Článek
Ahoj Čtenáři,
Srdečně Vás vítám u dalšího Okýnka, malinko zpožděného z důvodu prodělání těžké nemoci (nachlazení). Doufám, že mi to odpustíte.
Trable na koni a zákeřní politici
Yi Sun-sin se narodil v roce 1545 v Hanseongu, dnešním hlavním městě Jižní Koreje Soulu. Pocházel z dobrých poměrů a Korea v té době zažívala období klidu a prosperity. Jediné odehrávající se konflikty byly nevýznamné šarvátky s nomádskými nájezdníky a piráty v okolních mořích.
Yi byl od malička dychtivý studovat vojenství, střílel z luku, který si sám vyrobil a toužil vést ostatní. V Koreji v té době taková kariéra byla viděna jako podřadná, alespoň pro někoho z bohaté rodiny. Yi ale nejevil nejmenší zájem o politiku nebo společenské vědy, obvyklé obory pro podobné mladé muže.
V roce 1572 absolvoval Yi první vojenskou zkoušku, náročný test, kde musel před instruktory předvést své dovednosti. Bohužel při zkoušce jezdectví spadl z koně a těžce si pochroumal nohu. Naštěstí pro Koreu nebyl někým, kdo by se snadno vzdával, a zkoušku úspěšně absolvoval o 4 roky později.
Poté byl poslán do jedné z pevností na severní hranici, což byl přesný opak prestižního postu. Ve 32 letech byl nejstarším z „juniorních“ důstojníků, a to jeho obrazu moc nepomáhalo. Při výcviku svých mužů ale projevil velké nadání a jeho vojáci udělali dobrý dojem na inspekci. Díky tomuto byl převelen zpátky do hlavního města, kde mu bylo svěřeno cvičení nových rekrutů.
Jenže Yi byl příliš příkladný, důsledný a neúplatný. A to mu bylo velice na škodu, protože odmítal přivírat oči nad těmi z bohatých a významných rodů, kteří neprojevovali dostatečný zápal a talent. Výsledek toho byl, že si ho začali všichni velitelé přehazovat jako horký brambor, a postupně byl ponížen až na nejnižší důstojnickou hodnost.
Jeden z jeho předchozích nadřízených u loďstva, kde chvíli sloužil, si Yiho speciálně vyžádal k sobě, zpátky na severní hranici, protože věděl, že je i přes svou neoblíbenost skvělým vůdcem. Nájezdníci z oblasti pozdějšího Mandžuska stupňovali své útoky a Korejcům se nedařilo je odrážet.
Yi své vojáky opět nadriloval, a podařilo se mu velké množství nájezdníků vylákat návnadou malého množství svých lidí za řeku Tuman, hlouběji do korejského území. Nájezdníci si vůbec neuvědomili, že vjíždí do pasti, a Yiho vojáci se na ně sesypali jako pilné včeličky. Poté mu zemřel otec, ale po obvyklých 3 letech truchlení se Yi vrátil na severní frontu, kde sklízel jeden úspěch za druhým.
Na své pozici, kde Džurčenští nájezdníci stále přidávali nohu na plyn, neměl Yi dostatek mužů. Neustále psal svému nadřízenému, Yi-Ilovi, aby mu poslal více vojáků, ale byl okázale ignorován. Stalo se to, co byste čekali. Velký počet nájezdníků obsadil Yiho území, kde měl v tu dobu jen nízké desítky mužů. Podařilo se mu statečně se s několika muži probojovat ven, ale Yi-Il mu své vlastní selhání hodil na krk.
Yi Sun-sin byl odvezen zpátky do kapitálu, kde byl mučen a postaven před soud. Ani tortura ho ale nezlomila, a před širokým obecenstvem u soudu Yi-Ila obvinil, že měl mnoho šancí poslechnout naléhavé prosby. A byl tak přesvědčivý, že mu soud dal za pravdu a osvobodil ho. Ale byla mu úplně odebrána hodnost, zase…
I tak se zas jednou vrátil na severní frontu, jako řadový voják. V roce 1588 toho už měl dost, a tak oznámil, že půjde do důchodu. A tím příběh končí. No dobře, dělám si srandu.
Pohroma na obzoru a 43-0
Yiho přítel z dětství, Ryu Song Nyong to mezitím dotáhl na pozici, která byla ekvivalentem předsedy vlády, zatímco Yi se pachtil v blátě na severu země. Ryu Yiho přesvědčil, že korejská armáda ho bude potřebovat a zařídil, aby se dostal na prestižní místa.
Ryu se totiž právoplatně obával něčeho mnohem hrozivějšího, než bylo pár nedisciplinovaných nájezdníků. Na východě totiž stálo chtivé, sjednocené Japonsko, pod vládou Toyotomiho Hideyoshiho. To je velitel, který by si možná zasloužil vlastní článek, žádné ořezávátko, a Japonsko navíc k tomu prošlo sto lety občanských válek. I jeho samotná hierarchie byla velmi militaristicky orientovaná. A ještě k tomu byla japonská armáda schopná v používání arkebuz a dobře vyzbrojená.
Naproti tomu Korea byla v tu dobu na konci zlaté éry míru, zkorumpovaná a slabá. Ryu dosadil Yiho až na pozici admirála v jihovýchodním regionu. Yi se zhrozil, v jakém stavu bylo korejské loďstvo. Opět nasadil nejtvrdší výcvik, a sám pomohl vymyslet nový typ lodí, který by mohl Koreu spasit. Želví lodě byly inovativní těžkooděnci na vodě. Paluba byla skrytá pod střechou s těžkých kovových plátů a desek, pod kterou byly děla i lučistníci v bezpečí.
Než je ale Korejci mohli použít, kontingent Japonců pod bojechtivým velitelem jdoucím proti Hideyoshiho rozkazům se vylodil u Busanu. Korejští velitelé v oblasti nepochopitelně zůstali úplně nečinní, i když měli zlatou příležitost rozmlátit Japonské lodě, které se později ukázaly být pouze nebojeschopnými transportními loděmi.
Japonci plenili a pustošili napříč celou Koreou, ale Yi se o tomto fiasku brzy doslechl, a posbíral vše, co se nerozprchlo. Se 44 loděmi vrazil do týla desítkám vyloděným lodím pod rouškou tmy a nadělal z nich třísky. Celkem při této bitvě zničil 43 japonských lodí, a sám nepřišel o byť jen jedinou. Za tento úspěch byl jmenován vrchním admirálem.
Model želví lodi ve válečném muzeu v Seoulu
Japonci ve vnitrozemí a triumf želvích lodí
Jenže už vylodění vojáci stále řádili, a de facto získali pod svou kontrolu celý jih poloostrova. Korejský dvůr musel uprchnout do Pchongjangu (to se dneska jen tak nestane!) a co hůř, pozemní armáda Korejců byla pod vedením Yi-Ila. Ano, čtete správně, toho neschopného velitele, co se předtím snažil našeho Yiho zdiskreditovat za své chyby.
Korejská armáda absolvovala porážku za porážkou a samostatnost celé země byla na pokraji propasti. Jediná naděje spočívala v Yiho loďstvu, které stále a vytrvale vzdorovalo uchvatiteli. Yi se doslechl, že velká část japonských námořních sil je zakotvená u města Sačchon. Rozhodl se využít konečně hotových želvích lodí.
S flotilou čítající 26 lodí se k Sačchonu vydal, ale brzy zjistil, že Japonci opevnili skalnaté pobřeží. Vyslal proto několik lodí jako lákadlo blízko k pobřeží, a to mu vyšlo. Japonské lodě ihned Yiho návnadu začaly pronásledovat, a ten na ně na otevřeném moři čekal. Želví lodě pluly beztrestně mezi Japonci, kteří nemohli kvůli opevněným střechám provádět abordáže. Standardní válečné lodě Korejců mezitím Japonce obklíčily a nadělaly z nich ementál. Tentokrát Yi potopil 13 válečných lodí, a opět neztratil ani jednu svou.
Bitva u Hansanu
Zhruba stejným způsobem s Japonci zatočil Yi i u města Dangpo. Ještě větší úspěch ale čekal u ostrova Hansan. Hideyoshi dobře věděl, že Yi nemůže být ponechán bez povšimnutí, protože jeho armáda v Koreji byla závislá na zásobování z moře. Proto nechal shromáždit flotilu čítající zhruba 100 lodí, a pod vedením Wakizaky Yasuharua je vyslal učinit Yiho řádění přítrž. Wakizaka byl netrpělivý, a nechtěl čekat na dva spoluvelitele, a se svou největší částí flotily se vydal proti Yimu sám. Vyplul se 73 loděmi.
Yimu se před bitvou ještě podařilo dát dohromady s dalším admirálem, Yi Eok-gim, který do té doby zaostával vždy o kus za jeho flotilou. Celkově společně veleli 56 válečným lodím a několika želvím lodím. Korejci na Japonce čekali v úzkém průlivu mezi ostrovem a pevninou.
A Japonci, příliš sebejistí, byli opět chyceni na návnadu. Yi znovu vyslal pár lodí, které celá Japonská flotila pronásledovala do průlivu. Yi na tento způsob boje své námořníky už měl výborně vycvičené, a byli schopní Japonce rychle oblíčit v „jestřábích křídlech“, ve tvaru písmene U.
V této bitvě, která zůstává jednou z největších námořních bitev v dějinách, bylo potopeno zhruba 50 japonských lodí, 12 jich bylo zajato, a zbytek i s velitelem Yasuharuem uprchl. A jak už možná tušíte, Yi neztratil opět ANI JEDNU LOĎ. Želví lodě byly naprosto instrumentálním nástrojem úspěchu ve všech bitvách, jelikož se téměř nedaly potopit, a nedaly se ani oblíčit, protože byly naládované děly ze všech stran.
Korejci se vydali dodělat zbytek slavné flotily u města Angolpo. Japonci už se konečně poučili, a dostali přímé rozkazy nenachytat se na starý trik s návnadou, ale Korejské loďstvo v oblasti už bylo početnější. Yimu se podařilo zvítězit, opět bez ztráty lodí, ale tentokrát s významnějšími ztrátami na životech posádky.
Socha Hideyoshiho v Osace - Hideyoshi je pro Japonce znám jako velký unifikátor
Zuřící Hideyoshi a pokračování příště
Yi schválně nechal několik Japonských lodí netknutých, protože se obával, že by jinak vojáci na pevnině provedli ústup do hor, a odvetně masakrovali civilní obyvatelstvo. To se ukázalo jako moudré, protože Japonci se ho v tu dobu už oprávněně obávali, a rychle se nalodili na ušetřené lodě a pelášili jako papaláši.
Hideyoshi byl více než rozmrzelý, když se k němu dostaly zprávy z Yiho jižní fronty. Explicitně zakázal jakékoliv zvláštní operace a přímé konfrontace na otevřeném moři, a svou námořní sílu koncentroval celou k Busanu, aby mohl bezpečně zásobovat armádu na pevnině, která stále Korejcům dávala na frak.
Yi tak dokázal s několika desítkami lodí úplně zaškrtit Japonské mořské nájezdy, a co víc, znemožnil Hideyoshimu v tu chvíli uskutečnit jeho původní plán. Hideyoshi totiž ze začátku vůbec nemyslel, že by s Koreou byl nějaký problém, a ani ho moc nezajímala. Plánoval totiž Koreou projet jako horký nůž máslem, a jeho skutečným cílem k invazi byla Čína. Ale Yi k jeho plánům měl ještě hodně co říct…
Korea byla tedy na čas zachráněna, protože Japonci se nedokázali s dostatečnou silou roztáhnout až k Pchjongjangu, takže Korejská vláda byla prozatím jakž takž v bezpečí. Pořád jsme ale jen v roce 1592, a válka trvala až do roku 1598.
Možná Vás to bude mrzet, ale vzhledem k tomu, že jsem nechtěl žádnou zajímavou událost vynechat, článek by byl příliš dlouhý. A proto ho podobně jako Vinlandsagu musím rozdělit na dvě části. Doufám, že vás Yi jako geniální vojevůdce zaujal, protože legendárních bitev má v rukávu na příští díl ještě hodně. Ale nechci Vám nic předem prozrazovat, abych Vám nezkazil zážitek, tak nashle zase ve středu.
Mějte se fanfárově!
Lil Tic
Zdroje:
Admiral Yi Sun-sin of Korea - Jong-dae Kim, 2018
