Článek
Vždy se najde organizátor, kterého ostatní poslouchají, bezpodmínečně se řídí jeho pokyny. Možná to je předpoklad vedoucí osobnosti pro řízení kolektivu, společnosti. Už v dětských kolektivech jsou vedoucí, organizátoři, mluvčí, ostatní se podřizují. Vzpomínám na příhodu, kdy před domem jsem chtěl vyklepat koberec na klepadle, nechtěl zaprášit hrající si děti. Děti, prosím vás, jděte si hrát na louku za dům. Přišla malá šéfka - tlumočnice, snad nejmenší ze všech dětí : „Pane, my si tam nemůžeme hrát.“
A proč ? Je tam víc místa, sluníčko !
Protože tam nejsou děti !
Vyložená nelogická blbost, kdyby se děti přesunuly, na louce za domem by byly.
Do práce nás jezdilo pět jedním autem. Nudnou cestu bylo nutné zpestřit. Jeden vymyslel, všichni se přidali. Kterýkoli pejskař byl překvapen zvuky štěkající smečky. V autě z otevřených okének jsme štěkali co nám síly stačily. Legrace byla když pejsek nebo velký hafan zareagoval, vytrhl se předem nic netušícímu páníčkovi a utíkal si to s námi, napodobujícími zuřivou smečku, rozdat.
Když se u cesty vyskytla starší paní, volali jsme fistulí - ženským hlasem : „Haló, paní haló!“ Dámy marně hledaly kdože na ně volal.
V partě jsme měli neoficiálního lídra, kterého jsme poslouchali. Bylo to v Kadani, dávná doba bez diskoték, na zábavách živá hudba.
Zábava u konce, odešli jsme mezi prvními. U cesty kanalizační trubky velkého průměru. Při zemi 6, v další řadě 5, pak 4, 3, 2, poslední jedna - pyramida. Honem do trubek, budeme dělat štěkající pejsky. Okolo procházeli návštěvníci diskotéky, my na ně štěkali, zábava jako hrom.
Zábava nebyla u konce, díky nevšednímu nápadu. Jdeme na náměstí, na kašně vytvoříme čůrající sousoší. Tak se stalo. Kalhoty napůl žerdi, na povel synchronizované čůrání, zážitek na který nezapomenu do konce života.
Naštěstí se náš umělecký výstup obešel bez asistence policie.
