Nacistickou metodu dodnes zažívají ženy v porodnici

Poporodní bonding – vytváření pouta mezi matkou (popř. i otcem) a miminkem – je naprosto klíčový a neopakovatelný proces, který se odehrává těsně po porodu během minimálně dvou „zlatých hodin“. Právě proto je nesmírně důležitý nerušený průběh těchto chvil, aby se členové rodiny mohli soustředit jen jeden na druhého a být spolu.

Dítě je bezprostředně po porodu položeno na maminku, případně na tatínka, většinou na hruď. Optimálně by mělo spočinout na nahé kůži, přikryté například bondingovou dečkou.

Jde o proces, který je až primitivně přirozený, ale zároveň se jedná o klíčové okamžiky.

Lidské děti se rodí velmi závislé na svých rodičích. V prvních dvou letech života prochází jejich mozek obrovským vývojem, který (stejně jako jejich sociální, emocionální a kognitivní vývoj) velmi závisí na láskyplném poutu nebo vztahu s primárním pečovatelem, obvykle s rodičem.

Dětství je pro vývoj mozku rozhodujícím obdobím. Je životně důležité, aby děti a jejich rodiče byli během této doby podporováni, aby se podpořila připoutanost. Bez dobrého počátečního pouta je méně pravděpodobné, že děti vyrostou a stanou se šťastnými, nezávislými a odolnými dospělými.1)

Je fascinující, jak něco tak jednoduchého může být zároveň tak efektivní. Na základě vědeckých výzkumů doporučují skin-to-skin kontakt (neboli kontakt kůže na kůži) přední organizace, mezi nimi Světová zdravotnická organizace (World Health Organization), Americká pediatrická akademie (American Academy of Pediatrics), Akademii medicíny kojení (Academy of Breastfeeding Medicine) a Program resuscitace novorozenců (Neonatal Resuscitation Program)2).

První náznak, jak je tato praxe revoluční a žádoucí, se objevil v Jižní Americe v 70. letech 20. století. Dva lékaři v kolumbijské Bogotě neměli ve své nemocnici dostatek inkubátorů na péči o všechna předčasně narozená miminka. Položili tedy tato malá nahá miminka přímo na těla svých matek, přičemž matka i dítě byly zakryty přikrývkou, což umožnilo matčině tělesnému teplu dítě zahřát.

Miminka prospívala. Lékaři svou techniku ​​pojmenovali metoda klokaní matky. Součástí této metody je také podpora kojení. Později byl tento termín zkrácen na klokaní péči a byl spojován především s aspektem kůže na kůži.

Pro matku je bonding důležitý, protože dítě, které jí leží na hrudi, stimuluje další vylučování hormonů, které pomohou zdravému a efektivnímu porodu placenty, podpoří kojení a navíc přirozeně způsobí ohromnou vlnu euforie a zamilování se do děťátka. To poslední se do velké míry týká i muže, otce, jenž je u procesu přítomný.

I pro dítě má bonding velký přínos. Za prvé ve smyslu určitého emočního komfortu, neboť je stále s matkou – slyší její hlas i tep srdce, cítí se v klidu a bezpečí. Pokud je dítě podchlazené, matčina hruď ho přirozeně zahřeje. Zároveň leží blízko prsou, tím pádem se může spustit přirozený reflex, že si samo najde bradavku a poté se přisaje. Ten neskutečný zázrak přírody, když se tohle stane, je velmi krásné pozorovat.

Navíc dítě, které se narodí ze sterilního prostředí, má být kolonizováno příznivými bakteriemi, tudíž takovými, které pochází od blízkého člověka, ideálně od matky, otce či následně jiného rodinného příslušníka. Tento proces ostatně velmi detailně rozebírá například francouzský porodník Michel Odent. Pokud se vše podaří, jak má, dítě získává celoživotní dobrý základ pro imunitu i pro trávicí systém.

Další benefity bondingu uvádí na svých stránkách The National Health Service (NHS)3):

Kromě fyziologických technikálií se pochopitelně jedná o nezapomenutelné a vrcholné momenty plné lásky, euforie a dojetí, u nichž můžeme prožívat velmi silné emoce. Rodí se totiž nejen dítě, ale také žena i muž do nových rolí a vlastně celá rodinná jednotka. I když už partneři mají starší děti, rodina se rozšiřuje do nové podoby. A právě pro tento zrod vzájemné harmonie, lásky a odhodlání o sebe navzájem pečovat jsou první hodiny po porodu klíčové.

Proto je také tak důležité, aby pokud jen možno, byla vždy nová rodina v tomto důležitém procesu bondingu maximálně podpořena. Bonding podporují stejné podmínky jako samotný porod, tudíž přítmí, nerušení, teplo, soukromí a pocit bezpečí.

Procesy odehrávající se během třetí doby porodní detailně vysvětluje článek doktorky Sarah Buckley. Pro inspiraci uvádím krátký citát:

„Klíčovou rolí porodních asistentek je v současnosti zajistit, aby byly savčí instinkty ženy během těhotenství, porodu i po něm ctěny a chráněny. Zajištění nerušeného a nepřerušovaného kontaktu mezi matkou a dítětem po narození, přizpůsobení teploty v pokoji třesoucí se matce, umožnění kontaktu kůže na kůži i kojení a ponechání dítěte u matky – to všechno jsou rozumné, intuitivní a bezpečné praktiky, které pomáhají synchronizovat naše hormonální systémy s naším genetickým plánem, což dává oběma rodičům maximální úspěch a potěšení v jejich rozhodující funkci výchovy dětí.“

Bohužel ne všechny matky a děti jsou dostatečně zdravé nebo stabilní, aby mohly zažít kontakt kůže na kůži hned po narození. To však neznamená, že musí nutně o všechny benefity bondingu přijít. Existuje řada alternativních postupů4).

Např. matka, která je sama na JIP, může pro dítě odsávat své mléko. Dítěti může být poskytnuta látka nebo oblečení s vůní rodiče, aby mohlo zažívat jeho pach, než bude možné zajistit kontakt kůže na kůži. Rodiče se mohou dotýkat svého dítěte rukou nebo nechat dítě, ať se drží rodiče za prst. I to poskytuje určité spojení, což může pomoci zmírnit určitý stres.

Dřívější studie matek nedonošených i donošených dětí ukázala, že typ a míra sociální interakce mezi matkou a jejím dítětem v období bezprostředně po porodu může ovlivnit následné chování a postoj matky k dítěti. Odloučení matky od jejího dítěte, byť na krátkou dobu, jako jsou tři týdny v období bezprostředně po porodu, může vést ke sníženým pocitům mateřské kompetence a připoutanosti, které mohou přetrvávat až jeden měsíc po opětovném spojení.

Sledování těchto matek a kojenců v 11., 12. a 15. měsíci po propuštění z nemocnice ukázalo, že vliv separace na mateřský postoj a chování zmizel kromě toho, že neodloučené matky se nadále dotýkaly svých dětí více než matky odloučené5).

Nacistický režim naléhal na německé matky, aby ignorovaly emocionální potřeby svých malých dětí. Měl to být nejlepší způsob, jak vychovat otrlé vojáky. Příběh nacistické ideologie je tak v podstatě příběhem odloučení dětí a jejich matek.

Johanna Haarerová, pneumoložka a odbornice na výchovu dětí za nacistického Německa, vydala v roce 1934 knihu „Německá matka a její první dítě“, která se zaměřuje především na lékařskou problematiku a péči o kojence6). Rozhodně se v ní však také hovořilo o „správné“ výchově, autoritářském vzdělání. Drsnost, přísnost a disciplína, které Haarerová šířila ve svých směrnicích, ztělesňovaly ducha doby.

Haarerová doporučovala izolaci novorozenců na 24 hodin po narození. I poté měli být ponecháni v odděleném pokoji. Dále popírala citlivou péči v prvních měsících života. Navrhovala co nejmenší připoutanost a doporučovala matkám, aby nevyzvedávaly miminka z postýlky, nehladily je, nedržely je na klíně a nekrmily během noci.

Nacisté chtěli děti, které postrádají emoce a empatii a cítí velmi slabé nebo žádné pouto k ostatním. Aby si náhodou"nevychovali malého tyrana", vychovávali se tyrani velcí. Knihy Haarerové, nadšenkyně režimu, se prodalo 1,2 milionu.

Přestože dnes už nepotřebujeme vychovávat drsné vojáky, je bonding považován za zbytný proces v některých zařízeních i dnes. Matky jsou separovány od svých dětí v zájmu rutinních vyšetření, které se ale ve většině případů dají udělat i v rámci bondingu nebo odložit na později. S tím, co o bondingu a potřebě vytváření primární vazby mezi dítětem a rodiči víme, bychom se měli zamyslet, jakou generaci tímto přístupem vlastně chceme vychovat.

1, Winston R, Chicot R. The importance of early bonding on the long-term mental health and resilience of children. London J Prim Care (Abingdon). 2016 Feb 24;8(1):12-14. doi: 10.1080/17571472.2015.1133012. PMID: 28250823; PMCID: PMC5330336. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5330336/

2, The importance of skin-to-skin with baby after delivery. Sanford Health [online]. [cit. 2023-08-25]. Dostupné z: https://news.sanfordhealth.org/childrens/the-importance-of-skin-to-skin-after-delivery-you-should-know/

3, Skin-to-skin contact with your newborn. The National Health Service [online]. [cit. 2023-08-25]. Dostupné z: https://www.nhs.uk/start-for-life/baby/baby-basics/caring-for-your-baby/skin-to-skin-contact-with-your-newborn/

4, The importance of skin-to-skin with baby after delivery. Sanford Health [online]. [cit. 2023-08-25]. Dostupné z: https://news.sanfordhealth.org/childrens/the-importance-of-skin-to-skin-after-delivery-you-should-know/

5, Leiderman PH, Seashore MJ. Mother-infant neonatal separation: some delayed consequences. Ciba Found Symp. 1975;(33):213-39. doi: 10.1002/9780470720158.ch13. PMID: 1045982. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/1045982/

6, Jenik A, Grad E. Prohibition of the attachment bond in the Third Reich. Arch Argent Pediatr. 2021 Aug;119(4):221-223. English, Spanish. doi: 10.5546/aap.2021.eng.221. PMID: 34309296. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34309296/