Článek
Ahoj Čtenáři,
Tak jak jsem si minulý týden pochvaloval, že se moje Okýnko chytlo, trochu se mi to vymstilo a to druhé skoro nikdo neviděl. Takže to zkusíme znovu, místo Havaje to bude tentokrát začínat na Islandu.
Mladý rusovlásek a trable se sousedy
Žil kdys kdes chlap, jmenoval se Erik Thorvaldsson. Pro barvu jeho vlasů a později vousů se mu přezdívalo Erik Rudý, ale my se vracíme do doby, kdy byl ještě malý kluk. Erikův táta Thorvald byl poněkud horkokrevný, a v roce 960 byl vykázán do exilu z Norska za vraždu, když bylo Erikovi teprve 10 let.
Thorvald se s rodinou tedy vydal na Island, začít nový život. Island už byl v té době zavedenou vikingskou kolonií, permanentně osídlenou zhruba od druhé poloviny 9. století.
Zajímavostí je, že parlament Islandu Althing už v té době fungoval, a dnes je nejstarším přeživším parlamentem na světě. Tehdy to bylo formou velkých shromáždění na louce, kde nejvlivnější Islanďané rozhodovali o zákonech a rozsudcích, a každý svobodný muž se mohl zúčastnit. To je ale trochu jiný příběh.
Erik na Islandu vyrostl, oženil se s dívkou jménem Thjodhild a zplodil čtyři děti, dceru Freydís a syny Leifa, Thorvalda a Thorsteina. Také se brzy ukázalo, že se Erik potatil, když se pohádal se sousedem, když jeho otroci omylem spustili lavinu, která zničila sousedovic barák na odstřel. Soused to vyřešil tím, že zabil otroky, a Erik na oplátku zase tím, že zabil souseda.
Za to byl Erik i s rodinou vyhoštěn na jeden z malých ostrůvků Islandu, Öxney. Ani tam ale nevydržel dlouho v klidu, po pouhých dvou letech Erik opět viděl rudě a pohádal se s novým sousedem. Byla z toho pořádná rvačka, při které byli ubiti dva synové onoho nového souseda. To už tak nějak dobrým sousedům došla s Erikem trpělivost, byl na veřejném shromáždění odsouzen z vraždy a za trest vykázán z celého Islandu.
Řezba Erika Rudého z roku 1688 - Takhle určitě nevypadal, jeho skutečnou podobu si budete muset představit
Zelená Země
Do Norska se Erik vrátit nemohl, kvůli předchozímu trestu otce, a tak se vydal na plavbu opačným směrem, do země bez sousedů. Existence Grónska byla už zaznamenána, ale bylo vikingy v té době ještě úplně neobydlené a neprozkoumané. Erik viděl příležitost začít znovu a rozhodl se vydat se tam.
Erikova nevelká expedice poprvé zakotvila u jižního cípu největšího ostrova na planetě, blízko lokace dnešního města Qaqortoq. Erik si tam postavil nový příbytek, kterému dal jméno Brattahlid (strmý svah). Fjord, kde se zpočátku usídlili pojmenovali Eiriksfjord, a odtud podnikali průzkumné výpravy na sever podél západního pobřeží Grónska. Co viděli, to pojmenovávali po Erikovi.
Summer in the Greenland coast - Obraz Carla Rasmussena z roku 1874
Erik hned viděl, jak drsná a nehostinná je jeho nová krajina, ale ne nepodobná té islandské (a také je pravda, že Grónsko bylo tehdy pravděpodobně teplejší, než dnes). První zimu přečkali schoulení na jižním cípu, ale na jaře se ukázalo, že fjordy tepou životem, s bohatou vegetací. Okolní vody byly také velmi bohaté na tuleně, mrože, ryby a velryby.
Explorace probíhala cca. tři roky, Erik za tu dobu naplul neskutečných 6 000 mil (skoro 10 000 kilometrů). Bylo mu ale jasné jedno: na to, aby v Grónsku mohl dlouhodobě civilizovaně pobývat bude potřebovat to, co nejvíc nesnášel - sousedy. Málokdo by asi dobrovolně opustil vlastní teplý krb, aby se vydal na dlouhou nebezpečnou cestu do země, která je půl každého roku úplně zmrzlá. A tak se Erik rozhodl, že si to trošku přikrášlí.
Ostrov pojmenoval Zelená Země (stejně jako se jmenuje v současnosti), aby přilákal nové osadníky z Islandu. Po této tříleté expedici se na Island vrátil, a rozjel něco, čemu já říkám pořádná marketingová kampaň. Na Erikovy vraždy se pozapomnělo, a lidem navykládal, jakou našel úžasnou novou zemi, ty krokety a brošety, ryby v rosolu, masa v zázvoru!
Vikingské osídlení Grónska
Na vařenou nudli utáhl údajně přes 400 Islanďanů, kteří se s ním vydali založit novou kolonii. Z 25 lodí, které vypluly z Islandu jich do cíle dorazilo jen 14, což bylo ale dost k založení permanentního osídlení. Založili dvě osady, východní (která byla na jihu, v oblasti Erikova prvního osídlení) a západní (500 kilometrů na sever od dnešního Nuuku).
Východní osada byla mnohem větší, a v průběhu let údajně dosáhla až na 4000 obyvatel. O západní osadě se v ságách zdaleka tolik nepíše, ale údajně byla zhruba čtvrtinová oproti osadě východní. Vikingové s sebou z Islandu přivezli mnoho ovcí a skotu, a chov v Grónsku pokračoval. Významným zdrojem obživy se stali také tuleni, kteří byli ceněni pro svou vysokou energetickou hodnotu. Krom toho jejich kůže byly výtečným materiálem pro šití teplých oděvů a bot.
Erik si užíval nového postavení jako vůdce kolonistů, de facto náčelník nebo král celého Grónska. Oproti jeho předchozímu životu vyvrhela to byl obrat o 180 stupňů, a osídlení navzdory těžkým podmínkám vzkvétalo. V Grónsku je dnes potvrzena bývalá existence 400 vikingských farem.
Grónští kolonisté postupně vybudovali skvělou obchodní síť, exportovali do Evropy mroží kly, tulení a velrybí tuk, kožešiny, živé lední medvědy, a dokonce i rohy jednorožců (ve skutečnosti dlouhý zub narvalů). Obchod byl pro Grónsko vitální především kvůli existenciální potřebě dřeva, které v Gronsku nerostlo, pro stavbu a údržbu lodí.
Vikingové v Grónsku věděli o přítomnosti domorodých Inuitů, ale domorodci obývali především severní oblasti ostrova, kam Vikingové už neexpandovali. Přesto pravděpodobně probíhaly určité obchodní styky, ale ani jeden národ neměl moc chuť se kamarádit nebo integrovat.
Zachovalé ruiny kostela v bývalé osadě Hvalsey v Grónsku
Erik Rudý, tuhý a upoutávka na příští týden
Erik sice toho sice Islanďanům dost nalhal a nakecal, ale nakonec si život v Grónsku udělali vlastně docela hezký, možná pro dost z nich lepší, než jaký měli předtím. I v dalších letech přicházeli noví zájemci, hlavně z chudých oblastí Islandu, nebo zkrátka dobrodruzi a oportunisté.
To se Erikovi stalo osudným, neboť v roce 1002 jedna skupina nově příchozích přinesla z Islandu nějakou nemoc, která posléze vzala hodně životů. Tedy, není úplně jisté, jestli Erik zemřel při této epidemii, nelze to s jistotou doložit, ale je to nejpravděpodobnější. Do historie se ale za svůj život dlouhý okolo 53 let zapsat zvládl každopádně.
Erik určitě nebyl moralista ani osvícenec, a za souseda bych si ho rozhodně nevybral, ale odvahu a odhodlání nepopiratelně měl. Jeho cesta nezmapovanými vodami na několika dřevěných lodičkách se z dnešního pohledu zdá až pohádková, a Grónská kolonie Vikingům vydržela několik století po jeho smrti.
Co se s Vikingy v Grónsku nakonec stalo a jak se Erikův syn Leif pokoušel osídlit Severní Ameriku, to se dozvíte v dalším Okýnku. Bylo by toho na jeden článek trochu moc, tak ne, že teď začnete googlit a zkazíte si překvapení!
Mě osobně Grónsko fascinuje, a líbí se mi, že i v takové ledové pustině se lidstvo dokázalo uchytit a přizpůsobit se (jak Inuité, tak Vikingové). A kdo doteď nevěděl, proč se tomu velkému kusu ledu dneska říká Greenland,tak teď můžete okouzlit své přátele v baru nebo knihovně zajímavostí, že za to může Erik Rudý.
Mějte se fanfárově.
Lil Tic
Zdroje:
The Sagas of Icelanders - Jane Smiley, 2005
The Vinland Sagas, The Norse Discovery of America - Magnus Magnusson, Hermann Pálsson, 1965
