Článek
Ahoj Čtenáři,
Pokud chcete mít ze čtení ten nejlepší zážitek, doporučuji si na mém profilu přečíst nejdříve předchozí Okýnko, ale pokud jste líní jako já, rychle to tady pro vás rekapituluji.
V minulém díle jste možná viděli
Erik Rudý byl horkokrevný chlapík. Zabil pár sousedů na Islandu, tak z něj byl vykázán. Vyřešil to tak, že objevoval a zmapoval pobřeží Grónska, po pár letech se na Island vrátil a podařilo se mu přesvědčit zhruba 400-500 lidí, že Grónsko je země zaslíbená. Trochu si to přikrášlil, ale věřili mu to a pak už tam zůstali. Možná se jim tam zalíbilo, možná nechtěli být doma za blbce, možná se smířili s tím, že život není vždycky peříčko.
Takže teď se nacházíme v situaci, kdy Erik je de facto král nebo náčelník celého vikingského Grónska (čítajícího dvě osady), které žije docela dobře z obchodu s mrožími kly, tulením tukem, kůží, masem, a tak podobně.
Leif Eriksson a křesťanská mise
Nejznámější z Erikových potomků je nepochybně jeho syn Leif. Narodil se mezi lety 970-980, což znamenalo, že dospíval někdy od svých deseti let v Grónsku, po otcově vykázání z Islandu. Leif zřejmě nesdílel výbušnou povahu svého otce, údajně byl přemýšlivý a vyrovnaný.
Leif vyrůstal v dynamickém prostředí, plném objevných plaveb a drsných zimních sezón. Od mládí tíhnul k mořeplavbám, a v roce 999 se vydal na vlastní plavbu do Norska. Byl však během své cesty odfouknut na Hebridy, a pro nepříznivé počasí tam musel strávit pěkných pár měsíců. Své letní prázdniny ale neproflákal, našel na ostrovech Thorgunnu, dívku z dobré rodiny.
S Thorgunnou se Leif zdráhal oženit bez souhlasu její rodiny a nechtěl jí ani unést, ale počal s ní syna Thorgilse, který se na Hebridách narodil v krásném roce 1000. Thorgunna Leifovi slíbila, že za ním syna do Grónska pošle, až bude dost starý, aby přežil náročnou cestu. Své slovo později dodržela, a Leif se se synem po letech setkal v Grónsku, kde ho přiznal za svého.
Do Norska Leif dorazil o rok později, než čekal, ale aspoň byl přivítán králem Olafem Tryggvasonem. Leif králi odpřisáhl věrnost a nechal se pokřtít. Olaf byl zapáleným křesťanem, a Leifovi dal za úkol přinést křesťanskou víru i do nově kolonizovaného Grónska.
Většina grónských vikingů postupně na křesťanství skutečně překonvertovala, ale je otázka, zda na tom Leif měl významný podíl, protože křesťanství už si mnoho kolonistů přivezlo z domovského Islandu. Ale minimálně svou matku Thjodhildu přesvědčil, což se moc nelíbilo Erikovi, který byl až do smrti zarytým pohanem. (Thjodhilda pak dokonce údajně se svým manželem už nechtěla sdílet manželskou postel)
Leifův pomník na Newfoundlandu
Expedice do Vínové země
Leifův vztah s otcem byl rozklížen odlišnou vírou a osud tomu chtěl, že Leif se doslechl o příběhu Bjarniho Herjólfssona. Bjarni byl norský obchodník, který často navštěvoval svého otce na Islandu. V roce 986 při obvyklé návštěvě zjistil, že jeho otec odplul s Erikem do Grónska.
Když se za nimi vydal, nabral špatný směr, a místo toho viděl rozlehlou, hornatou zemi zarostlou obrovskými lesy. Bjarniho posádka ho prosila, aby se vylodili a prozkoumali tuhle novou, zvláštní zem, ale Bjarni byl odhodlán najít cestu do Grónska, jak původně plánoval.
Když se Leif doslechl o této plavbě, sešel se s Bjarnim, koupil jeho loď, zrekrutoval lidi z jeho posádky a vydal se na západ hledat tajemnou zalesněnou zem. Dřevo bylo v Grónsku nejžádanější komoditou, kvůli absolutní nedostupnosti, takže tato expedice skýtala možnost nalezení velkého bohatství.
První ostrov, který našli byl místo lesů plný plochých kamenů. Leif ho pojmenoval země plochých kamenů (Helluland). Odtud pluli na jih, kde skutečně našli chladnou zemi plnou dřeva. Pojmenoval ji lesní zem (Markland). Pluli ještě o kousek dál, za trochou tepla, až konečně zakotvili v zemi, kde byly louky a řeky s lososy. Byly tam i statné stromy, vysoká zvěř a vinná réva.
Leif s posádkou byli z této země nadšeni, z hroznů se okamžitě jali vyrábět víno, a Leif jejich nový objev pojmenoval Vinland - Vínová země. Představivost očividně nebyla Leifova silná stránka, ale aspoň nelhal, a je vidět jasná dichotomie mezi ním a jeho otcem, který kus zmrzlého ledu pojmenoval Zelená země.
Pokud vás zajímá, kde Vinland je, pravděpodobně to bylo v Kanadském Newfoundlandu, kde byly nalezeny pozůstatky vikingského osídlení v L'Anse aux Meadows. A pokud ne, tak někde na blízkém pobřeží Kanady. Markland a Helluland se mohly nacházet zhruba v oblasti pobřeží Labradoru.
Pozůstatky vikingských domů na Newfoundlandu, objevené v roce 1960
Hořkosladký návrat a první kontakty s domorodci v Severní Americe
Po přečkání zimy ve Vinlandu naložil Leif svou loď dřevem a hrozny a vrátil se do Grónska, očekávaje triumfální přijetí. Tím spíš, že ještě ke všemu po cestě zpátky našel trosečníky z Islandu na kamenném ostrůvku na moři, za což si vysloužil přezdívku Leif Šťastný. Vrátil se ale přesně v době, kdy Grónsko postihla epidemie nemoci zanesené novými příchozími z Islandu, která skolila i jeho otce Erika.
Jeho expediční choutky tak musely jít stranou, protože Grónsko se po Erikově smrti obrátilo právě na Leifa jako na nového náčelníka. Leif se tedy musel věnovat státnickým povinnostem, ale svých snů o Vinlandu se nechtěl vzdát jen tak. Půjčil svému bratrovi Thorvaldovi lodě a poslal ho na cestu.
Thorvald snadno našel Leifovu předchozí základnu, a Seveřané v ní v klidu přečkali první zimu. Když se ale na jaře vydali na průzkum, objevili domorodý příbytek, což je polekalo. Nedlouho poté Thorvald s průzkumnou skupinou našel na pláži kánoe, a u nich 9 spících domorodců. Obě skupiny se navzájem vystrašily, a neměly možnost rozumné komunikace. Setkání vyústilo v krátký boj, při kterém ozbrojení vikingové povraždili všechny Inuity, kromě jednoho, kterému se podařilo utéct.
Utečenec se brzy vrátil s kamarády. Početná skupina domorodců zaútočila na vikingský tábor s luky a šípy. Vikingové útok snadno odvrátili, ale osud tomu chtěl, že jeden zbloudilý šíp si našel právě Thorvalda. Místo, kde chtěl založit novou osadu se nakonec stalo jeho hrobem. Thorvaldova expedice ztratila odvahu, a brzy odpluli zpátky. Inuitům začali říkat Skraelingové, což buď vycházelo ze slova pro kožené oblečení, které nosili, nebo ze slova pro řev a křik.
První severoamerická kolonie Evropanů a má oblíbená hypotéza
Tím to ale ještě neskončilo. Mořeplavec Thorfinn Karlsefni byl odhodlaný ve Vinlandu založit novou vikingskou kolonii. K jeho plavbě se připojila Erikova dcera Freydis, která se na rozdíl od Leifa potatila, a podle legend byla velmi divokou, až strašidelnou ženou. Thorfinn se vypravil zhruba s 200 osadníky a třemi loděmi naládovanými dobytkem založit permanentní osídlení.
Výprava opět snadno našla Leifovu základnu a rozšířila ji. V létě se opět setkali s Inuity, tentokrát to ale vzali za druhý konec. Je doloženo, že probíhal určitý přátelský obchod, kde Inuité dostali od Seveřanů za kožešiny látky a mléčné výrobky z přivezeného dobytka.
Něco se ale pokazilo, protože brzy po barterových obchodech se Inuité vrátili v plné síle a bez varování zaútočili na osadu vikingů. Možná měli zálusk na jejich ocelové zbraně, možná se jich prostě jen báli a rozhodli se pro preventivní opatření.
Moje oblíbená teorie ale je, že Skraelingové (původně příchozí z Asie) byli intolerantní na laktózu, a po tom, co se napapali všeho toho mléka, másla a sýrů jim bylo tak špatně, že to od vikingů považovali za pokus o otrávení.
Ať už to bylo tak nebo tak, Skraelingů bylo o mnoho více, než Seveřanů, ačkoliv měli jen primitivní zbraně. Legenda říká, že Vikingům se podařilo utéct jen díky Freydis, která, v tu dobu těhotná, vyndala jedno ňadro a začala na něj děsivě pleskat svým mečem, což domorodce tak vyděsilo, že se dali na útěk.
Realističtější verze je, že se vikingům prostě podařilo nedisciplinované Skraelingy zatlačit zpátky díky kovovým zbraním a zbroji, ale brzy poté raději odjeli zpátky domů, než aby žili v zemi, kde se budou muset každý den obávat útoků neznámých počtů nepřátelských domorodců. A tak skončil poslední vikingský pokus kolonizovat Ameriku.
Mapa vikingských explorací s letopočty
Závěr
O Vinlandu vikingové věděli ještě dlouho poté, ale už se nikdy nepokoušeli usídlit se tam trvale. Hojně však využívali tamní kvalitní dřevo, a pravděpodobně až do 14. století ho tam připlouvali kácet a odvážet zpátky do Grónska, čímž vyřešili jeden ze svých největších problémů.
Jenže i v Grónsku je postihlo neštěstí. V 15. století přišla malá doba ledová, která pro Evropský styl života učinila Grónsko téměř neobyvatelné, a tak se odtud museli všichni chtě nechtě odstěhovat. Paradoxně je nahradili právě Inuité, kteří se postupně rozšiřovali dál na východ. Kolonizovaní se stali kolonizátory.
Evropany do Grónska opětovně dostal až dánsko-norský misionář Hans Egede v 18. století, který podobně jako kdysi Leif dostal od krále Dánska a Norska za úkol přinést na ostrov křesťanství. Tentokrát ale Inuitům. Hans dostal významné pravomoci a jeho mise byla úspěšná. Hlavně díky němu je dnes Grónsko v dánských rukou, a Inuité s Evropany tvoří jednu pospolitou komunitu. I tak to ale skřípe. Grónská autonomní hnutí jsou stále poměrně populární, protože styl života mají zkrátka diametrálně odlišný.
Nemuselo to tak být, ale tak to už v historii chodí. Kdyby původní Seveřané přečkali ve svých koloniích, Grónsko dnes mohlo patřit Islandu, či mohlo být samostatné. A co teprve, kdyby se vikingové v uchytili a rozlezli v Severní Americe, to už se skoro ani představit nedá, jak by dnes svět vypadal, protože by úplně všechno bylo jinak. A já doufám, že i dnešní Okýnko bylo pro Vás zajímavé, a že se budete těšit na další týden.
Mějte se fanfárově!
Lil Tic
Zdroje:
The Sagas of Icelanders - Jane Smiley, 2005
The Vinland Sagas, The Norse Discovery of America - Magnus Magnusson, Hermann Pálsson, 1965
