Článek
„Vyuhlením mosteckého pilíře a využitím uvolněného prostoru pro výsypku bude výrazně zlepšeno výsypkové hospodářství.“ Právě těmito slovy zahájila československá vláda 26. března 1964 usnesení o likvidaci starého Mostu, v němž žily desítky tisíc obyvatel a pod kterým se nacházely desítky milionů tun hnědého uhlí. Vláda zároveň rozhodla o výstavbě nových sídlišť na nezastavěném území jižně od starého města.
Demolice 700 let starého královského města bohatého na gotické, renesanční i barokní památky odstartovaly v roce 1965 a definitivně skončily 1. dubna 1987. Během těchto 22 let přestal starý Most, který patřil k nejkrásnějším historickým městům Československa, prakticky existovat.
Minoritské náměstí ve starém Mostu na pohlednici z roku 1912.
Starý Most řízeně mizel dům po domu, ulice po ulici
Severočeský Most (německy Brüx) po staletí náležel k významným královským městům. Jeho historie sahala do poloviny 13. století, kdy získal městská privilegia od českého krále Přemysla Otakara II. Most se postupně rozvinul v urbanisticky kompaktní město, které mělo výrazné gotické jádro, jež bylo později doplněné o renesanční, barokní i secesní stavby.
Na dochovaných fotografiích starého Mostu z první poloviny 20. století můžeme vidět, že toto město bylo mimořádně bohaté na historické památky. Ještě před demolicí odstartované po roce 1965 tu stály reprezentativní měšťanské domy, stará radnice, justiční palác, hřbitov, secesní divadlo nebo pivovar, jehož tradice sahala do roku 1470. Srovnány se zemí byly také barokní klášter minoritů a kostel svatého Františka Serafínského, kapucínský klášter, piaristický kostel, pozdně gotický kostel svaté Anny či románský barokně přestavěný kostel svatého Václava.
Mostecký pivovar na pohlednici z roku 1912. Tento komplex budov, jehož historie sahala do 15. století, byl vyhozen do vzduchu roku 1972.
„Už na konci 50. let 20. století začaly expandující doly pohlcovat města a vesnice v mosteckém regionu a vysídlení obyvatelé se stěhovali do nových obytných bloků v novém městě Most. Do roku 1961 dospěli důlní a straničtí funkcionáři k závěru, že se bude muset přestěhovat i samotný starý Most, protože toto historické město leželo na bohaté sloji uhlí o více než 86 milionech tun, které lákavě blízko ležely při povrchu země. Inženýři SHD spočítali čistý zisk 2,6 miliardy korun, přičemž náklady na demolici, novou výstavbu a těžbu měly být více než vyváženy hodnotou uhlí. Ačkoli rychle rostoucí nový Most už tehdy obývalo 27 000 lidí, nejméně 18 000 obyvatel starého Mostu se mělo v příštích 20 letech vystěhovat,“ popsal ve své historické studii z roku 2007 kanadský historik Eagle Glassheim.
Samotná demolice starého města Most pomocí těžké techniky a plánovaných odstřelů probíhala v letech 1965 až 1987 systematicky, po etapách a ve velkém měřítku. Nejstarší části města zmizely z povrchu zemského už během prvních deseti let, další budovy padaly postupně až do 80. let minulého století.
Kabátnická ulice ve starém Mostu na fotografii z roku 1943.
Jediným kostelem starého Mostu, který byl zachráněn, je pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie vystavěný v letech 1517 až 1550. Během necelého měsíce od 30. září do 27. října 1975 byla tato nejvýznamnější architektonická památka starého Mostu přesunuta po kolejích o 841 metrů, a stal se tak součástí nově vznikajícího města Most.
Vedle tohoto kostela do dnešní doby přečkaly ze starého Mostu už jenom fragmenty. Například budova špitálu, pozůstatky hradu Hněvín na kopci, několik soch a mariánských sloupů nebo renesanční kašna se sochou lva a městským znakem z roku 1587, která se dnes nachází na Prvním náměstí v novém Mostu.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie na fotografii z roku 1975. Má kolem sebe ocelovou konstrukci a nachází se ve stavu těsně před přesunem.
K demolici historického města přispěla i poválečná výměna obyvatelstva
Proměna starého Mostu ovšem nezačala roku 1964 na základě usnesení československé vlády. Její počátek spadá již do období po druhé světové válce, kdy byla vysídlena většina původního německy mluvícího obyvatelstva a jejich majetek konfiskován na základě Benešových dekretů. Tím se zásadně proměnila sociální i kulturní struktura tohoto města.
Do regionu přicházeli dosídlenci z Čech, Moravy a Slovenska, kteří zde získali práci zejména při těžbě hnědého uhlí. Právě tato poválečná výměna obyvatelstva pomáhá vysvětlit, proč se proti pozdější demolici, která odstartovala v uvolněnějších poměrech pražského jara, nezvedl silnější odpor. Velká část nových obyvatel zkrátka neměla ke starému Mostu hlubší generační vztah.
Historická ortofotomapa starého Mostu z poloviny 50. let 20. století. Těsně vedle se již těží hnědé uhlí.
Pro spoustu místních byl Most naopak místem práce v těžkém průmyslu, a nikoli historickým dědictvím předků, které je třeba za každou cenu chránit. Významnou roli v tomto případě sehrála také samotná kvalita bydlení. Starý Most byl v řadě částí zanedbaný, bez systematické údržby a s nevyhovující infrastrukturou. Tehdejší režim jej totiž nechával záměrně chátrat. V mnoha domech chybělo moderní hygienické zázemí, teplá voda i komfort, který později nabízela sídliště v nově postaveném městě Most.
Právě na tuto skutečnost komunistická propaganda silně sázela, protože přesun do nových bytů v novém Mostě prezentovala jako zlepšení životních podmínek místních obyvatel. Horníci a jejich rodiny získávali byty s koupelnou, teplou tekoucí vodou a ústředním topením. Pro tisíce lidí to byl obrovský rozdíl.
„Při likvidaci Zvíkovských Račic, které musely ustoupit orlické přehradě, vzpírali se jejich obyvatelé přestěhovat do nových rodinných domků, k nimž jejich dosavadní příbytky nebylo možné ani přirovnat. Kdyby mělo dojít k likvidaci Chrudimě nebo jiného města ve vnitrozemí, bránili by se občané tomu zuby nehty, i když s vědomím marnosti svého počínání. Obyvatele starého Mostu, které tento úděl v nejbližším desetiletí skutečně čeká, něco podobného ani nenapadne. Naopak, všichni se těší již dnes na byt s velkými okny a s ústředním topením. Mají-li nějaké obavy, pak jen o to, aby občanská vybavenost v Novém Mostě rostla úměrně s počtem obyvatelstva,“ napsal roku 1963 v Kulturním kalendáři Mostecka historik a tehdejší ředitel muzea v nedalekém Litvínově František Šmahel.
Postupně mizející historické město Most na snímku z roku 1967.
Most se stal levnou filmovou kulisou pro zahraniční filmy
Vleklé bourání historického Mostu oslovilo také zahraniční filmaře. Staré město a jeho okolí určené k demolici se totiž staly levným a mimořádně autentickým prostředím pro válečné filmy. Režisérům odpadla potřeba budovat nákladné kulisy, protože Most nabízel skutečné rozstřílené ulice, polozbořené domy i možnost řízených odstřelů.
Už od konce 60. let se do Mostu začaly sjíždět zahraniční štáby. Od června roku 1968 prováděl část demoličních prací ve starém Mostě přímo americký filmový štáb společnosti Metro Goldwyn Mayer, a to při natáčení hollywoodského filmu Most u Remagenu. Boje o německý Remagen tento filmový štáb natáčel ve starém Mostě, kde využil řízenou demolici domů k napodobení bombardování. V záběrech tohoto filmu si můžete všimnout také kostela Nanebevzetí Panny Marie, který ještě tehdy nebyl přesunutý na nové místo. Toto natáčení však muselo být posléze zastaveno kvůli vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Film byl dokončen studiovými záběry pořízenými v západoněmeckém Hamburku.
Scéna z demolice starého města Most během natáčení hollywoodského filmu Most u Remagenu v létě roku 1968.
Fotografie rekvizitních tanků a zbraní použitých ve filmu Mostu u Remagenu následně použila sovětská propaganda pro šíření zvěstí o tom, že se po Československu pohybují skuteční američtí vojáci a technika. Tímto způsobem Sověti ospravedlňovali příjezd tanků Varšavské smlouvy „na ochranu“ země. Sovětské úřady tvrdily, že film je pouze zástěrkou pro infiltraci Západu do Československa.
V 70. a 80. letech v mizejícím starém Mostě vznikala celá řada dalších zahraničních válečných filmů. Začátkem 70. let se zde natáčel například americký snímek Jatka č. 5, jehož kameramanem byl Miroslav Ondříček. Ve starém Mostě se natáčela také televizní adaptace Remarquovy knihy Na západní frontě klid z roku 1979 v koprodukci USA a Velké Británie. V Mostě a okolí vznikaly hlavně zákopové a bojové scény, na kterých se podíleli i místní obyvatelé a zaměstnanci hnědouhelných dolů včetně pyrotechniků.
Sovětská kinematografie zase využila kulisy zbytků starého Mostu ve velkofilmu Boj o Moskvu z roku 1985. V době, kdy už bylo historické město téměř pryč, se část natáčení přesouvala také do Dolního Jiřetína, který byl rovněž určen k demolici. Vedle toho se v prostoru starého Mostu natáčely i české a slovenské filmy jako Žert, Případ pro začínajícího kata, Signum Laudis nebo Tretí šarkan.
Proč normalizační stát dovolil pohyb západních filmařů v prostoru určeném k těžbě hnědého uhlí? Odpovědí jsou devizy, které Československo zkrátka potřebovalo. Zahraničním filmařům dokázalo nabídnout levnou, a přitom kvalifikovanou pracovní sílu, technické zázemí i lokace, které jinde nebyly k dispozici. Zásahy do scénářů nebo výsledné podoby filmů byly minimální. Pokud film neodpovídal domácí ideologii, v Československu se prostě nepromítal, což byl i případ snímku Jatka č. 5.
Facebookový snímek: Jezero Most napuštěné na místě starého města Most v roce 2014. V pozadí vidíte nové město Most a vpravo od něj kopec se zbytky hradu Hněvín.
Po starém Mostu měl na řadu přijít Chomutov či Litvínov
Podle odhadů se likvidace starého Mostu Československu ekonomicky vyplatila. Bylo vytěženo 89 275 007 tun kvalitního hnědého uhlí, tedy asi 89 procent zásob, které se v tomto prostoru nacházely. Tehdejší režim odhadoval zisk na téměř tři miliardy korun. Těžba v pilíři starého města Most skončila na přelomu let 1990 a 1991. Plochu, na které se kdysi nacházelo královské město s historickými památkami, v roce 2014 zaplavily vody antropogenního jezera Most, jež má rozlohu 311 hektarů.
V každém případě zánik královského města Most patří k nejradikálnějším zásahům do historické krajiny v moderních československých, potažmo českých dějinách. Kvůli těžbě hnědého uhlí zmizelo město, které by dnes bez nadsázky mohlo aspirovat na zápis na seznam památek UNESCO. Podobný osud jako starý Most měl navíc dle plánů ÚV KSČ, které počítaly s totálním vyuhlením severočeského revíru, čekat také další města. A to Litvínov, Chomutov a dokonce nově postavené město Most. Režim pak plánoval od roku 2050 postupně přejít na jadernou energii.
Zdroj:
https://vcsewiki.czp.cuni.cz/w/images/8/88/Most%2C_the_Town_that_Moved.pdf
https://plus.rozhlas.cz/rok-1964-co-takhle-zbourat-mesto-osudy-stareho-mostu-ze-ktereho-se-zachoval-jen-7643958
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie_(Most)
https://www.researchgate.net/publication/347273865_Old_Most_New_Most_The_Story_of_a_Town_in_North_Bohemia_as_a_Case_Study_of_the_Transformations_of_Socialist_Modernity
https://listy.mesto-most.cz/pred-40-lety-se-v-moste-natacel-uznavany-americky-film/d-15096
https://web.archive.org/web/20110718191859/http://starymost.web2001.cz
