Článek
Ahoj čtenáři,
Po pár klasičtějších tématech jsem se rozhodl opět vybočit z řady a představit něco z velmi nedávné historie. Odpočineme si od válek a strastí a vydáme se místo toho do říše pohádek, což možná ocení vnitřní dítě některých z Vás.
Pokémoni jsou dnes celosvětovým fenoménem, o kterém u nás slyšel skoro každý, včetně mojí babičky. Koukají na nás z her, seriálů, internetu, knih a hračkářství. Málem ale vůbec nespatřili světlo světa..
Satoshi Tajiri a jeho sen
Strůjce Pokémonů se narodil v roce 1965 na předměstí Tokia, které bylo tehdy ještě hned vedle rozsáhlých lánů polí a luk. Jeho největší vášní a dětským koníčkem bylo sbírání hmyzu v přírodě, ostatní děti mu říkali doktor hmyzák a snil o tom, že se jednou stane entomologem.
Jako teenager byl fascinovaný videohrami, které zažívaly v Japonsku svůj prvotní rozmach. Rodiče ho moc nechválili, protože chodil kvůli hraní často za školu a nelíbilo se jim, když jim řekl, že by chtěl jednou vyvíjet vlastní hry. Střední školu si musel kvůli častým absencím dodělat o něco později.
V 80. letech se věnoval psaní amatérského časopisu Game Freak, který se zaměřoval na trendy ve světě her. Časopis jednoho dne viděl ve výloze kreslíř Ken Sugimori, kterému se tak líbil, že Satoshimu nabídl, že pro něj bude ilustrovat.
Satoshimu bylo líto, že s rapidní urbanizací Tokia zmizely luky a háje, kde vyrůstal a nadcházející generace už broučky sbírat nemůže. V roce 1990 Satoshi poprvé viděl přenosnou konzoli game boy, která dovolovala připojení k dalším game boyům a vzájemnou komunikaci mezi nimi. Najednou si představil, jak po kabelu mezi dvěma konzolemi přechází hmyz z jedné do druhé, a tak se zrodil nápad jménem Pokémon (vzniknuvší jako zkratka pocket monsters - kapesní potvůrky). Chtěl zkrátka nové generací dětí dopřát, aby mohli sbírat vlastní potvůrky a vyměňovat si je s kamarády.
Satoshi přednesl svůj nápad společnosti Nintendo, která mu na něj nakonec zdráhavě kývla. První hry Pokémon Red & Green byly ve vývoji 6 let, Satoshiho firma Game Freak během vývoje několikrát málem zbankrotovala a on sám žil z příjmů rodičů, protože si nemohl dovolit vyplácet mzdu.
Dva původní, kabelem propojení Game Boyové
Cesta ke slávě
Nintendo už v té době považovalo Game Boy za zastaralou konzoli a hry moc nepropagovalo, ale navzdory všemu se dostaly na výsluní, díky tomu že lidé spolu navzájem mluvili a doporučovali kamarádům, aby si hru také koupili. Po přesáhnutí milionu prodaných kopií už bylo jasné, že půjde o hit.
Brzy poté vzniklo pokémoní anime, které je i u nás dobře známé a v mojí generaci šlo o nedílnou součást raného dětství. Postupně bylo vydáváno spoustu dalších her na vyvíjející se konzole od Nintenda, dnes je již devět „generací“ klasických pokémoních her a spousty vedlejších a doplňkových her a DLC.
Jelikož pokémoni vypadají většinou buď jako roztomilá zvířátka, nebo jako godzilly a draci, rychle si je oblíbily děti po celém světě, kluci i holky. V Česku pokémoní hry trochu trpí na nedostupnost češtiny ve hře, takže nejsou u nás zdaleka tak rozšířené. Jinak jsou kromě angličtiny v Evropě dostupní ve španělštině, němčině, francouzštině nebo italštině, ve všech těchto zemích jsou velmi populární. Pokémon je nejvýdělečnější mediální franšízou na světě, s celkovými tržbami okolo 88 miliard dolarů.
V Česku se chytilo spíše anime a karetní hra, a samozřejmě pokémoní plyšáci, oblečení apod. A taky Pokémon GO, které si často starší generace představí, když jim dítě řekne, že hraje pokémony.
Výborná hra pro děti - můj názor
Stojím si za tím, že klasické pokémoní hry na Nintendu (v dnešní době na Nintendo switch) jsou pro děti skoro až přínosné, alespoň v porovnání s plejádou jiných, úplně tupých her, které jim rodiče rádi strkají do rukou, aby od nich měli pokoj.
Teď se dostáváme k té zábavné části, protože můžu psát z vlastní hlavy, jelikož jsem to všechno zažil. Hry jsou koncipované jako klasická příběhová linie, kde malý kluk nebo holka se vydává do světa a potkává různé lidi, kterým pomáhá.
Na začátku si vyberete jednoho ze tří „startovacích“ pokémonů a na cestě chytáte další, v týmu jich můžete najednou mít až šest. Pokémoni mají různé vlastnosti a statistiky, a hlavně různé typy.
Typy jsou na sebe různě efektivní a každý pokémon má jiné útoky, které se může naučit. Typů je celkem osmnáct, a pro děti je to dobré cvičení strategického myšlení, když si musí zapamatovat, jak na sebe navzájem platí. Navíc spoustu pokémonů má typy dva, což ještě komplikuje kalkulace.
Periodická tabulka mého dětství (dal jsem si tu práci v excelu!):
Tabulka všech pokémoních typů a vzájemné efektivity - Dvojnásobná, neutrální, poloviční, nulová
To hrám dává velkou varietu, přičemž dítě může hru hrát několikrát a pokaždé je to úplně jiné, protože jí projde se zcela obměněným týmem. Pokémoni spolu bojují stylem tahové strategie, kdy vybíráte na začátku kola, jaký použijete útok, či zda pokémona vyměníte za jiného ve vašem týmu.
Ve třetí generaci her vývojáři vymysleli boj 2 na 2, který ještě víc znásobil možný počet voleb, a pokémoni spolu mohou všelijak interagovat. Souboj vyhráváte, když knokautujete všechny soupeřovy pokémony, ale zdaleka ne všechny útoky způsobují zranění. Některé jen ovlivňují podmínky boje, nebo přivodí nepříteli například spáleniny, otravu, paralýzu, zmražení a podobné rošťačinky.
Hra ale zároveň vůbec není brutální, potvůrky jenom „omdlí“ a zadarmo se můžou vyléčit v pokémoních centrech sloužících jako nemocnice. Cílem hry je vždycky porazit nějaký zlý tým, který chce obvykle ovládnout svět nebo krást lidem jejich pokémoní mazlíčky, takže hráč bojuje za správnou věc. Ke konci hry se vždycky je možno propídit k legendárním pokémonům, které můžete chytit pouze jednou, a pro děti to slouží jako hlavní cíl a pocit zadostiučinění.
Hry kladou na srdce, že ke svým pokémonům je třeba se chovat jako k přátelům, když se k nim nebudete chovat hezky, nebudou vás mít rádi.
Když v roce 2000 v Itálii vycházel první pokémoní film, papež Jan Pavel II. pokémonům kuriózně (a k překvapení leckterých předních církevních představitelů) požehnal. Pronesl, že „Pokémoni nemají žádné morální závady, a jsou založeni na pevných přátelských vazbách“. :)
Další méně známé zajímavosti
Děti jsou také vedeny ke zvědavosti a prozkoumávání různých skrytých oblastí, kde se vyskytují raritní nebo ojedinělí pokémoni. Někteří se zase mohou vyvinout ve své další stádium pouze výměnou za jiného pokémona od kamarádů, takže je tu hned cesta k vytváření brzkých přátelství.
Ve druhé generaci se vymyslelo, že pokémoni se líhnou z vajec. Od té doby hry silně zabrušují i do genetiky, protože ve hrách můžete spárovat kompatibilní pokémony, kteří se zkříží a snesou vajíčko. Vylíhnutý pokémon je vždy stejný druh jako matka, ale může se naučit speciální útoky, které by jinak uměl pouze druh otce.
Většinou křížení dává smysl, draci se kříží s jinými draky, ryby s rybami a savci se savci. Sem tam ale něco unikne, a tak můžete zkřížit třeba Wailorda (patnáctimetrová velryba) a Skitty (šedesáticentimetrová kočička).
Většina pokémoních designů je založena na designed z říše zvířat, rostlin a hub (případně na různých mytických stvořeních z Japonska a ze světa), ale existují i pokémoni inspirovaní lidmi vytvořenými objekty - kotva, lustr, klíčky, koš odpadků a mnohé další.
Pokémoní hry jsou 2. nejprodávanější hry na světě, předběhl je jen Mario.
Známý Ash Ketchum, hlavní postava seriálů, se v japonské verzi jmenuje Satoshi, podle pokémoního všehotvůrce.
Tlustý pokémon Snorlax je inspirován Kojim Nishinem, jedním z prvních herních designérů pokémonů, který byl mezi kolegy známý pro svůj nezkrotitelný apetit k jídlu.
Dnes už existuje přes 1000 pokémoních druhů a přes 1000 útoků.
Můj Game Boy color po bráchovi, kterej je z roku 1999 pořád funguje a 23 let stará kopie Pokémon Crystal se na něm krásně stále dá hrát.
A to hlavní nakonec - pokémoní turnaje! Jelikož jde při vážném hraní o velmi složitou strategii (i když to zní divně), jsou pokémoní zápasy populární i mezi dospělými a pořádají se v nich velké turnaje po celém světě.
Měl jsem tu možnost už navštívit tři z nich (všechny v Evropě), spojené s pár dny klasické dovolené. Soutěží se o slušné peníze a letenky na mistrovství světa, které je obvykle na Havaji nebo v Japonsku. Společně s videohrou (kterou nehraje snad žádnej Čech ani Slovák) se turnaje pořádají najednou i v karetní hře.
A to nejhezčí je, že jsou oficiální divize pro malé děti a teenagery, aby si mohli zahrát se sobě rovnými. Vždycky rád vidím rodiče s dětmi, kteří jim zajišťují krásné vzpomínky na dětství, když je na lokální turnaj vezmou.
Pokémoni jsou v Japonsku tak populární, že je dávají i na dopravní prostředky a dělají z jednotlivých pokémonů ambasadory různých organizací
Závěr
Můj synovec a neteř už mají pokémony také moc rádi, doufám, že i moje děti se na to jednou přirozeně (nedotlačeně) chytnou, protože v dnešní tiktokové a tabletové době jde o mnohem lepší „ztrátu času“.
A mně se nesmějte, že je mám rád i jako dospělej (prosím), však lidi dělají různý věci pro zábavu, například fetují, nadávají na krajský fotbal, podnikají loupeže a podvody a mnohé další věci. Nikdy není pozdě se přestat stydět a věnovat se něčemu, co nás zajímá. A nejradši mám stejně pořád bulbasaura.
Mějte se fanfárově!
Lil Tic
Zdroje: https://bulbapedia.bulbagarden.net/ a moje celoživotní vědění x)
