Článek
Krásy Jadranu si v Chorvatsku každoročně užívá až jeden milion Čechů. Tato tradice v případě našinců trvá už víc než jedno století, i když v minulosti samozřejmě neprobíhala tak masově.
Českobudějovické pivo u Jadranu se čepovalo už v roce 1910
Už v době Rakouska-Uherska byli Češi prvními, kdo objevil potenciál Jadranu. A to nejen jako turisté, ale také jako podnikatelé, stavitelé a architekti. Pokud jezdíte do Bašky na chorvatském ostrově Krk, tak vězte, že zde české projekty vznikaly už začátkem 20. století.
A jak to všechno začalo? Když rybářskou vesničku Baška na Krku na popud inzerátu v novinách poprvé navštívil zakladatel pražské tiskárny Politika a podnikatel Emil Geistlich (1870 Praha – 1922 Baška), toto místo jej naprosto učarovalo. Rozhodl se proto, že zde vybuduje přímořské letovisko, které bude určené zvlášť pro českou klientelu. Podařilo se, a právě tento podnikatel byl jedním z těch, kdo „naučil“ jezdit Čechy k Jadranu.
Propagátor turismu a zakladatel chorvatsko-českých lázní Emil Geistlich má v Bašce pomník se svou bustou. Kromě toho je pohřben na místním hřbitově a má zde také „vlastní“ ulici.
Emil Geistlich si nejprve nechal z Prahy do Bašky poslat rozebraný dřevěný pavilon z jubilejní výstavy a v něm otevřel českou restauraci, kde si hosté mohli objednat guláš nebo svíčkovou a to vše zapít českobudějovickým pivem. Tento restaurační pavilon v Bašce měl samozřejmě i českou obsluhu a byly v něm k dispozici také české noviny nebo knihy. A proč to všechno? Češi podle něj byli zvyklí na vlastní kuchyni a příliš jim nevyhovovala chorvatská kuchyně, která obsahovala skopové a příležitostně ryby. A také samozřejmě chtěli pivo.
„U českého pavilonu lze stráviti celý den. Jest postaven na písčitém břehu, má plachetní stany, pitnou vodu, lehátka,“ lákal na svůj projekt Emil Geistlich. A Češi na to slyšeli. V roce 1910 jich do Bašky přicestovalo na dovolenou kolem tisícovky.
Dobový snímek hotelu Baška z roku 1911.
Emil Geistlich ve svém podnikání u Jadranu pokračoval dál. Inicioval založení společnosti s ručením omezeným Chorvatsko-české mořské lázně Baška a navíc 30. května 1911 v Bašce slavnostně otevřel svůj vlastní hotel Baška, který vystavěl český stavitel Matěj Blecha podle projektu českého architekta Emila Králíčka. Tento hotel, který měl slogan „Z pokoje rovnou do moře“ lákal na domácí atmosféru a „české moře“.
Hotel Baška vznikl jako secesní objekt na půdorysu ve tvaru písmene U. Měl 33 pokojů a ve své době patřil k největšímu hotelu v městečku. Nacházel se přitom v centrální části hlavní pláže. Na svém místě stojí dodnes, ovšem už se v něm nebydlí.
Až duše vaše bude zase zasypána šedivým prachem denní námahy, jeďte do Bašky – do slovanských lázní – a vlny českého moře spláchnou s vás všechen rmut života.
Zajímá vás, jak se čeští hosté do Bašky vlastně dostávali? Nejčastěji železnicí a pak parníkem. Jak uvádí informační prospekt Chorvatsko-českých mořských lázní Baška z roku 1912, do Bašky se cestovalo parníkem z Rijeky nebo Opatije a tato cesta trvala pět hodin.
Baška
Posted by Borja Kruzic on Saturday, May 9, 2020
Měsíční pobyt v Bašce vyšel na 2500 Kčs
Po první světové válce začali Češi k Jadranu jezdit znovu, a to do Bašky nevyjímaje. V rámci projektu Chorvatsko-českých mořských lázní zde vyrůstaly i další hotely (například s názvy Praha nebo Dalibor), jejichž vlastníky byli jak Chorvaté, tak Češi. Nejvíc turistů však stále mířilo do hotelu Baška, který vyzdvihoval skutečnost, že se zde bude český turista cítit jako doma: „Zde nejsme v cizině, zde jsme mezi svými, zde nalézáme daleko od vlasti kus českého domova, spojeného s výhodami a dary moře“.
Pokud jste za první republiky chtěli vyrazit na přímořský pobyt v hotelu Baška na Krku, stálo vás to přibližně 2 500 Kčs. V té době šlo zhruba o jeden měsíční úřednický plat. V této ceně byla kromě ubytování zahrnutá plná penze a cesta tam a zpět. Samozřejmě, tato dovolená nebyla pro každého. Dovolit si ji mohla až střední třída z řad lékařů, prokuristů, politiků nebo úředníků.
Od počátku 20. století v Bašce na Krku působí také Klub českých turistů, který zde mimo jiné upravil a vytyčil 14 turistických tras. Ovšem nejde o dávnou minulost. Na Bašce i dnes najdete turistické rozcestníky a barevná turistická značení se značkou KČT. Například jedna turistická trasa vede na nejvyšší horu ostrova Krk, Obzovou (569 m n. m.), která se nachází v opčině Baška. V rámci další trasy si můžete vyšlápnout na horu Hlam nebo ke hřbitovu a kostelíku Sv. Ivana nad Baškou.
V minulosti v Chorvatsku nepohlíželi na Čechy jako na „paštikáře“. Pro zajímavost, slovo „Čeh“ bylo na Bašce před před první světovou válkou i za první republiky synonymem pro „lázeňský host“. Češi zde byli výsadními hosty, kterých si místní vážili. Chorvatsko-české mořské klimatické lázně fungovaly v Bašce v letech 1910 až 1939, a to s výjimkou válečných let 1914 až 1918. A jak to bylo po druhé světové válce? V důsledku politických změn byl po roce 1948 hotel Baška rodiny Geistlichových bez náhrady znárodněn a stala se z něj Dětská zotavovna města Záhřeb Bodulka. V současné době je tato budova součástí areálu hotelu Corinthia.
Hřbitov u kostela sv. Jana Křtitele se tyčí na kopci nad městem.
Na hřbitově v Bašce jsou pohřbeni dva významní Češi
Emil Geistlich se však této skutečnosti nedožil, protože náhle zemřel v Bašce již v roce 1922 na zápal plic. Hotel Baška následně až do začátku druhé světové války a poté do znárodnění v roce 1948 řídila jeho žena Anna Geistlichová. Město Baška na tohoto muže nezapomnělo a cení si jej dodnes. Například v malém parčíku kousek od schodů z pláže najdete malý pomník s jeho bustou. Po Emilu Geistlichovi je rovněž pojmenována promenáda, která vede z hlavní pláže. Tento významný Čech ja navíc pohřbený na hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele (Sveti Ivan Krstitelj) na kopci nad městem, odkud je nádherný výhled na Bašku i její okolí.
Emil Geistlich však není na hřbitově v Bašce coby Čech sám. Místo posledního odpočinku zde našla také lékařka Zdeňka Čermáková (1884 Nový Studenec – 1968 Opatija), která v roce 1910 do Bašky odjela s Emilem Geistlichem, aby se zde stala lázeňskou a obvodní lékařkou. V roce 1914 byla na Krku jmenována okresní lékařkou, o rok později ale onemocněla malárií, a tak se musela vrátit zpátky do Prahy. Roku 1921 opět přicestovala do Bašky a rozhodla se zde zůstat natrvalo.
Činovníci Chorvatsko-českých mořských lázní Baška, zleva: Gradič, MUDr. Zdeňka Čermáková, Emil Geistlich a Ante Tudor.
Po této lékařce, která se starala jak o turisty, tak o místní, je dnes v Bašce pojmenováno zdravotní středisko. Naproti Krku na pevnině leží město Crikvenica, kde navíc Zdeňka Čermáková vybudovala ozdravovnu pro nemocné děti. Doktorica Zdenka, jak ji nazývali Chorvati, se stala legendou už za svého života. Nesmírně populární byla jak mezi místními obyvateli, tak mezi turisty. Jelikož ji až do roku 1939 platily chorvatsko-české lázně, nevybírala od místních obyvatel žádné poplatky. Byla navíc jediným lékařem na ostrově Krk, který byl ochoten nemocné navštěvovat i přímo v jejich domovech.
Po druhé světové válce však komunističtí funkcionáři Zdeňce Čermákové nedovolili, aby dále pracovala jako lékařka. Také jí dlouho nechtěli přiznat ani penzi, a tak musela žít z podpory místních lidí. Tato významná žena, která by se pro druhé rozdala, zemřela 16. ledna 1968 v naprosté chudobě v domově pro přestárlé osoby v nedožitých 84 letech v městské čtvrti Volosko v chorvatské Opatiji.
Pokud vás zajímají další české stopy u Jadranu, přečtěte si i tento můj článek, který pojednává o bývalém českém Grandhotelu Kupari u Dubrovníku. Z této stavby z roku 1923, kam jezdila československá smetánka, je dnes ruina.
Zdroj:
https://www.visitbaska.hr/110godina/1904-1912-ceski.html
https://www.visitbaska.hr/110godina/1913-1934-ceski.html
https://www.earch.cz/revue/clanek/cesko-u-more
http://www.klub-susacana.hr/revija/clanak.asp?Num=62-63&C=16
https://www.lidovky.cz/relax/design/pocatky-turistickeho-ruchu-na-jadranu-jsou-spjaty-s-ceskymi-architekty.A141021_135259_ln-bydleni_toh
https://cs.wikipedia.org/wiki/Emil_Geistlich
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zde%C5%88ka_%C4%8Cerm%C3%A1kov%C3%A1
