Článek
Základka osmiletá, vycházelo se ve 14ti letech. Gympl 11ti letá střední škola, 8+3=11, vystudováno v 17ti, průmyslovka o rok víc, vystudováno v 18ti. Pro kluky vojna od 19ti. Na VŠ šel málokdo, po škole nebo učňovské škole se makalo. Umístěnka do zaměstnání a přidělení bytu bylo samozřejmostí. Finanční důvody, budování zázemí se nemuselo řešit. Nový byt v paneláku, z novomanželské půjčky 30 tisíc se odepisovalo při narození každého dítěte pět tisíc, z půjčky se kompletně zařídil celý byt, včetně spotřebičů.
Sňatky uzavírali mladí, někdy kolem 20ti let věku. Nezatížení dalšími starostmi jako dnes, ženy rodily do 25ti let. Musíme si užívat, cestovat, budovat kariéru atd., to neexistovalo. Hlavní bylo mít vhodného partnera k založení rodiny.
Antikoncepce nebyla, v partnerství byla větší odpovědnost. Matky hlídaly své dcery, vedly je k odpovědnosti a poslušnosti, snažili se pro ně najít vhodného partnera, než se stane „něco nepředvídatelného“. Na výchovu dětí bylo víc času, práce končila většinou ve 14 hodin.
Jako vhodnou partii mě matky naháněly a nabízely své dcery 15ti - 17ti leté. S kamarádem jsme trénovali rychlou chůzi v Dukle Praha. Mimo plánovaný trénink jsme dávali kilometry navíc. Ve všední dny z Podbaby nahoru na Babu, přes Šárku na Bílou horu, podle Vltavy do Roztok a ŽS Zeleneč, z Komořan na letiště Točná, Kunratickým lesem do Komořan a pod. V neděli (SO ještě nebyly volné) do Průhonic, Koněpruských jeskyní, dokonce až na Sázavu a do Jílového.
Oslovila nás maminka Helenky : „V neděli děláte hezké výlety, nemohli byste vzít Helenku?“ Pořád se doma učí, nikam nechodí. Pro Helenku jsme přišli brzy ráno. Její maminka nás pohostila bábovkou, chlebíčky, čajem, kakaem. Hlavně mi ji večer v pořádku vraťte, ještě žádného chlapce neměla. Je docela hezká, Helenko, prosím tě, postav se a sundej si ty brýle! Helenka se nám nelíbila, malá, měla by sportovat, vyroste z ní nanejvýš kancelářská myš. Vybrali jsme lehčí trasu. Tramvají do Braníka, autobusem MHD do Komořan, dál pěšky na Zbraslav, lesem přes Cukrák a údolím Berounky na Karlštejn. Chodili jsme rychlostí až 10 km v hodině, museli jsme snížit možnostem Helenky.
Nakonec byla Helenka polomrtvá, svalila se na gauč. Vezmete chlapci Helenku s sebou příště ? A Helenka : „Mami, prosím tě, mami !“
