Článek
Neumíme si dnes představit život bez televize, internetu, mobilních telefonů. To všechno babička s dědou neměli. Všude možně se sušily bylinky. Třezalka, kopřiva, lípa, hloh, planý chmel, přeslička, šípek… V lahvích v čaji plavala houba kumbucha, v mléce kefír, v jiném mléce houbičky podobné květáku. V úterý a pátek se vstávalo v pět ráno a nakupovalo na trzích. O houbařské sezoně sbírali v oboře žampiony, na loukách bedly, v alejích podle Labe rostly hřiby. V lužních lesích nalezli několika kilovou pýchavku obrovitou, babička z ní udělala vynikající řízky. Podél Labe na ovocných stromech rostlo ovoce. Zavařovali, vyráběli marmelády, povidla. Také domácí masové konzervy a těstoviny. V kvasných trubičkách bublala ovocná vína. Říká se, největší zábavou je pozorování lidí. Před okny obýváku se promenádovaly davy, nejvíc v době příjezdů vlaků. Žilo se společenským životem, ať to bylo při potkávání známých v ulicích a vzájemných návštěvách. Vyprávěly se nejrůznější historky, probíraly společenské a rodinné události. V parku se konaly pravidelné koncerty a kulturní akce. Občas si babička s dědou dopřáli výlet lodí, vlakem, autobusem.
Děda sázel pravidelně 1× týdně sportku, 1 sloupek za 3 koruny. Ne a ne trefit těch správných 6 čísel ze 49ti, bylo třeba nalézt nějaký systém. Děda se spojil s přáteli, začali sázet společně rozpisy. Navíc měl každý svou metodu. Někdo věřil, že když bude držet stejná čísla, jednou „to“ musí vyjít. Jiný měl statistiku, která čísla byla kolikrát tažena. Další čekal až půjdou děti ze školy : "Řekni mi jedno číslo do sportky"! Někdy někomu vyšlo 4 pořadí, bylo to tenkrát 40 - 60.- Kč, maximálně třetí, to už bylo pár stokorun.
V bytě babičky a dědy nastala porada. Budeme pořádat spiritistické seance, duchové nám sdělí která čísla budou tažena. Na speciální třínohý stoleček postavený na kulatý stůl, jehož jedna noha je nahrazena tužkou, položili účastníci rituálu ruce. V hluboké tmě přivolávali a vzývali duchy ke splnění přání. Na papíru z načmáraných klikyháků, se ani po několika seancích Bohužel nedařilo sestavit potřebných 6 čísel na tiket sportky.
Přišel nápad : „Pod 5ti litrovou láhev dáme tiket, pustíme mouchu a budeme hlídat na které číslo si sedne.“ Tak se stalo. Bylo třeba se střídat v pozorování ve dne v noci. Babička z toho byla na mrtvici. Zajišťovala občerstvení, dědkové nevydrželi hlídat, usínali. Několikadenní úsilí vyšlo naprázdno.
Děda spustil sólo akci. Chytil šest much a tiket namazal medem. Vyšlo to! Honem na poštu vsadit.
Jít podat tiket sportky byl rituál. Příprava aby se něco nezanedbalo, několika násobná kontrola. Vykročení přes práh levou nohou. Přes cestu nesměla přeběhnout kočka.
Losování bylo tenkrát 1× týdně, mám dojem že prémiové číslo bylo zavedeno později. Dozvědět se co nejdříve tažená čísla bylo možné z rádia.
Shoda byla v 5ti číslech, druhé pořadí na které bylo vypláceno přes 40.000.- Kč. V té době znamenalo jako dnes vyhrát půl milionu. Velkou událost slavili děda s babičkou s přáteli velkolepou párty s chlebíčky a domácím ovocným vínem. Všichni slíbili že mouchy nebudou zabíjet, popřáli jim pevné zdraví a dlouhý život a rozvoj jejich výjimečných schopností.
