať všechno stihneme. Po několika kilometrech došla nafta. Mám kanystr, támhle jede známej, naftu nám přiveze. Chtěl jsem autobus připravit ve čtvrtek odpoledne, bohužel jsem se o den spletl. Ajajaj, objížďka, navíc 30km. Most v rekonstrukci. Chlapci nemůžete nás výjimečně pustit, máme velké zpoždění. Tak se pojď podívat, chybí celé jedno pole, projet se nedá. Pod mostem je brod, kterým byste mohli projet. Sousedé prosím vás vystupte a přejděte řeku. S plným autobusem bych v řece zapadnul. Všichni se poslušně zuli, vyhrnuli kalhoty, ženy vykasaly sukně, děti na ramena, přešli řeku. Autobus ať se snažil sebevíc, zapadnul. A už se blížil traktor, pracující na nedalekém poli. Věděl jsem že zapadnete, už několik jsem tahal, mám lano, můžete být rádi že jsem byl blízko.
Venkovští lidé se dokáží přenést přes nejrůznější nepřízně a rány osudu, co tě nezabije, posílí tě. Nebojte se, máme 4 hodiny zpoždění, nevadí, všechno zvládneme.
První a další hrady a zámky, instrukce pro průvodce : Na prohlídku u vás máme 10minut. Žádný kecy o historii, majitelích, obrazech. Jenom : tady je jídelna, salonek, ložnice. Stejně za chvíli všechno zapomeneme, důležitý jsou pro nás vizuální zážitky. Hlavně prolítnout rychle a jedeme.
Plán zájezdu se kupodivu podařilo naplnit. Tak vidíte, všechno jsme zvládli. V místní hospodě se všechno srovnalo. S tebou Láďo jsou zážitky. Neudělal jsi nám všechno naschvál, moc dobře jsi věděl že je pátek, odešel jsi z baráku a koukal na nás z posedu dalekohledem ? Známe tě i tvý záškodnický, škodolibý kousky.
