Článek
Dnes jen krátce a z trochu jiného soudku, po posledních sáhodlouhých článcích potřebuju malinko zvolnit. Proto jsem si zvolil relativně neznámé téma, které je ale zároveň velmi poutavé a trochu až děsivé…
Jane Goodall a šimpanzi v Gombe
Nacházíme se v národním parku Gombe v dnešní Tanzánii. Jde o miniaturní území o rozloze 35 km2 u jezera Tanganika. Gombe se nachází v údolí plném zelené vegetace, od travnatého porostu až po tropický prales.
Právě sem přijela v roce 1960 mladičká Jane Goodall, dnes světoznámá a uznávaná bioložka specializovaná na výzkum primátů. Prostředí v Gombe bylo ideálním místem pro život šimpanzů, které zde bylo možné pozorovat ve volné přírodě a při interakcích s dalšími lidoopy.
V té době bylo už známo, že šimpanzi s lidmi sdílí okolo 98% genetického kódu, ale podle Jane bylo neslýchané, že by se hovořilo o „mysli zvířete“. Pouze lidé mohli přemýšlet a mluvit o osobnostech zvířat bylo tabu. Přesně to ale Jane při svém výzkumu vyvracela - objevovala individualitu a sofistikovanost jednotlivých šimpanzů.
Jane se i s doprovodem utábořila v malé výzkumné stanici, odkud sledovala vyhýbavé šimpanzí tlupy při jejich každodenních aktivitách. Kasekelská šimpanzí tlupa jí postupně dávala větší důvěru, a po měsících práce jí pustila blíže dovnitř. Jane tak mohla sledovat šimpanzí společnost z intimní blízkosti.
Hned na začátku zpozorovala, že šimpanzi nejsou vegetariáni, jak se do té doby tradovalo. Také zjistila, že používají větvičky jako nástroje pro vyškrabávání termitů z termitišť. Místo číslování dávala šimpanzům jména, která jí seděla na jejich osobnosti - Fifi, David, Goliáš… Zjistila, že primáti se objímají, pusinkují, poplácávají po zádech a dokonce lechtají. Vždy tvrdila, že právě rodinnými a přátelskými vztahy se lidem podobají šimpanzi nejvíce.
Později jí tlupa nechala pozorovat je při lovu menších opic. Jane viděla, jak šimpanzi rafinovaně odřezávají kořisti únikové cesty a postupně ji obkličují. Po zabití menší opice bylo tělo roztrháno a rozházeno mezi ostatní šimpanze, kteří prosili o svůj podíl.
Zároveň jí byla postupně vyvracena její originální myšlenka, že šimpanzi jsou jako lidé, ale mírnější a laskavější. Viděla samice, které schválně před zraky matek brutálně zabíjely a někdy dokonce jedly jejich mláďata, aby dokazovaly svou dominantní pozici v tlupě.
Pozorovala šimpanzí teritorialitu, jak samci z kmene hlídají hranice svých území a pokud je jiná tlupa naruší, podnikají odvetné „nájezdy“, při kterých zabíjí izolované členy jiných skupin. Většinou šlo o ojedinělejší případy, ale Jane vůbec neměla ponětí, co ještě u Tanganiky zažije.
Šimpanzi v Gombe na čajovém dýchánku
Šimpanzí genocida
Píše se rok 1974. V Kasekelské komunitě byl dlouhou dobu dominantním samcem Mike a problémy se začaly objevovat když se počal stahovat do ústraní. Skupina čítala celkem 14 samců a 6 z nich trávilo stále více času odděleně v jižní části Kasekelského území.
Komunita se postupně rozdělila úplně, Jane komunitu „separatistů“ pojmenovala Kahama. Kasekela a Kahama se stále více rozkmotřovaly. Samci se navzájem zastrašovali a Kasekela se začala jižnímu území úplně vyhýbat. Bratři Hugh a Charlie, vůdci nově vzniklé Kahamy, se postupně odvažovali pořádat výpravy na sever.
Jane popisovala Hugha s Charliem jako úplně nebojácné a bojechtivé. Další členové jejich tlupy se jmenovali Godi, De, Goliáš a mladý Sniff. V Kasekele zůstali Mike, Figan (který se nově vměstnal do role vůdce), Satan, Humphrey, Sherry, Evered, Faben, Rodolf a Jomeo.
Hugh s Charliem stále více provokovali, na hranicích obou tlup docházelo k násilným potyčkám, které se více a více stupňovaly. Figan toho v jednu chvíli měl zřejmě dost, protože následující události měli kasekelští zřejmě předem pečlivě naplánované.
7. ledna byla prolita první krev. Šest kasekelských samců a samice Gigi vystopovala Godiho, když byl sám. Godi se zrovna krmil na stromě, když na něj naskákali. Gigi hlídkovala dole, Godi se snažil uprchnout, ale kasekelští ho sebrali a hodili na zem, kde ho brutálně zmlátili. Poté začali hlasitě oslavovat a bít na oslavu o zem utrhanými větvemi, než se stáhli a Godiho nechali ležet. Godi na následek zranění brzy poté zemřel. Tohle byl vůbec první případ, kdy šimpanzi v oblasti zaútočili schválně na dospělého samce.
Jako další cíl si kasekelští vybrali De, který byl přepaden podobným způsobem. I samice Gigi se tentokrát zapojila přímo, De byl stejně jako Godi ubit k smrti.
Jeden z výzkumníků přímo viděl, jak byl jako další napaden postarší Goliáš. Goliáš byl jediným samcem z Kahamy, který se dříve stále přátelsky stýkal s bývalými druhy z Kasekely. Jeho laskavost ale nebyla oplacena, Figan, který si chtěl upevnit svojí dominantní pozici, sám vedl útok na něj. Výzkumník byl úplně v šoku, s jakou brutalitou byl Goliáš napaden. Faben Goliášovi schválně kroutil nohou ve snaze mu polámat kosti a způsobit co největší bolest.
Hugh byl zabit „off screen“, nikdo to neviděl, ale najednou se ztratil bez povšimnutí. Charlie umřel také mimo dohled výzkumníků, ale rybáři v oblasti hlásili, že slyšeli hrozné zvuky. O tři dny později bylo jeho zbídačené tělo vyplaveno na břeh. Kasekelští neměli stále dost, a vybili si vztek i na stařešině Madam Bee, kterou utýrali a o čtyři dny později taktéž zemřela.
Posledním přeživším samcem tak byl mladý Sniff, který unikal více než rok. Výzkumníci doufali, že by snad mohl najít útočiště u jiné tlupy, ale váleční štváči z Kasekely ho nakonec stejně vyhmátli a dokončili svou systematickou čistku. Ze samic jedna byla zabita, dvěma se podařilo utéct pryč, tři vzali kasekelští násilím zpět do své tlupy.
Území Kahamy bylo tedy zabráno zpět, samci v oblasti chvíli oslavně zůstávali a hodovali. Figan jasně dal všem najevo, jak se on vypořádává s dezertéry, ale způsob boje byl opravdu rafinovaný a brutální.
Šimpanzi z Kasekely si dávali pozor, aby nikdy nedošlo na boj v rovných podmínkách, místo toho mazaně vyčkávali a stopovali jednotlivce, které pak brutálním způsobem vraždili. A podle přihlížejících z toho měli očividně radost.
Jane Goodall v Tanzánii v roce 2018
Závěr
Kasekele teritoriální zisk moc dlouho nevydržel, tlupa pod jižní hranicí Kalande viděla, že Kasekela je oslabená po vnitřní čistce. Kalande měli mnohem více samců a Kasekela se tedy radši brzy stáhla (poté co ztratila proti Kalande dva samce), takže území Kahamy nakonec stejně neudrželi.
Na Jane Goodall měly výsledky války trvalý dopad. Už nikdy nemohla věřit, že šimpanzi jsou zcela čistí a laskaví.
Několik let jsem se nemohla vypořádat se svými novými znalostmi. Často jsem se po nocích budila, v mysli se mi proti vůli zjevovaly strašné obrazy. Satan, který chytá Sniffa za bradu, aby mohl vypít krev vytékající z jeho rány. Starý Rodolf, vždy tak neškodný, stojící vzpřímeně, aby mohl shodit balvan na Godiho bezvládné tělo. Jomeo trhající cár masa z Deho stehna. Figan, nabíhající znovu a znovu na třesoucího se Goliáše, jednoho ze svých dětských vzorů.
Tehdejší akademická společnost zjištění paní Goodall vůbec nepřijala. Byla nařčena z přílišného antropomorfismu, či viněna za podněcování konfliktu mezi šimpanzi svojí přítomností a zkoumáním. Později se ale ukázalo, že celou dobu měla pravdu, že šimpanzi si skutečně „vyhlašují“ války.
Já osobně se šimpanzů dost děsím, protože se ničeho nebojí a z násilí mají srandu. Nemusíte mi to věřit, ale v práci mám kamarádku a kolegyni z Nigérie, jejíž otec je velmi bohatým politickým představitelem. No a její táta měl jednou skvělý nápad, že si pořídí k sobě do rezidence vlastního šimpanze. Po pár měsících byl rád, že se ho stihl zbavit včas, když manželce skoro urval celou ruku. Jen tak pro legraci.
Takže ponaučení je jasné - nezahrávejte si se šimpanzi, jsou na to až příliš chytří a nebojácní. Raději se koukněte na nějaký dokument s Jane, je to skvělá ženská.
Zdroje:
Through a Window: My Thirty Years with the Chimpanzees of Gombe - Jane Goodall, 2010
