Dítě jako rukojmí státu. Tříletou Pavlínu Pořízkovou režim po útěku rodičů držel za železnou oponou

Budoucí supermodelce Pavlíně Pořízkové byly pouhé tři roky, když její rodiče jednoho dne zmizeli. Nikdo jí nevysvětlil proč. Dětská představivost si proto našla vlastní odpověď. „Nikdo mi neřekl, kam rodiče odešli. Myslela jsem si, že odešli do nebe a já za nimi nemohla,“ zavzpomínala Pavlína Pořízková v rozhovoru s americkým moderátorem Craigem Fergusonem.

Ve skutečnosti její rodiče několik dní po srpnové okupaci Československa v roce 1968 sedli na motorku, projeli mezi sovětskými tanky a uprchli přes Rakousko do Švédska. Počítali s tím, že se pro svou dcerku vrátí během několika týdnů, až pro ni budou mít zajištěné zázemí. Místo toho tehdy 21letou Annu a 24letého Jiřího Pořízkovy čekal skoro šestiletý boj s komunistickým režimem, který z jejich dcery Pavlíny udělal rukojmí československého státu.

Jiří Pořízka měl k emigraci také osobní důvod. Ještě před okupací strávil téměř rok ve vězení za činnost ve skautu, kterou komunistický režim označil za podvracení republiky. Těsně po okupaci se obával, že podmínky pro život v Československu se pro jeho rodinu ještě zhorší. S manželkou Annou tak dospěl k závěru, že ve své rodné zemi zůstat nechtějí.

Tito mladí manželé nechali svou tříletou dceru Pavlínu narozenou v dubnu 1965 v prvních chaotických dnech po okupaci v péči prarodičů (tj. Anniných rodičů) v Prostějově. Podle svých slov ji nechtěli vystavovat nejistotě uprchlického tábora v Rakousku. Naopak předpokládali, že jakmile získají azyl, československé úřady jejich dítěti dovolí vycestovat.

„Domnívali jsme se, že civilizovaný způsob řešení podobných situací je takový, aby dítě přišlo později za rodiči,“ vysvětlil v roce 2007 Jiří Pořízka českému publicistovi Luďkovi Navarovi. Představa manželů Pořízkových, že odloučení od dcery potrvá jenom několik týdnů, však byla tragickým omylem. Československé úřady tyto mladé rodiče v nepřítomnosti odsoudily za nedovolené opuštění republiky, zabavily jim majetek a jejich dceři odmítly povolit vystěhování.

Tříletá Pavlína zůstala v Prostějově u babičky a dědečka, kteří pro ni na dalších několik let byli nejbližší rodinou. A na své rodiče si postupně přestávala pamatovat. „Byly mi tři roky, když odešli. V podstatě jsem je neznala. Mými rodiči byli babička a dědeček,“ popsala Pavlína Pořízková v dospělosti.

Anna a Jiří se mezitím ve Švédsku snažili začít nový život, psali československým úřadům a žádali o povolení, aby za nimi jejich dcera mohla přicestovat. Obraceli se na československá ministerstva, prezidenta republiky Svobodu, mezinárodní instituce i Červený kříž. Odpověď však zůstávala stejná: Režim dítě emigrantům nevydá.

Když všechny žádosti a diplomatické kroky selhaly, rozhodli se Pořízkovi přenést spor na veřejnost. V roce 1971 zahájili před československým velvyslanectvím ve Stockholmu protestní hladovku. Jiří Pořízka ji záměrně načasoval na zahájení XIV. sjezdu Komunistické strany Československa, aby získala co největší pozornost zahraničních médií.

Případ mladých rodičů, kterým socialistický stát odmítal vydat vlastní dítě, ve Švédsku vyvolal mimořádný ohlas. Psaly o něm noviny, věnovala se mu televize a vznikla rozsáhlá petiční akce. Podle dobových údajů se pod výzvu na podporu rodiny podepsaly desetitisíce Švédů. Kauza se dostala také do švédského parlamentu a zabýval se jí premiér Olof Palme. Československé vedení však ani pod mezinárodním tlakem neustoupilo.

Tato mediální kampaň se přímo dotkla i malé Pavlíny Pořízkové žijící s prarodiči v Prostějově. Jednou za čas přijel před dům jejích prarodičů zahraniční novinář a vyfotil ji.

„Tak se stalo, že po dobu následujících pěti let se zhruba jednou měsíčně v neděli odpoledne u domu mé babičky v Prostějově objevil nějaký švédský novinář s foťákem. Byla jsem ještě dítě, a tak jsem usoudila, že každé dítě má svého fotografa,“ napsala Pavlína Pořízková ve své autobiografické knize No Filter. Snímky malého děvčátka pravidelně vycházely ve švédském tisku, který popisoval Pořízkovy jako rodinu rozdělenou železnou oponou.

Po několika letech bezvýsledných žádostí se rodiče rozhodli pro mnohem riskantnější řešení. Dva švédští piloti Christer Larsson a Karl-Göran Wickenbergh se jim nabídli, že Pavlínu tajně dopraví z Československa na Západ malým letadlem Piper Cherokee Arrow.

Tito piloti měli do Československa přiletět pod oficiální záminkou, Pavlínu převzít a při zpátečním letu předstírat nouzové přistání na území Rakouska. Jejich první pokus ale skončil nezdarem. Muži se s dítětem a jeho prarodiči nedokázali kvůli jazykové bariéře domluvit a akci museli přerušit. Piloti podotkli, že kdyby s nimi letěla i Pavlínina maminka, celý plán by mohl dopadnout jinak.

Po tomto neúspěchu se proto rozhodla jednat sama matka Anna. Přestože byla těhotná, nechala si opatřit falešný pas, změnila vizáž pomocí paruky a silných brýlí a společně s oběma piloty odletěla do Československa. Státní bezpečnost však o této připravované akci již dopředu věděla. Po příletu Annu i piloty sledovala a následně je zatkla. „Jak jsem zklamal, že jsem Pavlínku nevzal na motocykl, tak jsem zklamal, že jsem Anně tu cestu dovolil. Odpovědnost byla moje,“ řekl po desítkách let Jiří Pořízka.

Švédští piloti Christer Larsson a Karl-Göran Wickenbergh byli československým soudem odsouzeni k šesti letům vězení. Po přibližně roce byli propuštěni a vyhoštěni do Švédska. Anna Pořízková skončila ve vyšetřovací vazbě, následně bylo její trestní stíhání zastaveno a směla žít u svých rodičů a dcery v Prostějově. Zde ji mezitím sledovala Státní bezpečnost, kontrolovala její kontakty a zároveň se snažila rozbít celou její rodinu a odloučit ji od manžela.

V Československu se Anně Pořízkové narodil syn Jáchym. Malá Pavlína tak měla matku znovu nablízku, její otec však stále zůstával ve Švédsku. Právě Jiří Pořízka se tehdy pokusil zorganizovat další útěk, ke kterému si najal firmu, která se specializovala na únosy lidí. Tentokrát měly být k tajnému převozu jeho manželky a dvou dětí z Československa využity upravené automobily se skrytými prostory. Také tento plán StB odhalila a automobily zadrželi pohraničníci dříve, než mohl být uskutečněn.

„Dne 8. února 1973 byl pro podezření z pomoci k vývozu osoby z ČSSR zadržen na OPK Rozvadov Honegger Ernst, švýcarský státní příslušník, živnostník-parketář, bytem Tägerwilen, Švýcarsko. Při výjezdu z ČSSR byl v jeho autě Audi 60 nalezen úkryt pro vývoz osoby a při provedené prohlídce pak nakreslený plán města Prostějova s adresami a jmény: Jiřina a Alois Pořízkovi, Žižkovo náměstí 20, rodiče manžela Anny,“ uvádí dokumenty v archivu Ministerstva vnitra.

Případ rodiny Pořízkovy rozdělené železnou oponou negativně poznamenal československo-švédské vztahy. Tento spor se promítl dokonce do světa sportu, a to v případě plánovaných reprezentačních hokejových zápasů mezi Československem a Švédskem. Když československé úřady odmítly udělit víza švédským novinářům, kteří o rodině Pořízkových psali a kteří měli zároveň přijet 9. a 10. listopadu 1973 do Prahy na mezistátní utkání národních týmů, švédský hokejový svaz tato utkání odřekl.

Teprve v roce 1974 československé úřady Anně, Pavlíně a malému Jáchymovi povolily vystěhování do Švédska. Pavlíně tehdy bylo devět let a svého otce prakticky neznala. Švédská veřejnost vnímala shledání rodiny Pořízkovy jako šťastný konec dlouholeté kauzy. „Ubohá malá Pavlínka se konečně shledala se svými rodiči,“ vzpomínala Pavlína Pořízková v knize No Filter na větu, kterou tehdy opakovali novináři i lidé kolem ní.

Jenže pro samotnou Pavlínu nebyl nový život ve Švédsku vůbec jednoduchý. Musela opustit svůj domov v Prostějově a kromě kamarádů především své prarodiče, kteří ji vychovali. Přijela do cizí země za otcem, kterého si po šesti letech odloučení nepamatovala, a k matce, kterou dlouhou dobu vídala jenom přerušovaně. „Měla jsem být vděčná. Měla jsem být šťastná. Vždyť jsem konečně byla se svými rodiči. Na můj názor se ale nikdo neptal,“ popsala později očekávání dospělých, že se po příjezdu do Švédska okamžitě přizpůsobí.

Veřejně oslavované shledání navíc nevedlo k obnovení šťastné rodiny. Anna a Jiří Pořízkovi se krátce na to rozešli. Dlouhé odloučení, vzájemné výčitky a události předchozích let jejich manželství neuneslo.

Začátky ve Švédsku byly pro devítiletou Pavlínu velmi těžké i mimo rodinný život. Neuměla jazyk, nerozuměla prostředí a přestože ji švédská veřejnost léta znala z médií jako dítě držené komunistickým režimem, spolužáci ve škole ji šikanovali. „Říkali mi špinavá komunistko,“ vzpomínala na urážky, které si musela vyslechnout. Přestože za ni ve Švédsku bojovali politici, novináři a desetitisíce neznámých lidí, ona sama se v nové zemi dlouho necítila doma.

„Já jsem v Prostějově měla krásné dětství. Možná babička stála někde fronty, ale já jsem to jako dítě nechápala. Já jsem Česko milovala, milovala jsem Prostějov, a když jsme odjeli do Švédska, tak jsem nevěděla, že se nesmím vrátit nazpátek. Když jsem to pochopila, tak to pro mě bylo hrozně sentimentální a bolelo to. Po revoluci mi všichni v Americe říkali, teď můžeš zpátky domů. Já jsem říkala, mám radost, ale jsem zaskočená. Připomínalo mi to situaci, jako kdyby vám umřel někdo, koho máte rádi, oplakáte ho a za patnáct let ho uvidíte v televizi. Já jsem nevěděla, co s těmi pocity. Pak jsem byla v Prostějově. Mé sestřenici Haně jsem říkala, že musím jet všude, kde jsme chodily. Bylo to strašně sentimentální,“ popsala Pavlína Pořízková v roce 2014 Českému rozhlasu.

Když bylo Pavlíně Pořízkové 15 let, její život ve Švédsku nabral nečekaně nový směr. Kamarádka, která se chtěla prosadit jako fotografka, poslala její fotografie bez jejího vědomí pařížské modelingové agentuře Elite. Tyto snímky zaujaly zakladatele agentury Johna Casablancase natolik, že Pavlíně nabídl cestu do Paříže. Brzy následoval New York a v osmnácti letech titulní strana prestižního plavkového vydání časopisu Sports Illustrated. Pavlína Pořízková se stala vůbec první ženou ze střední Evropy na jeho obálce a následně jednou z nejznámějších světových modelek své generace.

Zdroj:

https://www.youtube.com/watch?v=IXA1DyPajlE

https://www.dailymail.com/lifestyle/article-10552219/Paulina-Porizkova-opens-familys-struggle-Soviet-invasion.html

https://radiozurnal.rozhlas.cz/modelka-pavlina-porizkova-s-matkou-annou-kniha-pripad-pavlina-svedla-rodinu-6224039

https://mzv.gov.cz/file/1443874/Sbornik___Minnen.pdf

https://www.databazeknih.cz/knihy/no-filter-to-dobre-to-spatne-a-to-krasne-511010

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/stb-drzela-budouci-modelku-porizkovou-jako-rukojmi.A071111_203743_domaci_ost

https://people.com/paulina-porizkova-admits-she-s-not-really-getting-evicted-thanks-fans-for-sympathy-11985614