Historický okýnko, který nikoho nezajímá VII. - Hiawatha a Velký Zákon Míru

Ahoj Čtenáři,

Předně se musím kajícně omluvit za týdenní pauzu, kdy jste se jistě museli klepat hrůzou, jestli ještě někdy vyjde další díl. Byl jsem v zemi plné podivně mluvících lidí na západ od Německa a neměl jsem bohužel čas něco kloudného zfušovat.

Původně jsem si pohrával s myšlenkou hodit něco z Izraelské války za nezávislost nebo tak podobně, ale internet je tím momentálně poměrně přehlcen, tak radši házím zase něco méně známého.

A tak se místo toho podíváme na Irokézskou Konfederaci. To je dost možná pojem, který vidíte poprvé, ale lecčemu by se od ní mohl přiučit každý dobrý vůdce. Irokézové, nebo také Haudenosaunee (lidé z dlouhého domu - tak se nazývají sami) jsou domorodý kmen ze Severní Ameriky, kteří obývali (a nevelký počet jejich potomků stále obývá) oblast u Velkých jezer. Nebyli však vždy jedním kmenem, a způsob, kterým se sjednotili, je inspirativní. Ale začnu pěkně od začátku.

Moderní historici odhadují, že následující události se odehrály někdy mezi lety 1100-1600. Nikdo přesně neví, v jakém roce to bylo, neboť Irokézové stejně jako ostatní domorodci nezapisovali svou historii do knih, vše bylo přenášeno pouze ústně.

Hiawatha, Tadodaho a Velký Mírotvůrce

Kmen Onondaga byl nejpočetnějším a nejsilnějším z několika domorodých klanů žijících na jih od jezera Ontario. Nás zajímá doba, kdy ho vedl muž jménem Tadodaho, krutý tyran, který neznal slitování. Tadodaho byl svárlivý a i níže postavení Onondagští muži měli strach, aby na ně nedopadl jeho hněv. Legenda tvrdí, že ve vlasech se mu svíjeli jedovatí hadi.

Jeden muž se Tadodaha nebál. Hiawatha přišel o milovanou ženu při nepřátelském nájezdu a zemřely mu všechny 3 dcery, které s ní měl. Své trápení přičítal válčení a bojechtivosti člověka, začal cítit niterní tužbu po míru. Tadodahovi navrhl, aby se Onondaga spojila s nedalekým kmenem Mohawk, který se nedávno dal na mírovou cestu a s nikým válčit také nechtěli. Společně by měly tyto dva klany velkou početní sílu a mohly by se navzájem chránit.

Tadodaho ale z takového návrhu nebyl ani trochu nadšený, a Hiawathu vyhnal pryč, aby šel za Mohawky, když se mu jejich kmen tolik líbí. Vůdce Mohawků měl vlastní jméno Deganawida, ale už za jeho života mu všichni říkali Velký Mírotvůrce.

Hiawatha došel na okraj Mohawského osídlení, kde k němu Mírotvůrce sám přišel. Hiawatha mu jako symbol přátelství dal Wampum, fialové a bílé korále z lastur a ulit měkkýšů. Fialové korále představovaly válku a bílé mír, a Hiawatha si dal záležet, aby bílé korále ty fialové obklopovaly z obou stran. Mírotvůrci se tento způsob sdělení zamlouval, a pozval Hiawathu k sobě domů.

Tam mu sdělil svou vizi, že v jeho vysněném světě by v míru mohli žít všichni lidé, ale oba se shodli, že nejsnazší bude začít s oněmi pěti Irokézskými kmeny, neboť sdílejí stejnou řeč. Kromě kmenů Onondaga a Mohawk to byly ještě Oneida, Cayuga a Seneca. Věděli ale, že Tadodaho se jen tak nepodvolí, a budou muset začít jinde.

Jikonhsaseh

Jikonhsaseh byla z kmene Seneca, a těšila se skvělé pověsti napříč krajinou. Vlastnila dlouhý dům na strategickém místě, a povolovala v něm nocovat válečníkům a lovcům z cizích kmenů, pokud budou dodržovat mír pod její střechou. Mnohokrát se stávalo, že u ní přespávali bojovníci ze znepřátelených vesnic či klanů, ale často během klidné večeře nacházeli, že jejich spory nejsou vůbec nutné.

Hiawatha a Mírotvůrce Jikonhsaseh navštívili a sdíleli s ní jejich nápad. Chtěli postavit obrovský dlouhý dům, podobný tomu jejímu, kde by všech pět národů mohlo existovat pod jedním mírovým zákonem. Potřebovali získat matky klanů na svou stranu, jelikož tyto matky byly velmi respektovány a rozhodovaly i o volbě náčelníků, měly na starosti správu půdy a obydlí.

Jikonhsaseh souhlasila, a s oběma se vydala na cestu napříč kmeny. Oneidové se chtěli přidat hned, Jikonhsaseh i Mírotvůrce všichni znali a k Mohawkům měli vždycky blízko. Ale nejdříve se strhla dlouhotrvající debata, zda mohou skutečně žít mírumilovně, když se musí obávat nepřátelských útoků a nájezdů.

Mírotvůrce je ale přesvědčil, že válka je abominace, konstrukt zlých duchů, a pokud chtějí mír, musí jít příkladem společně s Mohawky. Argumentoval tím, že to dluží ostatkům všech krajanů pohřbených důsledkem válek. Zhruba po roce Oneidové souhlasili, a kmeny se spojily.

Rozšiřování aliance

Mírotvůrce měl jako další cíl Onondagu, která ležela uprostřed všech pěti národů. Hiawatha i Jikonhsaseh mu to vymlouvali, protože nevěřili, že Tadodaho se dá přesvědčit. Mírotvůrce ale tvrdil, že právě k takovým je třeba promlouvat nejvíc.

Tadodaho skutečně přesvědčen nebyl. Na jeho návrhy odvětil, že je rád za to, že Mohawkové a Oneidové jsou mírumilovní, protože mu aspoň ubylo nepřátel a bude své síly moci více koncentrovat.

Mírotvůrce ale nebyl konsternován, a naši tři hrdinové se vydali dále na západ. Cayugové byli v tu dobu Onondagům násilně podřízení, a věděli, že Tadodaho nad nimi neustále bdí, ale nebyli spokojení. K alianci s Mohawky a Oneidy svolili okamžitě.

Senecové byli další na řadě, kmen s největším počtem válečníků, který často pořádal nájezdy do okolních krajů. Díky tomu, že Jikonhsaseh byla také Seneca, se však Hiawathovi s Mírotvůrcem dostalo poměrně vřelého přijetí.

Jikonhsaseh pomocí mnoha poslů dokázala Senecy přesvědčit, a pod vidinou prosperity většina náčelníků souhlasila. Jen ti na západní hranici byli proti, neboť narozdíl od ostatních by nebyli obklopeni spojenci, nýbrž by byli bezbranní proti nájezdům cizinců.

Při jedné debatě v dlouhém domě se náčelníci strašně pohádali, a aliance byla na odstřel, nejeden muž vyhrožoval, že se vrátí ke starým pořádkům, pokud nebude po jeho. Mírotvůrce dokázal situaci uklidnit a vzešlo z toho něco velmi užitečného - dvoukomorový vládní systém. Mohawkové a Senecové jako silnější kmeny mohli předkládat návrhy jako první. Pokud se shodli, Cayugové a Oneidové mohli prošlé návrhy ještě jednou prodiskutovat a případně zamítnout. Takto bylo zajištěné, že i slabší kmeny měly důležité slovo.

Situaci se západními náčelníky vyřešili tak, že měli zvláštní privilegia jakožto strážci hranic. Měli právo posoudit nově příchozí cizince, a pokud by to bylo nutné, zavolat na pomoc válečníky ze všech spřátelených kmenů. Stejná privilegia dostali i Mohawkové na východní hranici. Ale pokud by cizinci přišli s dobrými úmysly, musejí být přijati nenásilně jako hosté. S tím náčelníci souhlasili.

Hiawathův plán

Posledním trnem v patě velké aliance byl Tadodaho. Věděl, že je několikanásobně přečíslený, takže přijal delegaci ostatních kmenů pod svou střechou. Vztekal se a vyhrožoval, že všechny porazí, a vyčítal Cayugům, že se přidali k Hiawathovi s Mírotvůrcem.

Hiawatha ale Tadodahovi klidně řekl, že nepřišli vyhrožovat nebo zabírat území násilím, že přichází s nabídkou místa vůdce vrchní rady. Tadodaho by měl nejvyšší pozici ze všech, mohl by vetovat libovolný zákon a Onondaga by měla ve vládě větší zastoupení, než kterýkoliv jiný kmen. Navíc k tomu by se každé shromáždění vlády odehrávalo na území Onondagy, jakožto prostředního kmenu.

Tadodaho byl mocichtivý a nevěřil vlastním uším. Bez boje by se rázem stal nejdůležitějším ze všech Irokézů. Jikonhsaseh ale měla v rukávu schovaný trik. Předstoupila před Tadodaha a nakázala mu, aby jí udeřil. Tadodaho byl ješitný, nezvyklý na rozkazy. Utrhnul se, že takový nesmysl dělat nebude, aby udeřil jednu z matek kmene.

Jikonhsaseh mu odvětila: „Není to snad to, co ženám ve svém domě děláš na denním pořádku? Proč bys teď váhal to udělat mě, kdyžs to už udělal tolika jiným? Není to snad způsob, kterým chceš naše lidi vést?“

Tadodaho před zraky všech procitl. Poznal, že celý život žije ve lži a věděl, že se musí vydat na správnou cestu. Teprve teď byl připraven opravdu Hiawathovi naslouchat. Hiawatha nakonec překopal volební systém. Všechny důležité volby musí být jednohlasné, každý člen vlády má právo veta. Tadodaho ale bude volit separátně, až jako poslední, a bude moci odvolat i zákon, na kterém se ostatní shodli. Ale jen pod podmínkou, že předloží skutečně racionální důvody, proč zákon odmítá.

Tadodaho souhlasil, a Onondaga se připojila k ostatním. Dala tak vzniku velké Irokézské Konfederace. Jikonhsaseh s ostatními klanovými matkami zvolila ty náčelníky, kteří se stanou členy vlády. Jako symbol dostali paroží a matky dostaly korále Wumpum, takové, jaké kdysi Hiawatha předal Mírotvůrci.

Velký Zákon Míru a americký orel

Mírotvůrce nestydatě okopíroval našeho Svatopluka, když na prvním vládním shromáždění v Onondaze všem ukázal, jak umí zlomit šíp. Poté si řekl o svazek pěti šípů (za pět národů), a stejně jako Svatoplukovy pruty je zlomit jeden člověk nedokázal.

Za symbol konfederace si Irokézové vybrali borovici s jehlicemi rostoucími po pěti, pod kterou pohřbili své zbraně. Na korunu stromu usedl velký orel bělohlavý. Mírotvůrce prohlásil, že tento pták nad nimi bude bdít, a pokud se přiblíží nebezpečí, bude je varovat.

Hiawatha se dal do práce, z nejlepších nápadů Mírotvůrce a náčelníků vytvořil Velký Zákon Míru, kde ukotvil pokrokové a nadčasové myšlenky. Například každý zákon musel být hodnocen podle toho, jaký dopad bude mít na lidi za SEDM generací. Z toho by si leckterý krátkozraký politik, vlastník nebo manažer mohl dnes vzít příklad.

Pokud by člen vlády neplnil své povinnosti řádně, byl nejdříve podle Velkého Zákona varován, a pokud svůj přístup nezměnil, okamžitě odvolán. Jen klanové matky mohly volit nové představitele, což zabraňovalo podpultové korupci.

Hiawatha ušil z korálů velký koberec, který symbolizoval mír a spojenectví pěti Irokézských národů. Onondaga je znázorněná jako strom uprostřed, ke kterému jsou připojeny čtyři ostatní národy. Bílá linie míru je vedena až na okraj pásu, aby bylo vidět, že je nabídnuta všem, kteří o ní stojí a chtějí se připojit.

Závěr

Irokézský koncil stále existuje, a stále je veden mužem s titulem Tadodaho. K Irokézské národnosti se stále hlásí okolo 150 000 lidí v Kanadě a USA. Jejich odkaz je navíc větší, než se může na první pohled zdát.

Kmen to byl velmi vyspělý, a dokázal uhájit své rozlehlé teritorium proti Francouzům po konfliktech trvajících skoro 100 let, když v roce 1701 uzavřeli oficiální mír. Později uzavřeli spojenectví s Brity a sama Británie uznala, že pomoc Irokézů sehrála zásadní roli při historické výhře nad Francií v Sedmileté válce, kde Británie získala ohromná koloniální území.

Irokézská Konfederace ale následně bohužel doplatila na Válku za Nezávislost, kde se najednou ocitli v prekérní situaci. Považovali Brity a Američany za jeden národ, a ti najednou válčili na život a na smrt. Irokézové se snažili zůstat neutrální, ale proti své vůli byli do konfliktu zataženi spíše na britské straně, a nejvíce samozřejmě doplatili na evropské nemoci. Konfederace byla rozbita, a dílčí kmeny bojovaly na opačných stranách. A jejich území postupně přešlo pod Američany v USA a Brity v Kanadě.

Kanada ale paradoxně pochází z Irokézského slova Kanata pro osídlení nebo vesnici, a Ústava USA je výrazně inspirována Velkým Mírovým Zákonem Irokézů. Samotní George Washington a Benjamin Franklin sedali k diskuzím s Irokézy a přijímali jejich rady pro vytvoření nového státu s novými zákony. Dokonce přijali irokézského orla jako vlastní státní symbol.

Na oficiálním symbolu USA dokonce orel drží svazek šípů v jednom pařátu, i toto bylo přejaté od Velkého Mírotvůrce. 13 šípů za 13 původních států. (Ale Svatopluk byl stejně první!)

Takže úplně na konec - možná nepřežila jejich Konfederace, ale Irokézové rozhodně měli lidstvu co předat, a možná bychom si z nich mohli občas vzít taky příklad. Jsem rád, že aspoň jako národ přežili dodnes, protože jejich příběh by dle mého neměl ležet zapomenutý. A tak doufám, že se líbil i Vám.

Možná (zřejmě) to nebylo přesně tak, jak se říká v legendě, ale existence Konfederace i Velkého Mírového Zákona je nesporná. A kdyby vás zajímalo, co znamená Hiawatha, je to ten, který češe. Jméno také nebylo jeho původní, ale dal mu jej Mírotvůrce, aby vyčesal Tadodahovi jeho hady z vlasů.

Mějte se fanfárově!

Lil Tic

Zdroje:

The Great Law and the Longhouse: A Political History of the Iroquois Confederacy - William Nelson Fenton, 1998

Hiawatha: founder of the Iroquois Confederacy. - Nancy Bonvillain, 2005