Děti v Osvětimi: 232 tisíc nevinných životů

Je velmi smutné, že oběťmi válek a ozbrojených konfliktů bývají i děti. Nejinak tomu bohužel bylo i v případě koncentračního tábora Osvětim, který nacisté zřídili na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 nejprve pro polské obyvatelstvo a následně od léta 1941 pro konečné řešení židovské otázky.

Mezi nejméně 1,3 milionem lidí deportovaných během druhé světové války do koncentračního tábora Osvětim bylo kolem 232 tisíc dětí mladších 15 let a mladistvých mladších 18 let. Zhruba 216 tisíc dětí a náctiletých mělo židovský původ, dále šlo o 11 tisíc Romů, nejméně 3 tisíce Poláků a více než tisícovku dětí běloruské, ruské, ukrajinské či jiné národnosti. Tato hrozivá čísla zveřejnilo Státní muzeum Auschwitz-Birkenau na základě odhadů založených na přezkoumání stávající neúplné dokumentace.

Většina dětí se do koncentračního tábora Osvětim dostala společně se svými rodinami či jinými dospělými v rámci transportů, které se zaměřovaly na celé národnosti nebo sociální skupiny. Šlo například o polské rodiny přesídlené z polského regionu Zamość či polského hlavního města Varšavy. Nejpočetnější skupinou dětí deportovaných do Osvětimi se svými rodinami byly židovské děti, které s dospělými přijížděly do Osvětimi v transportech z okupovaného Polska, dále Protektorátu Čechy a Morava, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Řecka, Nizozemí, Norska, Itálie, Francie, Belgie, Německa, Rakouska či Jugoslávie.

Druhou nejpočetnější skupinou dětí a mladistvých v Osvětimi byli Romové a Sintové. 29. ledna 1943 vydal Hlavní říšský bezpečnostní úřad příkaz k zadržení a odeslání téměř všech Romů z území Říše a Protektorátu Čechy a Morava a k následnému transportu do koncentračního tábora Osvětim. Jejich osud byl bohužel velmi tragický.

Některé transporty smrti do Osvětimi byly tvořené pouze samotnými dětmi. Jedním z tragických transportů byl převoz 1190 židovských dětí z ghetta v polském Bělostoku. Tyto děti nacisté odebrali jejich rodinám při potlačení povstání v židovském ghettu v Bělostoku (17. až 20. srpna 1943) a následně je transportovali do Terezína. Zajaté židovské děti měly být poté poslány do Palestiny výměnou za německé válečné zajatce v souladu s jednáními vedenými v té době mezi zástupci švýcarského Červeného kříže a některými vůdci SS z Himmlerova okruhu.

K výměně nakonec vůbec nedošlo. Děti byly převezeny 7. října 1943 do koncentračního tábora Osvětim a bohužel okamžitě spolu se svými 53 učiteli zavražděny v plynové komoře. A to i přesto, že v té době v Birkenau fungoval rodinný tábor určený pro Židy transportované z Terezína.

Bohužel v Osvětimi vyhasl nespočet životů nevinných českých dětí židovského původu. Mezi nimi jmenujme Hanu Bradyovou (1931- 1944), Petra Ginze (1928-1944) nebo Františka Basse (1930-1944). Poslední jmenovaný František Bass byl do Osvětimi deportovaný spolu se svými rodiči z ghetta Terezín. Společně zahynuli v plynových komorách.

František Bass, který se narodil 4. září 1930 v Brně, kde až do svého uvěznění s rodinou vyrůstal, psal v Terezíně básně. K jeho nejslavnějším dochovaným básním patří Zahrada:

Zahrádka malá

plná růží, voní

cestička je úzká

chlapeček prochází po ní.

Chlapeček malý, hezoučký

jak poupě rozkvétající

až poupě rozkvete

chlapeček už nebude.

Ze stovek tisíc dětí, které byly deportované do Osvětimi, se pouze několik stovek dožilo osvobození. Přeživší děti v sobě nesly hroznou zátěž. Měly zničené fyzické, často i duševní zdraví, nebyly schopny se učit, pracovat nebo jen žít. Obrazy bestiality a hrůz, hladu a kouřících krematorií je pronásledovaly ve snech i v celých jejich následujících životech. Jak poukazuje Státní muzeum Auschwitz-Birkenau, mnohé z těchto přeživších dětí přišly nejen o svou rodinu, ale také o svou identitu, protože často netušily, kdo jsou a odkud pocházejí, a tak „zavěšeny v prázdnotě marně hledaly své místo na zemi“.

Zdroj: Auschwitz.org, Wikipedia.org/Auschwitz, Pruvodceterezin.cz, Holocaust.cz, Wikipedia.org