Budeš rodit v bolestech… a na zádech!

Podíváme se na to, jak to můžeme dělat lépe a jaké pomůcky nás mohou podpořit.

Mezi podpůrné porodní polohy patří ty tzv. aktivní1 (např. vertikální, případně v mírném předklonu), kde se žena může svobodně hýbat. Detailní rozbor výhod lze dohledat např. na webu Evidence Based Birth (v angličtině) nebo to krásně vysvětluje třeba Janet Balaskas ve svých knihách. Primárně jde o využití gravitace a maximální spolupráci s fyziologií těla. Ne nadarmo v historických a archeologických záznamech vidíme převážně takové porodní polohy.

Naopak vleže na zádech („lithotomy position“) je poměrně nová záležitost, která má vskutku obskurní původ. V 17. století byl francouzský král Ludvík XIV. posedlý tím, že chtěl vidět, jak se jeho děti rodí!2 Trval tedy na tom, aby jeho žena či milenka porodila na zádech s nohama ve třmenech. Podporoval ho v tom francouzský doktor François Mauriceau, který se domníval, že se ležením v posteli sníží porodní bolesti a ženám se bude snadněji dýchat. Sám považoval těhotenství za patologický stav a stál tak u počátku změny vnímání péče o rodící ženu, kdy v centru není porodní asistentka, ale lékař-chirurg.

Poloha vleže však může být vhodná ve chvíli, kdy jde opravdu o niterné přání rodičky, nikoli jen o stereotyp, že žena by při porodu měla ležet. Poloha na zádech je z mnoha důvodů velmi neoptimální a potenciálně může vést ke komplikacím. Zpravidla také bývá bolavější. Pokud tedy potřebuji spočinout, ideálně se položím na bok.

U polohy na všech čtyřech není gravitace tak silná. Je tedy ideální zvolit ji ve chvíli, kdy si žena potřebuje trochu odpočinout a odlehčit. Mezi další vhodné polohy patří například i dřep nebo asymetrické polohy s jedním kolenem nahoru nebo dolů.

Obzvlášť krásné jsou pochopitelně i různé variace porodních poloh, kde nás podporuje partner. Už během těhotenství tedy doporučuji různě experimentovat s pohyby tak, abychom důvěrné, láskyplné a pohodlné porodní polohy vytvářeli společně.

Během porodu můžeme využít řadu různých pomůcek, klasicky například balon či pytel (bean bag/fatboy), o které se lze opřít. Samozřejmě je možné se opírat i o křeslo, postel, manžela nebo dulu sedící na židli.

Důležité je, aby byla žena uvolněná a zároveň využívala podporu gravitace.

Také je dobré se procházet, obzvlášť ve chvíli, kdy chceme porodní proces trochu urychlit. Během chůze se můžeme vždy zastavit a na chvíli spočinout v předklonu, opřené o zeď, o strom nebo i o vedle stojící doprovod.

Existují i další skvělé pomůcky jako například houpačka, lano, šátek, zkrátka cokoli pevného, čeho se žena může chytit ve chvíli, kdy cítí silné stahy, nebo se do toho může zavěsit, například v oblasti ramenou. Pocit odlehčení a zároveň možnost uzpůsobit si svou porodní polohu díky provazům nebo šátkům mohou být nesmírně nápomocné.

Určitě bych nezanedbávala ani přístup k vodě, ať už ve formě vany, sprchy či bazénku. Já osobně preferuji vanu, protože tam mám možnost rychle regulovat teplotu a zároveň využívat sprchu do ruky. Pokud zvolíme vanu, musí být samozřejmě dostatečně velká, aby byla pohodlná například i v poloze na boku. Co se týká hloubky vody, doporučuje se 75 centimetrů, aby žena klečící na čtyřech byla celá pod vodou a bylo jí teplo. Pokud není možné vanu takto uzpůsobit, s velkou mírou pohodlí lze porodit i ve vaně obyčejné.

Ať tak či onak, během porodu, obzvlášť v jeho pozdějších fázích, může teplá voda poskytnout velkou úlevu.

Před finální fází porodu má často žena touhu vystoupit z vody ven. Kontrast, který následně vznikne díky působení gravitace, může poté vypuzovací fázi značně urychlit. Ostatně toto byla i má poslední zkušenost.

Na závěr je nutné zmínit, že žádná příručka by se neměla stávat dogmatem. Ve finále pro mě bude nejlepší porodní poloha ta, kterou zrovna během dané chvíle cítím jako ideální. Určitě je tedy pěkné studovat krásné ilustrace a s partnerem zkoušet co nejvíce možností. Nicméně během porodu samotného je třeba dopřát si maximální svobodu a v danou chvíli dělat přesně to, co zrovna cítím a nenechat se omezovat žádnými představami nebo teoriemi o tom, co by se mělo. Mé tělo to ví v danou chvíli nejlíp.

Slovo kontrakce je dle mého názoru velmi zavádějící. Evokuje totiž zúžení či stažení. Během první doby porodní, což je ta nejdelší část, se však odehrává pravý opak. Děložní čípek se otevírá a expanduje, neboli se natahuje kolem hlavičky dítěte na těch dobře známých deset centimetrů, aneb „na kolik jste otevřená“. Pokud bychom tedy měli hledat nějaké vhodnější slovo, tak minimálně pro první dobu porodní by to mělo být slovo „expanze“ nebo „roztahování se“, nikoli kontrakce. O kontrakcích se můžeme bavit až ve druhé době porodní, té kratší ke konci, kdy děloha začíná pomocí stahů vypuzovat dítě na svět.

Myslím si, že tato lingvistika je dost důležitá. Během první doby porodní je totiž klíčové, aby se žena uvolňovala vstříc stahům, které přichází jako vlny a jsou více či méně bolestivé. Ve chvíli, kdy se budu naopak stahovat, jdu proti tělu, čímž vytvářím větší napětí a pochopitelně i větší bolest. Je to jeden z příkladů, kdy podle mě hraje jazyk velkou roli v nepochopení i v tom, že nevíme, jak podpořit přirozený proces porodu. Možná je tedy na čase začít hledat nová slova. Napadá vás něco?