Článek
V kanceláři je nás deset, každý za monitorem svého počítače. V pátek mě přivítalo na mém pracovišti vřelé uvítání. Všichni kteří přišli do práce dřív než já mi podávali ruku. Pumpovali mi s ní jak to dělal Donald Trump. Nevěděl jsem proč to všechno, byl jsem snad povýšen, mám svátek, narozeniny ? Najednou kolega : Máme tě rádi Bohouši a herda do zad. Jsi úžasný kolega, máme tě rádi. Další objímání, oplácávání. Byl jsem dojatý, mé oči začaly slzet, opotily se brýle. Hledal po kapsách kapesník, přitom mi padaly na podlahu peníze.
Tak přece jenom je pravda co se píše, odněkud zaznělo. Bylo mi ze všeho horko, cítil se nesvůj, situace byla jiná než obvykle. Najednou se všichni usmívali, kolegové mě ubezpečovali jaký jsem pašák, třásli se mnou, přátelsky mě plácali do ramen, objímali. Sledovali mě víc než jindy, s dobrou náladou a úsměvem. Sundával jsem sako, přendával věci z kapes do kapes kalhot, na podlahu vypadlo vypadlo pár drobných.
Všechno mě trochu vykolejilo, zachránil mě kolega. Zvu tě po práci na jedno. Pozvání se mi hodilo. Manželka na víkend odjížděla za svými rodiči. V restauraci mi sundával sako, plácal do něj jakoby bylo plné prachu.
Bohouši, když budeš o víkendu svobodný jako Amerika, přijď zítra po deváté na hřiště. Naše podnikové MECHECHE, kotel guláše, gril, sudy piva. Soutěže pro děti i pro nás, budeš moct soutěžit v lehké atletice, jízdě na kole, motokáře.
Šel jsem, doma bych se sám nudil.
Kolegyně za mnou poslala asi tříletou holčičku. Poskakovala a pořád : Oficku ofes se, opakovala dokola, chytla mě za nohavici. Víš co, tady máš dvě stovky, ať tě vezme maminka na zmrzlinu. Pane děkuji, doskákala k mámě. Kolem ní kamarádky, propukly v jásot. Ruce nad hlavami, tancovaly, jako by se jim něco mimořádného podařilo. Prosím tě říkám kolegovi, co to je „Oficku ofes se ?“
Já to vím, nesmím říkat, mám bobříka mlčení. V pondělí dáno si vezmi u vrátnice náš podnikový časopis, píše se o tobě.
Čtu při chůzi od vrátnice : Náš kolega Ing. Bohuslav ......... funguje zřejmě jako oslík, ve známé pohádce, ve které zazářil ve své životní roli pan Ladislav Pešek. Ubrousku prostři se, oslíčku otřes se, obušku z pytle ven ! Z našeho roztržitého kolegy padají každou chvíli na zem peníze samovolně, bez jakékoli výzvy. Kolik tisíců, statisíců, možná milionů vypadne, potřesete-li Ing. Bohuslavovi........ mocně rukou, dáte přátelskou ránu do zad, do ramene.
V kanceláři hrobové ticho, spolupracovníci se skrývali za monitory počítačů. Ticho prolomila Simona. Bohoušku, víš už kdo je oslíček, nebudeš se zlobit ? Musíš uznat, byla velká legrace, promiň, na tvůj účet. Spolkl jsi to i navijákem ! Máme pro tebe dárek, koženou pánskou peněženku. Všichni povstali, tleskali. Zase mi tekly slzy, po kapsách hledal ubrousek na brýle a peníze ze mě padaly.
