Článek
Ahoj čtenáři,
Na úvod jako vždycky střípek ze života vašeho oblíbeného autora (na který se samozřejmě nikdo neptal), po psaní o Jižní Africe a sletu životních náhod se v mém vlastnictví ocitla letenka do JARu… takže pokud tam neumřu, za nějaké dva měsíce zkusím napsat něco zajímavého z cest. :)
Dnes se ale podíváme blíže k domovu, k pobřeží Řecka, kde se střetly síly Svaté ligy (koalice katolických sil jižní Evropy) s majestátní flotilou Osmanské říše. Tato bitva ani zdaleka nezapříčinila konec pokusů o rozšiřování Osmanů do Evropy, byla ale velmi důležitá pro dlouhodobou evropskou morálku.
Svatá liga
Papež Pius V. v čele Papežského státu poskládal z různých katolických útvarů tzv. Svatou ligu. Jejími členy byly Španělské impérium, Neapolské, Sicilské a Sardinské království (spadající pod Španělsko v tu dobu), Benátská a Janovská republika, Maltézský řád, Toskánské velkovévodství, Savojské, Parmské a Urbinské vévodství.
Piův hlavní cíl bylo zorganizovat dostatečnou sílu k osvobození benátské kolonie Famagusta na Kypru. Osmanská říše Kypr předtím oblehla s cca. 400 loděmi a 60-100 tisíci muži. Snadno zabrali hlavní město Nikósii a další benátská osídlení. Famagusta byla oblehnuta, a osmanský generál Lala Mustafa Paša benátským slíbil, že pokud se vzdají, budou puštěni pryč z ostrova. Jenže během dobývání ztratil desetitisíce mužů a zahořkl, svůj slib porušil a vzdávající se obránce dal obratem zatknout a uvěznit.
Křesťané papeže vyslechli a spojili své síly do jedné velké flotily, čítající 206 galér a 6 velkých galeás. Pius požehnal vlajkové lodi, armáda dorazila do Neapole 14. srpna 1571, kde byla svěřena pod vedení Habsburka Juana de Austria, bastarda Karla V, který vyrůstal ve Španělsku.
Různorodá, jindy hašteřivá směs křesťanů se spojila nejen proto, že je o to papež žádal, ale hlavně kvůli tomu, že všem docházelo, jakou hrozbou se Osmané stávají. Nepřátelská flotila ve Středozemním moři by mohla úplně ochromit námořní obchod a dávat prostor k invazi do srdce Evropy.
Před bitvou
Evropané spoléhali především na oněch 6 galeás, které byli novým Benátským vynálezem, s inovativní konstrukcí a naládované silnou artilerií. Benátky celkem přispěly více než polovinou lodí, Španělsko 49 lodí, protože potřebovali své další lodě jinde, ale značně přispívali finančně. Janov dodal 27 lodí a zbytek se poskládal po kouskách od ostatních členů ligy. Loďstvo pohánělo zhruba 40 000 námořníků a veslařů, navíc na něm bylo naloděno 30 000 dobrých vojáků (elita Španělska a Benátek, Němci, italští žoldnéři..). Velká část námořníků se přidala dobrovolně z Řecka, odvěkého rivala Osmanů, i nemálo vojáků se připojilo z řad dobrovolníků.
Osmanský admirál Ali Paša měl k dispozici ještě větší flotilu, čítající 222 válečných galér, 56 galeot a množství menších lodí. Turci měli veslaře výhradně z řad otroků, na rozdíl od řeckých svobodných veslařů. Kvalita jejich přítomných vojáků taky nebyla to nejlepší, co mohla říše nabídnout, nebylo mezi nimi mnoho elitních janičářů. Počty byly ale na obou stranách podobné, Osmané měli taktéž okolo 40 000 veslařů a námořníků a 30 000 válečníků. Byli složeni z Turků, Berberů, Egypťanů, Syřanů a zotročených Řeků.
Křesťané měli výhodu i v palebné síle, měli k dispozici mnohem více děl a pušek (arkebuz a moderních mušket). Osmané měli zhruba třetinu s nedostatkem munice, ale spoléhali na tradiční dobře cvičené lučištníky.
Křesťané dorazili do Korintského zálivu 6. října, cesta se neobešla bez potíží. Mezi Španěly a Benátskými to vřelo, benátský dóže Sebastiano Venier nechal oběsit jednoho Španěla za neposlušnost a špatné chování, což Juana velmi rozčílilo. I přes roztrže ale flotila pokračovala jednotně dál.
Následující den se flotily setkali v zálivu u města Patras (tehdy se přístavu v oblasti v Benátkách říkalo Lepanto, odtud název bitvy). Osmané měli direkt od sultána, který jim nařizoval bojovat napřímo. Stejně tak Juan věděl, že budou muset bojovat co nejdříve, než se situace a rozepře ve Svaté lize ještě zhorší. Obě strany tedy v podstatě souhlasily se zahájením bitvy, a zformovaly své síly.
Olejomalba neznámého autora, zleva Juan de Austria, Marcantionio Colonna a Sebastiano Venier
Hlavní centrální divizi 62 lodí vedl sám Juan, společně s největšími a vlajkovými loděmi, severní flotilu čítající 53 galér vedl Agostino Barbarigo z Benátek, jižních 53 galér připadlo pod janovského Giovanniho Doriu. Rezervy s úkolem doplnit síly, kde bude třeba, vedl španělský admirál Álvaro de Bazán.
Osmanská centrální flotila pod Alim Pašou čítala 61 galér a 32 galeot, 57 galér a 2 galeoty vedl na severu Mehmed Sirocco, na jihu to jistil Uluch Ali s 63 galérami a 30 galeoty. Zbytek lodí, především oněch menších, připadlo na rezervy vzadu.
Ali Paša si připravil řečnický pultík a snažil se namotivovat své křesťanské otroky: „Pokud dnes vyhraji, slibuji vám svobodu. Jestli dnešek skončí ve vašich rukou, pak vám ho dal Bůh.“
Juan svým svěřencům adresoval velmi jednoduchou, ale výstižnou větu:
Pamatujte, pro zbabělce žádný ráj neexistuje.
Střet dvou světů
Křesťanská standarta plála na vlajkové lodi, všichni nevolní veslaři byli osvobozeni a pohoštěni při eucharistii. Vítr vál proti Juanovi a chvíli se všichni obávali, že Osmané do nich najedou, než vůbec stačí pořádně zformovat bojové linie. Těsně před polednem se ale vítr zčistajasna otočil a liga mohla včas dosáhnout kýžených pozic.
Čtyři těžké galeásy začaly zblízka střílet do předních osmanských galér, čímž způsobily značný chaos a rozdrobily nepřátelský postup.
První blízký kontakt proběhl mezi severními kontingenty. Agostino Barbarigo se snažil držet se blízko pobřeží, aby nemohl být obklíčen, ale Mehmed Sirocco stejně našel se svými loděmi cestu, jak se vměstnat mezi pobřeží a Barbariga. Severní flotily tak na sebe velmi brzo byly úplně přitisklé a probíhaly boje o holý život na palubách lodí.
Jak Barbarigo, tak Sirocco při bojích zahynuli. Vojáci Svaté ligy však pohotově vyzbrojili křesťanské otroky Osmanů, kteří se k nim bez váhání připojili a tok bitvy dokázali stočit k vítězství ligy.
Centrální loďstva se střetla takovou silou, že hlavní loď Aliho Paši najela do Juanova Realu až do čtvrté řady veslařů. Elitní španělští tercio se utkali s tureckými janičáři. Real byl téměř ztracen, když Juanovi přišel na pomoc Marcantonio Colonna na vlajkové lodi Papežského státu. Colonna dokázal Turky zatlačit zpět na jejich loď, pozice se najednou úplně otočila. Španělé a Římané společně pokračovali na Aliho loď, kterou úplně zabrali, celá posádka byla povražděna. Samotný Ali se smrti samozřejmě také nevyhnul.
Prapor Svaté ligy byl vyvěšen na Aliho lodi, což úplně podlomilo morálku Osmanů. Po dvou hodinách urputných bojů byli Turci poraženi na severu i v centrálním boji, ale další dvě hodiny stále probíhaly menší boje do posledního dechu.
Bitva ale ještě zdaleka neskončila. Na jihu Giovanni Doria pochybil, když pokračoval směrem dále na jih, a nechal mezi svou a centrální flotilou příliš velkou mezeru. Uluch Ali toho hned využil a naplul na Colonnu z jihu, Doria byl příliš daleko, aby stihl včas pomoci.
Uluch přemohl vlajkovou loď Malty doprovázenou 15 galérami a najednou hrozilo, že se dostane až do samotného jádra křesťanských lodí. Álvaro Bazán se naštěstí na rozdíl od Dorii držel plánů Juana, a tak se svými rezervami stihl Colonnu včas podpořit.
Uluch včas poznal, že se najednou dostal do přečíslení a s ukořistěnou maltskou standartou se stáhl. Když nic jiného, zachránil život svůj a svých mužů.
Janičáři se ani po úplném zhroucení osmanských formací nevzdávali. Izolované šarvátky probíhaly až do večera, kdy janičářům úplně došlo střelivo. Statečně na křesťany počali házet pomeranče a citrony, které měli na svých lodích, což ale mělo pro Svatou ligu spíše povzbudivý efekt.
Na mnoha osmanských galérách se řeckým otrokům podařilo po vyplýtvání tureckých bojových sil zorganizovat rychlé vzpoury. Lodě pak snadno předávali pod kontrolu ligy.
Na konci dne křesťané zabrali 117 galér a 20 galeot, dalších zhruba 50 lodí zvládli potopit. Deset tisíc Turků bylo zajato, tisíce křesťanů naopak osvobozeno. V bitvě padlo okolo 20-30 tisíc mužů na osmanské straně, liga ztratila odhadem 7500 mužů.
Freska ve Vatikánské galerii zobrazující Bitvu u Lepanta
Důsledky bitvy
Pro Osmany byla bitva u Lepanta zdrcující ranou, od patnáctého století žádnou významnou námořní bitvu dosud neprohráli. Teď je porazil slepenec různých křesťanských států, jejich pozice byla najednou otřesena.
Liga však nedokázala svého vítězství plně využít, a tak ani zdaleka pokusy Osmanské říše o dobytí Evropy nekončily. Po bitvě se však síly a kontrola ve Středozemním moři rozdělily. Křesťané nezískali zpět žádná území, která byla zabrána před Lepantem, ale zároveň zabránili sultánovi v dalším postupu skrz moře.
Osmanská říše svou flotilu během pouhého roku téměř plně obnovila a soustředila se na kontrolování východní části Středozemního moře. Křesťané se s nimi několikrát znovu střetli, nikdy ale nedokázali znovu takto přímo úplně zvítězit.
Papež Pius zemřel v roce 1572, brzy po jeho smrti se Svatá liga rozpadla a rozdrobila. Formální rozložení přišlo 7.3. 1573, kdy byla podepsána mírová dohoda, která ukončila Osmansko-Benátskou válku. I přes rozhodující výhru u Lepanta Osmané vyšli z konfliktu spíše vítězně, připadla jim kontrola nad Kyprem a tučné tributy od Benátek. Státy se znovu střetly až v roce 1645, kdy začala Krétská válka.
V následujících letech Osmané znovu zabrali Tunis, dokázali zabírat teritorium v Maroku a říše měla kontrolu prakticky nad celým severoafrickým pobřežím. Ale přesto vítězství křesťanů u Lepanta nebylo marné. Dalo Evropě dost času, a po vyvinutí moderních taktik a galeon už Osmanská říše nedokázala nikdy úplně držet krok se silou evropských flotil.
Navíc to byla první bitva po dlouhé době, která Evropanům ukázala, že nepřítel se porazit dá, a byla především vítězstvím mravním. Křesťanští otroci Osmanů neváhali ani vteřinu, a pomohli svým bratrům z Evropy, když to nejvíce potřebovali.
Svatá liga věřila, že Panna Marie nad nimi během bitvy držela ochranou ruku, a o bitvě vzniklo mnoho memorabilií. Nebylo to naposledy, co Evropa musela proti Turkům držet při sobě, ještě jeden článek na podobné téma určitě padne, možná dokonce hned příště. A já doufám, že se Vám okýnko opět líbilo.
Mějte se fanfárově!
Lil Tic
Zdroje:
Lepanto, 1571: The Greatest Naval Battle of the Renaissance - Angus Konstam, 2003
