Článek
Ahoj Čtenáři,
přijde mi to jako milion let, co jsem psal o historii, ale každopádně mě tu dnes máte zpátky. Podíváme se na jedinou „normální“ nahranou konverzaci Hitlera, kde nepromlouvá k davům, ale jen k jednomu člověku. Celá nahrávka má něco kolem jedenácti minut, ale obsahuje překvapivé množství opravdu hutných dobových informací z pohledu Němců.
Úvod
Určitě víte, že jedním z prvních konfliktů ve Druhé světové válce byla Zimní válka mezi Sovětským svazem a Finskem. Do toho v tomto článku zabředávat nebudu vůbec, podstatný je kontext, že Finsko mělo, vzhledem k relativní izolaci svého vlastního konfliktu, ve kterém bojovalo stále jen s jedním nepřítelem, poměrně vřelé vztahy s nacistickým Německem.
Němci měli zájem, aby Sověti vyplýtvali na Finsko co nejvíc sil a zdrojů, obzvláště v postupujících letech války, a proto je materiálně i finančně podporovali. Finsko podporu přijímalo, ale ne zas tak otevřeně, nikdy se nestavilo přímo na stranu Třetí říše, měli spíše zájem na vlastním přežití.
Finy vedl věhlasný vojevůdce a pozdější prezident země, Carl Gustaf Mannerheim. Mannerheim měl vojenské zkušenosti nejen z První světové války, ale dokonce i ještě z dob Carského Ruska.
Hitler choval k Mannerheimovi vždy velký respekt a považoval ho za svého přímého spojence, ačkoliv Finsko to nevidělo úplně stejně.
Překvapení s narozeninovým obědem od Hitlera
V roce 1942, rok poté, co Němci podnikli svou invazi do útrob Sovětského svazu, nebyla situace pro Hitlera vůbec příznivá. Německá armáda se na několika místech zasekla proti tuhému odporu nikdy nekončícího přívalu vojáků Sovětů.
Hitler proto podnikl krok, o kterém doufal, že by mu mohl na východní frontě pomoci. 4. června 1942 s nejvyšší tajností letěl do Finska, jako oficiální důvod návštěvy měl pogratulování Mannerheimovi k jeho 75. narozeninám.
Mannerheim Hitlera nepřijal oficiálně, nechtěl, aby z toho byla oficiální státnická návštěva, místo toho se s ním setkal v malém městě Imatra na jihu Finska.
Hitler a několik německých představitelů bylo pozváno do Mannerheimova privátního vagonu, kde se jedlo, popíjelo a kouřily se doutníky.
Thor Damen, zaměstnanec Finského národního rozhlasu, měl za úkol nahrát Hitlerovo oficiální přání k narozeninám a nic víc. Nechal ale tajně mikrofon zapnutý i na následující konverzaci, která byla daleko zajímavější.
Díky němu máme dochovaných oněch 11 minut z vysoce tajné konverzace mezi Hitlerem a Mannerheimem. Poté si esesáci všimli, že Thor pořád nahrává, a výhružnými gesty ho přinutili přestat. Nahrávka měla být navždy zničena, Finský rozhlas ale nakonec dostal povoleno nahrávku uschovat se slibem, že nikdy nebude znovu otevřena. To se naštěstí nedodrželo, a někdy okolo roku 1960 se znovu dostala na světlo světa.
Hitler hovořící ve vlaku s Mannerheimem a prezidentem Risto Rytim
Volný přepis soukromého rozhovoru Hitlera s Mannerheimem
Odpusťte mi prosím nedokonalosti v přepisu, německy neumím, takže je to vlastně překlad a transkripce přes koleno z angličtiny. I tak věřím, že je obsah rozhovoru zajímavý a srozumitelný.
Hitler: … velké nebezpečí, možná to nejvážnější… sami jsme si nebyli jistí, jak monstrózně silně jsou vyzbrojení… (takto nahrávka začíná, není zcela dobře rozumět)
Mannerheim: V Zimní válce jsme toto nečekali, byli jsme zaskočení, samozřejmě jsme měli informace, že byli Sověti dobře ozbrojení. Ale nyní není pochyb, co od začátku války plánovali.
Hitler: Je to evidentní… evidentní. Mají nejvíce monstrózní vyzbrojení, jaké si je člověk schopen představit. Kdyby mi někdo řekl, že jeden stát může nasadit na linii 35 000 tanků, býval bych mu řekl: „Ty jsi se zbláznil“.
Neidentifikovaný muž: Třicet pět…
Hitler: 35 000 Panzerů, máme víc než tolik. Ale nyní máme ztráty více než 34 000 Panzerů. Kdyby mi někdo řekl, někdo z mých generálů, že tenhle stát tady má 35 000 tanků, řekl bych, pane, vy vidíte všechno dvojmo, nebo rovnou nadesetkrát, to je šílené, vidíte duchy. Nemyslel jsem si, že je tohle možné, kdyby mi někdo řekl… Našli jsme několik industriálních továren, například jednu v Kalanuskaje, která byla před dvěma roky teprve budována. A my o tom vůbec nevěděli, a dnes je z ní továrna na tanky, která měla v první fázi přes 30 000 zaměstnanců, a plně rozvinutá by měla mít více než 60 000 zaměstnanců. Jedna jediná gigantická továrna. Tolik zaměstnanců, kteří žijí jako zvířata…
Mannerheim: Pokud si člověk představí, že měli (Sověti) 20 let, více než 20, téměř 25 let svobody na přípravu. A všechen čas a přípravu použili jen na vyzbrojení, na nic jiného…
Hitler: Můžu vám říct, pane prezidente (Není jasné, jestli zde oslovoval Mannerheima, který byl zatím pouze vojenským vůdcem, nebo tehdejšího prezidenta Rysta Rytiho, jenž byl také přítomen), nečekal jsem to. Kdybych to čekal, mé srdce by bylo ještě více obtěžkané. Ale i tak jsem udělal toto rozhodnutí, protože nebyla žádná jiná možnost. Už v zimě 1939/1940 mi bylo jasné, že Sověty budeme muset napadnout. Ale byl na nás ten strašlivý tlak ze západu, kdybychom rovnou začali válku na dvou frontách, byli bychom hned zničeni.
Dnes to vidíme jasněji, než tehdy. Původně jsem na podzim roku 1939 chtěl podniknout západní kampaň, ale to hrozné počasí nás tehdy zdrželo. Naše celá výzbroj byla „výzbroj do dobrého počasí“. Výzbroj to byla vynikající a efektivní, ale bohužel hlavně do dobrého počasí. A tady v té východní válce to vidíme ještě víc, naše zbraně, které na západě fungují… Všichni jsme dříve mysleli, již od dávných časů, že v zimě se válka vést nedá.
A máme naše německé tanky, které nebyly testovány pro boj v zimní válce. Byl to jiný startovní bod, na podzim 1939 jsme čelili mnoha otázkám. A i tak, já jsem chtěl zaútočit za jakýchkoliv podmínek. Věřil jsem, že Francii přemůžeme za šest týdnů. Ale otázka byla, zda se v neustálém dešti budeme schopni pohybovat dost rychle.
A já tento region Francie znal velmi dobře, a nemohl jsem shodit ze stolu názory svých generálů, že pravděpodobně nebudeme schopni plně využít sílu všech našich tanků a letectva. Znal jsem severní Francii dobře, byl jsem vojákem po čtyři roky ve Velké válce. A ty deště byly hlavním důvodem pro toto zdržení. Kdyby se mi bývalo podařilo ukončit Francii v roce 1939, světová historie by se ubírala jiným směrem.
Ale takhle jsem musel čekat do roku 1940, a teprve 10. května byl první hezký den. A právě 10. května jsem okamžitě zaútočil. Rozkaz jsem dal 8. května, a musela být provedena obří transportace našich divizí ze západu na východ. Také jsme měli takový úkol v Norsku, v ten samý čas. Dnes můžu říct, byla to obrovská smůla pro nás, slabiny, které se zrovna objevily v Itálii, severní Africe, situace v Albánii a Řecku, obrovsky vážné neštěstí.
Museli jsme Italům pomoct, dělit naše letectvo, naše tankové jednotky. Přičemž jsme stále museli připravovat tanky na boj na východě, museli jsme poslat dvě celé divize na jih. A tam jsme utrpěli značné ztráty, v pouštích probíhaly krvavé boje. A všechny ty jednotky tam nám chyběly tady na východě.
A přece, nedalo se to představit jinak, rozhodnutí muselo padnout, bylo neodvratitelné. Měl jsem tehdy hovor s Molotovem, a bylo to nadevše jasné. Molotov odešel s rozhodnutím začít válku a já jsem ho nechal jít s rozhodnutím ho předběhnout, pokud to bude možné. Protože Molotovovy požadavky jasně ukazovaly, že Sovětský svaz by si přál vládnout celé evropě. (Následuje krátká nesrozumitelná pasáž)
Již na podzim 1940 pro nás visela ve vzduchu konstantně jedna otázka. Měli bychom riskovat rozdělení? Radil jsem finské vládě, aby tehdy vyjednávala a získala čas, deflektovala Sověty co nejdéle. Protože jsem měl vždycky jednu velkou obavu - Rusko nečekaně zaútočí na Rumunsko, na konci podzimu, a zabere ropná pole. A my bychom ještě nebyli připraveni. Kdyby Rusko zabralo Rumunskou ropu, Německo by bylo ztraceno. S 60 divizemi toho Rusko bývalo mohlo dosáhnout. Tehdy jsme v Rumunsku ještě neměli svojí vlastní sílu, rumunská vláda se k nám obrátila až velmi pozdě.
Rusům by stačilo jen okupovat ropné zdroje, nemohl bych v září nebo v říjnu s tehdejšími silami začít v oblasti konflikt. Naše jednotky na východě nebyly připravené, museli jsme stále konsolidovat sílu na západě, výzbroj musela být transportována…
I na západě jsme museli učinit několik obětí, nebylo by možné připravit bojovou linii před jarem 1941. A kdyby v roce 1940 Rusové provedli okupaci Rumunska a zajali ony ropné zdroje, nebylo by nám v roce 1941 už vůbec pomoci. Měli jsme rozsáhlou německou produkci, ale zdroje, které polyká naše letectvo a tanky, jsou skutečně rozsáhlé. Je to konsumpce překračující veškerou představivost. A bez přísunu 4-5 tun rumunské ropy bychom nebyli schopni válku vůbec vést.
A tohle mě strašně znervózňovalo, proto jsem se snažil se tomu vyhnout skrz vyjednávání, dokud jsme nebyli dost silní čelit těmto vymahačským požadavkům, kdy Rusové věděli, že jsme bezzubí. Věděli, že jsme vázáni na západě, mohli od nás vymoci všechno… a když mě Molotov navštívil, až tehdy jsem řekl, že jejich požadavky nemůžeme přijmout, a tím veškeré vyjednávání naráz skončilo.
Jeden bod se týkal i Finska. Říkali tomu „svoboda bránit se finské hrozbě“. Řekl jsem jim: „Nechcete mi snad tvrdit, že Finsko vám něčím hrozí?“ Odpověděl, že Finsko by vždy konalo proti spojencům Sovětského svazu. A velká mocnost si nemůže nechat hrozit od malého státu v otázce své vlastní existence. A já mu řekl: „Vaše existence ale Finskem přece není ohrožená, ne? Nesnažíte se mi snad říct, že vám Finsko vážně něčím hrozí?“
Načež mi řekl, že je Finsko morální hrozbou pro existenci jejich velkého státu. A já mu řekl, že nebudeme schopní akceptovat další válku u Baltu jako nečinní přihlížející. Poté se ptal na naše pozice ohledně Rumunska, kterému jsme dali garanci bezpečnosti… ptal se, jestli by tato garance platila i proti Rusku.
Řekl jsem mu: "Nemyslím si, že je to namířené proti vám, protože přece nemáte plány napadnout Rumunsko. Vždycky jste tvrdili, že Besarábie patří vám, ale nikdy jste nevyjádřili zájem napadnout Rumunsko.
On řekl, že chce přesně vědět…
Závěr
V tomto momentu byl rozhovor utnut, po Hitlerovo velmi dlouhém monologu. Mannerheim se do konverzace příliš nevkládal, ale pozorně poslouchal, protože poznal, že z Hitlera mluví vlastně holé zoufalství.
Už tehdy to vypadalo, že tuší pomalu se blížící prohru, jen se s ní odmítá smířit. Hitler mohl také být lehce opilý, a proto možná odhalil atypicky své obavy a slabé stránky Němců, protože skoro nikdy nepil.
Mannerheim si ověřil svou pozici ve vyjednávání tím, že si přímo před Hitlerem zapálil. Hitler byl vyhlášený nekuřák, který všem ve svém okolí kouřit zakazoval. Mannerheimovi ale nic neřekl, a tak Mannerheim poznal, že Hitler s ním nevyjednává z pozice síly, nýbrž spíše prosí o pomoc.
V části rozhovoru, která už bohužel nebyla nahraná, prý Mannerheim Hitlerovi slíbil, že budou dále bojovat proti bolševikům společně jako přátelé. Ale prakticky nenabídl žádnou extra pomoc, kterou Finsko stejně nemělo prostředky nabídnout.
Celý rozhovor a situace mi přijdou velmi zajímavé, jelikož těch 11 minut a okolnosti kolem hezky ilustrují, jak se někdy v zájmu sebezáchovy musí člověk spřáhnout s leckým, a hlavně pomalou Hitlerovu realizaci, že se pro něj věci otáčí špatným směrem. Trvalo mu i tak až příliš dlouho, než si porážku dokázal přiznat, ale to už je známý příběh…
Mějte se fanfárově!
Lil Tic
Zdroje:
The secret voice of Hitler - National Geographic, 2017
https://yle.fi/aihe/artikkeli/2018/06/04/hitlers-secretly-recorded-conversation-in-finland
https://www.feldgrau.net/forum/viewtopic.php?t=13647
