80 let od pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen. Na Opavsku po něm zůstaly hromadné hroby

Dne 26. ledna 2025 jsme si připomněli přesně 80 let od chvíle, kdy vězni pochodu smrti došli do slezské Opavy z koncentračního tábora Osvětim, který se nacisté snažili „evakuovat“ před blížící se Rudou armádou. Vězni, kteří v podvečer 26. ledna 1945 dorazili do Opavy, měli za sebou zhruba 150 kilometrů chůze v hrozných podmínkách a během mrazivého lednového počasí. Kromě toho museli snášet neustálé vraždění svých spoluvězňů. Než odjeli o tři dny později vlakem do Mauthausenu, byli tito zbídačení lidé drženi na dvou statcích v Jarkovicích (dnes jde o součást opavské městské části Vlaštovičky).

Po osudech přeživších a nepřeživších z transportu Osvětim-Opava-Mauthausen dlouhé roky pátrá předseda neziskové organizace Cebena Vladimír Nevlud. Dnes již zná příběhy více než 700 z nich. Podle jeho zjištění nacisté do tohoto pochodu smrti v Osvětimi zařadili také vězně pocházející z území Čech a Moravy. Šest z nich pochod Osvětim-Opava-Mauthausen přežilo. Jedním z nich byl bratr budoucího spisovatele Oty Pavla, Jiří Popper, který se následně dočkal osvobození v Mauthausenu.

Jiří Popper (později Jiří Pavel) se dostal do koncentračního tábora Osvětim 28. října 1944. V té době mu bylo pouhých 18 let. V polovině listopadu 1944 jej příslušníci SS spolu se skupinou soustružníků přeřadili do pracovního koncentračního tábora Monowitz, který byl pobočným táborem Osvětimi. Když se blížila Rudá armáda, byl přesunut do dalšího pobočného tábora Sosnovec, kde po dobu jednoho týdne nacisté organizovali přípravy na pochod smrti.

Pod dohledem německých vojáků se poté vězni v noci z 16. na 17. ledna 1945 vydali na pochod smrti do Opavy, během něhož vyčerpáním zahynula nebo byla zavražděna až polovina z nich. Z Opavy byli následně 29. ledna 1945 přeživší převezeni v polootevřených nákladních vagonech směr Mauthausen. Z mauthausenského nádraží pak vězni šli pěšky po klikatých cestách, aby se dostali do tamního koncentračního tábora.

Dle odhadů se na pochod smrti Osvětim-Opava-Mauthausen vydalo přibližně 900 vězňů původem z různých zemí včetně Polska, Československa, Francie nebo Itálie. Během tohoto transportu zemřely stovky z nich. Pochody smrti měly totiž pro nacisty jediný záměr: zajistit, aby do cílového tábora došel co nejnižší možný počet vězňů.

Čtyři desítky vězňů z Osvětimi našly smrt právě na Opavsku, kde jejich těla dodnes leží v hromadných hrobech. Jedním z nich je hromadný hrob na hřbitově v Opavě-Vlaštovičkách, kde byla těla deseti zavražděných vězňů po válce pohřbena po exhumaci z hromadného hrobu nalezeném na nedalekém poli. Podle pátrání badatele Vladimíra Nevluda byli dva z nich političtí vězni z Francie a nebyli židovského původu.

Velkou záhadou i nadále zůstává identita francouzského vězně z Osvětimi, který nezemřel během pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen, ale přičiněním místních lidí z Opavska. Jeho tělo bylo 6. listopadu 1945 za přítomnosti soudce, soudních znalců a soudních svědků exhumováno v katastrálním území v Držkovicích, a to nedaleko mlýna u dnešní cyklostezky směrem na Krnov. Soudní ohledání tehdy prokázalo, že byl zabit střelou do hlavy. Jak se uvádí v záznamech Sboru národní bezpečnosti, po exhumaci nebylo vzhledem ke stupni rozkladu na jeho těle zjištěno vězeňské číslo.

„Nebylo zvykem, že ubití vězni byli po válce exhumováni a řádně pohřbeni. Tento případ je spíše atypický. Velká část vězňů byla v lednu zakopána a už nikdy nebyla vykopána. Máme na Opavsku ještě jedno místo s mnoha mrtvými, kde vězně vykopali až v roce 1948, i když o nich věděli ihned po válce. Důvodem byl sesuv půdy a obnažení torza ostatků mrtvol. Další těla nebyla nikdy vykopána, i když existují svědectví, že na místech byla,“ uvedl Vladimír Nevlud.

Podle svědectví, které získal spolek Cebena, utekl tento francouzský vězeň 29. ledna 1945 z pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen. Po svém útěku hledal pomoc v obchodě u Cibulkových v Držkovicích, kde lámanou němčinou řekl, že je z Francie a už je 14 dnů na nohou. Za ním do obchodu vešel německý mlynář Florian Losert. Zesláblý Francouz vyčerpáním usnul u kamen. Druhý den jej přišli zatknout četníci pod vedením Gerharda Gerlicha, kteří jej chtěli dle svých slov eskortovat do Krnova. Francouzský utečenec z pochodu smrti byl krátce na to nalezen mrtvý s prostřelenou hlavou poblíž místního mlýna. Strážmistr německého četnictva Gerlich posléze tvrdil, že se tento muž pokusil o útěk.

Co se týče vraždy tohoto neznámého francouzského muže, po válce probíhalo rozsáhlé vyšetřování, i když byla smetena mezinárodní žaloba. Mlynář Florián Loser, který popřel výpověď paní Cibulkové a který pravděpodobně francouzského muže udal četníkům, byl po válce odsunut do Německa.

Gerhard Gerlich se stal ve své nepřítomnosti spolu s dalším strážmistrem německého četnictva Rudolfem Knoppem z Vávrovic důvodně podezřelým, že 30. ledna 1945 v 11 hodin dopoledne zastřelili za obcí Držkovice u mlýnského potoka neznámého francouzského občana. Coby pachatelé této vraždy však zůstali nepotrestáni a s nejvyšší pravděpodobností utekli na konci války do Německa. Zavražděný francouzský muž, jehož identita není dosud známá, byl po své exhumaci řádně pohřben 14. listopadu 1945 na hřbitově v Neplachovicích u Opavy. Jeho rakev byla označena číslem 14.

Pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen se účastnil také židovský chlapec Bedřich Lamm, který se narodil 23. ledna 1930 v Moravské Třebové. Když měl 8 let, poslala jej jeho rodina z bezpečnostních důvodů k tetě do Prostějova. Právě z Prostějova v roce 1942 odcházel nedobrovolně spolu se svými příbuznými do transportu směr Terezín. V druhé polovině roku 1944 se tehdy 14letý Bedřich dostal do Osvětimi, kde prošel úspěšně selekcí a dostal se do pobočného pracovního tábora v Sosnovci.

Bohužel své 15. narozeniny, které měl 23. ledna, prožil právě během pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen, což si v současnosti u takto starých dětí nedokážeme vůbec představit. I když se dostal v kritickém stavu do koncentračního tábora Mauthausen s omrzlinami na nohou a dočkal se osvobození Spojeneckou armádou, jeho oslabené tělo nezvládlo boj s tuberkulózou. Bedřich Lamm zemřel dne 13. května 1945 v péči 131. evakuační nemocnice USA, která zasahovala v koncentračním táboře Mauthausen. Z celé jeho široké rodiny přežil nacistické běsnění pouze jeho strýc Bruno Lamm.

Smutný příběh tohoto chlapce rozklíčoval právě Vladimír Nevlud ze spolku Cebena. Bedřich Lamm má kámen zmizelých ve své rodné Moravské Třebové i v Prostějově, kde prožil poměrnou část svého krátkého života.

Podle Vladimíra Nevluda by neměl být nikdo zapomenut. Na Opavsku hlavně díky spolku Cebena znají osudy již více než 700 vězňů z pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen, které byly převážně tragické, ovšem některé skončily dobře.

„Byly položeny první kameny zmizelých, odhaleny pamětní desky, napsané první podrobné životopisy a napsána řada článků, ale největší cíl je zatím ještě velmi vzdálený. Přeshraniční naučná stezka po stopách vězňů z pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen, která by měla být mementem pro další generace,“ popsal své další plány na facebookových stránkách neziskové organizace Cebena Vladimír Nevlud.

Zdroj:

https://www.facebook.com/cebena.z.s

http://www.wollheim-memorial.de/en/ji_pavel_1926

https://hanackyjeruzalem.cz/clanky/medailonek-bedricha-lamma

https://www.reflex.cz/clanek/historie/124348/ctyri-roky-s-pochodem-smrti-jake-tajemstvi-skryvaji-udalosti-z-konce-valky-v-opave.html