Článek
Končily prázdniny, podzim barvil listí stromů nádhernými barvami, těšili jsme se do školy. Na setkání s kamarády, stejnými jako v páté třídě. Do lavic jsme se nějak rozsadili. Do prvních lavic jako obvykle šprti, ti co chtějí trochu svobody a volnosti do dalších řad, do poslední řady kterým škola moc nejde a mají z ní obavy.
Do poslední lavice se posadil žák větší, silnější, starší. Propadal, stále chodil do 6té třídy. Na vysvědčení samé nedostatečné, z chování trojka. Měl by být správně v „Pasťáku“ (Domov se zvýšenou výchovnou péčí). Do školy ovšem chodil pravidelně. Jeho chování i když na hraně, nepřesahovalo prozatím krajní mez.
Učitele jsme znali. Mohli se pohodlně usadit, vzít tužku, papír a pozorně sledovat vykládanou látku. Především nás zajímalo, kolikrát bude učitel - učitelka opakovat slovo které neustále hojně a nadbytečně opakuje. Např. : Klid prosím, Vlastně, Ve své podstatě, Prostě..... Když očekávané slovo zaznělo, všichni udělali čárku. Pět čárek se vodorovně přeškrtlo, pro snazší přepočítání o přestávce a porovnání výsledků. Zajímavé je že učitelé si nevšimly synchronních pohybů našich propisovaček, ani papírů s čárkami. Byli rádi že žáci napjatě sledují výklad učiva a ve třídě jsou pro jejich práci 100%ní podmínky.
Darebáci v zadních lavicích si připevňovali na boty malá zrcátka. Učitelky v sukních při procházení mezi lavicemi byly monitorovány. Soutěž byla kdo první zjistí jaké má kalhotky.
Před začátkem hodiny se muselo zkontrolovat kde je žák Dvořák ? Ze skříně se ozvalo : Kuku, kuku ! Prosím tě Dvořáku posaď se na své místo, uklidni se a nevyrušuj. Stačilo když se vyučující otočil k tabuli. Tonda začal předvádět pro veselí celé třídy své herecké nadání, pantomimu, roli třídního šaška. To samé nastalo byl-li vyvolán k tabuli, kde vyniklo jeho nadání pro grotesku.
Hodina fyziky, učitel přinesl pro demonstraci Pascalova zákona přístroj, do kterého nalil vodu obarvenou inkoustem. Z přístroje vyčnívaly různými směry rovné i pokroucené trubičky a hadice, kterou se ústy vytvořil v přístroji tlak. Rovnoměrně ve stejné výšce stoupající hladina kapaliny ve skleněných trubičkách měla demonstrovat že tlak se šíří rovnoměrně všemi směry. Fyzikář vložil hadici do úst. V ten moment do ticha a soustředění hlasitě zaštěkal darebák Dvořák. Fyzikář v úleku do přístroje nekontrolovatelně foukl. Inkoust mu vystříkl do obličeje, obarvil a zničil oblečení.
Ukázku vzniku statické elektřiny málem zaplatil životem. Točil kličkou, kotouč se třel o kartáče, leydenské láhve se nabíjely vysokým napětím, mezi asi 10cm vzdálenými kovovými koulemi létaly blesky. Tonda zaštěkal, fyzikář se lekl, dostal ránu elektřinou, válel se i s přístrojem za katedrou.
Několikaletý žák 6té třídy Antonín Dvořák dostal geniální nápad, jak přežít vyučování. Do aktovky (školní brašny) umístil místo knih, sešitů a školních pomůcek tři láhve. Do jedné instaloval speciálně vyrobený filtr, aby mohl při hodině kouřit a nebylo nic cítit. Do druhé nalil pivo, třetí sloužila pro čůrání, nasazoval ji na přirození, když se pije pivo, musí se častěji. Od každé láhve vedla hadice, schovaná pod lavicí. Ve třídě měl Tonda vše co potřeboval, zklidnil se, nevyrušoval.
Osudný den se dopustil chyby, zaměnil hadice. Začal prskat, kašlat, plivat. Prosím tě Dvořáku, co tady vyvádíš, na co ty hadice, co máš v aktovce ? Okamžitě jdeš se mnou k panu řediteli, ještě dnes navštívím tvé rodiče !
Možná je v 6té třídě základní školy stále Antonín Dvořák, nebo jiný jemu podobný, baví spolužáky a přidělává vrásky kantorům.
