Článek
Poděbradští děda a babička žili v exkluzivním bytě s okny do lázeňského parku a výhledem na kolonádu. Dnes je dům předělaný na hotel. Děda byl ředitel firmy KIMI pro výrobu polévkového koření a kávových náhražek. Babička nikdy nepracovala, doma měli hospodyni. Moje matka byla vychovávaná, aby se dobře vdala a byla podporou budoucího vysoce postaveného a bohatého muže. Rodinná škola v Hostinném, řídit služebnictvo, bavit společnost, reprezentovat.
I v důchodu udržovali vysokou úroveň. Děda ředitel v.v. (ve výslužbě). Dopisy psal na psacím stroji, pečetil pečetním voskem s vtisknutým pečetním razítkem s iniciálami svého jména, skrytých v propletených hadech. Vždy perfektně značkové oblečený, bílá košile, vesta, sako, klobouk Nurmi, cibule (hodinky) na řetězu a hůl. Hole používal od svých 20ti let. Byla to frajeřina, nikoli potřeba. Pamatuji na dědovu vycházkovou hůl, přibyté kovové známky dávaly vědět která místa jejich majitel navštívil. V jiné holi byl skrytý deštník. Děda budil respekt svou mohutnou konstrukcí, vystupováním, inteligencí. Babička namohla zůstat pozadu, svého muže reprezentovala.
Za bolševika už nebyla hospodyně a babička se zhostila domácnosti sama, s překvapivou dokonalostí. Spíž plnila domácími kompoty, džemy, masovými konzervami, těstovinami…Vejce nakládané do vodního skla, na opěradlech židlí se sušily placky pro domácí těstoviny. Byt luxusně zařízený a uklizený. Záhyby záclon rovnoměrné. Na manželské posteli duchny nastlané do metrové výšky zakončoval zlatobílý přehoz s třásněmi, uhlazený bambusovou tyčí. Vše mělo svůj perfektní neměnný řád řád, kyvadlové stojanové týdenní tří závažové hodiny odbíjely každou čtvrthodinu čas.
V domě bydlela dáma snad stoletá, oblečená v obstarožních róbách. Zvědavá, vybírala sousedům poštovní schránky, obálky rozlepovala, přečetla, neuměle zalepila a vracela zpátky. Doma měla černého kocoura, zapalovala svíčky, říkalo se o ní, že je čarodějnice! Když ji děda kdekoli uviděl vrátil se domů, ať šel nakoupit, vsadit tiket sportky…
Babička nebyla příliš ostražitá. Otevřela dveře, do bytu vnikla ona čarodějnice. Chodila sem tam bez pozvání, kontrolovala. „Máte to pěkné“ a začala čarovat. Postavila se k manželským postelím, otírala je rukama a řekla: „Všechny zlé nemoci odejděte ode mne pryč !“ Házela všechny své nemoci na manželské lože dědy a babičky. A děda byl paralyzovaný, neschopný dýchat, na pokraji infarktu. Zasáhla babička s koštětem. „Ven ty čarodějnice, nebo tě zabiju !“
Všechno se muselo vyprat, vydezinfikovat, trvalo pěkně dlouho než se psychicky děda s babičkou dostali do normálu.
