Článek
Ahoj Čtenáři,
Jednou za čas bych měl taky sepsat něco pořádnýho, takže jsem se rozhodl Vás blahovolně osvěžit pro mnohé jistě novým kouskem historie. Velkou Británii si jakožto koloniální mocnost číslo jedna vybaví asi každé dítě, ale pod taktovkou monarchů a vlád Anglie, nikoliv Skotska.
Skotsko na sklonku 17. století ještě nebylo ve formě dnešní unie s Anglií, ačkoliv králem obou byl Vilém III. Oranžský (velmi zajímavá postava která by vydala na vlastní článek). Mělo vlastní grandiózní ambice, které ale skončily neslavně a měly významný historický dopad, a o tom je článek dnešní.
Situace ve Skotsku a kolonizační ambice
Skotsko si poslední dekádu 17. století moc neužilo. Pravděpodobně šlo o jedno z nejstudenějších období země za posledních 1000 let, a společně s dalšími severskými a pobaltskými oblastmi zažilo velice krutý hladomor.
Jeho soused byla mnohem více prosperující Anglie, s kterou bylo spřáhlé v personální unii (nešlo ale o federaci nebo podobné, vlastně jen spojení panovníkem). Skotská ekonomika byla na Anglii zcela závislá, většina exportu i importu putovala tam, což vyvolávalo v některých občanských kruzích volání po bližší unii, aby Skotsko mohlo z bohatství Anglie a její námořní obchodní sítě těžit.
Většina Skotů ale byla tradičně pro samostatnost a raději by chtěli Anglii její tržní podíl nějakým způsobem vzít. Parlament nechal založit v roce 1695 Bank of Scotland a Skotskou Společnost pro obchod s Afrikou a Východní Indií.
Skotská obchodní společnost měla za úkol získat peníze od investorů na vlastní projekty, aby mohla konkurovat Britské Východoindické společnosti a podobným. Král Vilém moc nejevil zájem podpořit Skotsko v jeho plánech, jelikož byl zrovna zabraný na jihu v bojích s Francií a tak možná spíš doufal, že nahoře „se to nějak všechno vyřeší samo“, ale to si myslím jenom já.
Skoti ale ze začátku získali investorů dost, i v Anglii a Nizozemí, jenže pod tlakem Anglické společnosti byli investoři nuceni své peníze stáhnout, protože Angličané se obávali, že přijdou o své ultra výhodné místo na světovém trhu.
Skotská společnost se tedy nakonec rozhodla zahrát na strunu národní hrdosti, a peníze nahnat přímo v Edinburghu. Vzhledem k chuti Skotů žít lepší život a slibům zářné budoucnosti se jim podařilo vybrat kolem 400 tisíc liber (zhruba 66 milionů liber v dnešních penězích). Přispívali chudí i bohatí, farmáři i šlechta.
Hlavním cílem bylo založit kolonii v pásmu Darién v dnešní Panamě. Logicky to mělo vést k přemostění obchodu mezi pacifikem a atlantikem, jako toho docílili Američané s Panamským průplavem o více než 200 let později.
Projekt Darién a první expedice
Oblast Darién se nachází trochu v jiné části dnešní Panamy, více na jihu, kde je pevnina o dost širší než u průplavu (+-80 km), ale hlavně jde o zoufale špatně prostupnou divočinu, kde ani dneska není skoro žádný náznak civilizace. Darién je plný husté džungle a hor. To ale samozřejmě tehdy Skoti nevěděli, jinak by se do projektu možná vůbec nepouštěli. Na druhou stranu měli tehdy investoři k dispozici ujištění, že na všechny těžké práce si společnost zajistí dostatek otroků, a to jim krásně uklidňovalo myšlenky.
První expedice se vyplavila hned v roce 1698, do posádky se dobrovolně přihlásilo spoustu starších a vysloužilých vojáků. Někteří členové byli nechvalně proslulí účastí na masakru v Glencoe, kde bylo vyvražděno na příkaz královské rodiny několik desítek lidí z klanu MacDonald. Z posádky bylo vybráno 8 mužů jako provizorní vláda budoucí kolonie, než by se ustanovil pořádný parlament. Expedice měla celkem kolem 1 200 členů.
Pět lodí „na tajňačku“ vyplulo z přístavu Leith blízko Edinburghu, aby nenápadně unikli pozornosti od Britského královského námořnictva, jelikož posádka i Skotská obchodní společnost věděla, že Angličané by jim mohli zatnout tipec.
Cesta byla velmi náročná a krušná, po obeplutí celého Skotska se lodě zastavily na chvíli nejdříve na Madeiřa, pak v Karibiku. Posádka zabrala Krabí ostrov (malinký kus země u dnešního Portorika). Nakonec pod vedením zkušeného piráta Roberta Allisona jako hlavního navigátora dopluli až do Dariénu.
Darién následně pojmenovali Kaledonie (staré jméno z latiny pro Skotské země). U přírodního přístavu vykopali Skoti příkop a založili opevněné stanoviště Fort St Andrew, které čítalo celkem 50 děl, ale nemělo přístup k pitné vodě. Vedle založili Nový Edinburgh, první osadu z narychlo postavených příbytků a začali pročišťovat porost ve snaze zasít kukuřici a tuříny.
Domů expedice posílala optimisticky laděné zprávy, ale realita byla jiná - země byla úplně nepoddajná a domorodí obyvatelé odmítali se Skoty obchodovat (ačkoliv sousední Španěly nesnášeli) jídlo za zboží a cennosti, které si ze Skotska přivezli. Kolonistům se nepodařilo dokonce ani nic prodat několika málo obchodním lodím, které kolem šíje v té době propluly.
V létě následujícího roku náhle propukla malá epidemie malárie a všudypřítomných horeček, která se podepsala na celé posádce. V jednu chvíli umíralo až deset lidí denně. Domorodcům se Skotů částečně zželelo a donášeli jim banány a jiné ovoce, ale většinu z darů si zabrali důstojníci pro sebe a ukryli na lodích. Kolonie přežívala z lovu želv, který byl ale v terénu fyzicky náročný.
Anglické a nizozemské kolonie v oblasti dostaly od krále Viléma výslovný zákaz Skotům jakkoliv pomáhat, z obav před Španěly, kteří by si to mohli vyložit jako zásah do své sféry vlivu. Jediné, čeho bylo dost byl alkohol, posádka se postupně měnila v pijany a to ještě zhoršilo jejich zdravotní stavy.
Zhruba po roce od připlutí to posádka zabalila a vydala se na cestu domů, z 1 200 jich přežilo ani ne 300. 250 z nich se vydalo začít nový život do tehdy malinkatého New Yorku (který obývalo zhruba 5 000 lidí) a zbyteček se na jediné lodi dostal až zpátky do Skotska, ale bylo na ně pohlíženo jako na vyvrhely a zklamání veřejnosti bylo obrovské.
Přeživší v New Yorku se dozvěděli, že Skotská obchodní společnost mezitím do kolonie vyslala další dvě lodě, zmatená falešnými dobrými zprávami. 300 nových skotských připluvších narazilo jen na spálená a opuštěná obydlí a hroby padlých. Když se jeden z vedoucích první expedice Thomas Drummond narychlo vrátil, noví kolonisté už tam nebyli, zůstala po nich jen jedna loď, co shořela nedopatřením, všichni byli dávno na Jamajce.
Skotská mapa oblasti Darién z roku 1699
Druhá expedice a boje se Španěly
Doma se v tu dobu stále o ničem nevědělo a než se neúspěch z první kolonie dostal do veřejného povědomí, bylo vysláno dalších 1 000 námořníků. Tato druhá výprava se do Dariénu dostala jen chvilku poté, co se tam z New Yorku vrátil Drummond a viděli, že vše je opuštěné a v zoufalém stavu.
Výprava byla vzteky bez sebe, osočovali Drummonda, že se měli připojit k fungující kolonii, a ne jí teprve zakládat. Skoty ochromila strašlivá novinka - Španělé se chystali z Jižní Ameriky vzít Dariénskou kolonii přímým útokem. Drummond nařídil okamžitě posílit opevnění a připravit se na střetnutí, čemuž oponoval zbabělý obchodník James Byres z druhé výpravy.
Byres měl díky vyššímu počtu kolonistů z druhé výpravy větší vliv a nechal Drummonda na chvíli zatknout. Byres se nejdřív chtěl ujmout vedení a poslat do exilu všechny negativně smýšlející oponenty, ale o chvíli později si to rozmyslel a sám dezertoval v šalupě (malinká plachetnice), protože nevěřil, že je možné se Španělům postavit.
Skotská obchodní společnost se včas dozvěděla o plánech Španělů a poslala Drummondovi na pomoc zkušeného veterána, horala Alexandra Campbella z Fonabu s mnoha dalšími muži. Campbell posílil morálku Skotů a s Drummondem provedli společný útok na blízké španělské opevnění v Toubacanti.
Skoti Španěly zaskočili, ti nepočítali s žádnou ofenzivou, a ze svého stanoviště se museli narychlo stáhnout. Campbell byl ale vážně zraněn a postižen horečkou. Španělé navíc měli zásobování a mnohem větší zázemí, o které se mohli opřít, takže brzy se vrátili s mnohem více vojáky. Fort St Andrew byla měsíc obléhána.
Španělský velitel Juan Pimienta nechtěl plýtvat životy svých mužů nadarmo, proto Skotům nabídl relativně velkorysé podmínky, ale zároveň jim pohrozil, že pokud budou dále vzdorovat, budou všichni pobiti. Nakonec se s Drummondem dohodl, že Skoti si budou smět ponechat své lodě a palné zbraně, ale budou muset Darién navždycky opustit.
Z celkových zhruba 2 500 kolonistů se jich za ty dva roky tohoto hořkého konce dožilo jen několik set. Podobně jako u první expedice, jen hrstka se vrátila domů, zbytek se rozplul do světa.
Dopady neúspěchu na Skotsko
Poté, co se vše doma na ostrovech provalilo, byla nálada hluboko pod bodem mrazu. Nespokojení investoři a rodinní příslušníci žádali vrácení peněz nebo záruku od krále Viléma III., že kolonie bude znovu zabrána, tentokrát s pomocí Anglie. Král znovu rezolutně odmítl a přísně zakázal jakékoliv další pokusy společnosti pokračovat v původních plánech, jelikož Španělsko se jasně vymezilo proti dalším vpádům do jejich prostoru v Americe.
Celkově se odhaduje, že až 15-40% dostupného kapitálu ve Skotsku bylo vyplýtváno na tyto nezdary. Země byla rázem v hluboké finanční krizi a přes několik dalších chabých pokusů nebyla dále schopná podporovat další kolonizační záměry.
Dopad nezdaru byl tím pádem obrovský, a Darién byl jedním z hlavních důvodů, proč v roce 1707 došlo k podepsání Zákonů o unii, která právně sloučila Anglické a Skotské království do Království Velké Británie (ke kterému v roce 1801 přibylo ještě Irsko, než ho většinu zas ztratili v roce 1922), a tak se země změnila téměř do dnešní podoby. Skotsko přišlo o autonomii a muselo se podřídit Angličanům, což bylo pro spoustu z nich noční můrou (a dodnes je, věřte mi, byl jsem tam mockrát a mockrát!).
Skoti ale tehdy okolnostmi ke spojení byli donuceni, protože země byla v rozpadu a jediná možnost, jak se podílet na bohatství ze zámořských projektů už byla jen připojení k anglickým výpravám.
Truhla Skotské obchodní společnosti, ve které byly shromážděné všechny peníze a dokumenty k výpravě, v Královském muzeu v Edinburghu
Závěr
Tak to vidíte, zase po delší době kus historie, o který se toho doufám tolik neví, rád lidi občas překvapím. Kdyby tehdá Skoti nebyli tak chtiví a lépe se rozmysleli, kam namíří svoje lidské a peněžní zdroje, třeba by dnes byli samostatní. Ale o tom samozřejmě můžeme jen spekulovat, a minimálně pomohli dostat do povědomí lidstva, jak strašné podmínky pro život v Panamské šíji byly. I jejich neúspěchem (a pár dalšími, co se v oblasti o něco pokoušeli) se později poučil Teddy Roosevelt, který dokončil vykopání a stavbu Panamského průplavu (mimochodem taky šílený projekt, který stál spousty životů dělníků a trval dlouhé roky), jednoho z nových divů světa.
A jako tradičně, protože vím, že to máte rádi - co se stalo s „hrdinou“ dnešního příběhu, Thomasem Drummondem? Hrdina v uvozovkách, protože to nebyl žádnej vzorňáček. Po dohodě o příměří se Španěly se z Dariénu musel spěšně klidit. Společně s bratrem Robertem byl poslán na jednu z posledních náhradních misí před kompletním rozpuštění Skotské obchodní společnosti, expedici do Guiney.
Thomas s Robertem měli své zboží v Jižní Americe vyměnit za zlato, ale po všech těch strastech se na to rozhodli s posádkou vykašlat a místo toho ho vyměnili za otroky. S těmi se vydali na cestu kolem Afriky až na Madagaskar, kde otroky prodali a spřáhli se s piráty, kteří ostrov používali jako bezpečné útočiště.
Thomas Drummond se spřáhl s bukanýrem Johnem Bowenem, který se bratru Robertovi moc nezamlouval. John Bowen se ale navzdory Robertovým protestům zmocnil vedení skotské lodi a společně s Thomasem provedli úspěšný nájezd na obchodní loď, kterou zabrali. Drummond si ponechal onu obchodní loď, přemístil na ní svou posádku a Bowenovi zůstala loď ze Skotska.
Bratři Drummondové se potom shodli, že doma už je nic hezkého nečeká a neměli moc chuť plout znovu kolem Afriky zpátky, a ještě pak vysvětlovat, jaktože obchodovali s otroky, místo aby obratem přivezli zlato, a kam se poděla původní loď. A tak se rozhodli se už nevracet.
Co se týká Thomase Drummonda, nikdo neví, co se s ním stalo. Někdo říká, že při konfliktu s domorodci na Madagaskaru podlehl svým zraněním. Jiní, že se naplno oddal pirátskému životu. JÁ TVRDÍM, nebo si to aspoň představuju, že konečně našel vysněný klid, který všichni hledáme, ale málokdo z nás najde…
Mějte se fanfárově!
Lil Tic
Zdroje:
The Darkest Jungle: The True Story of the Darien Expedition and America's Ill-Fated Race to Connect the Seas - Todd Balf, 2003
