Článek
Město Charp leží na Železnici smrti, kterou stavěli vězni gulagu
Trestanecká kolonie IK-3 přezdívaná Polarnyj volk neboli Polární vlk je jedním ze 700 aktuálně fungujících vězeňsko-pracovních táborů v Ruské federaci. Nachází se ve městě Charp v Jamalsko-něneckém autonomním okruhu v Ťumenské oblasti. Město Charp s šesti tisíci obyvateli leží na řece Sob a našli byste ho 60 kilometrů severně nad polárním kruhem. Vzniklo v letech 1947 až 1948 při stavbě Železnice polárního kruhu Salechard-Igarka, což byl nikdy nedokončený projekt Josifa Stalina.
Tuto železnici nuceně stavěli vězni gulagu. Kvůli tisícům mrtvým z řad vězňů, kteří museli vykonávat i jinou související otrockou práci, se této železnici do doby, než byla zbourána, říkalo také Železnice smrti. Po Stalinově smrti 5. března 1953 dostaly amnestii statisíce vězňů gulagu, zanikla tak levná pracovní síla, což v případě sovětských úřadů přispělo k rozhodnutí stavbu železnice zbourat.
V současném Charpu se nalézají závody, které se specializují zejména na cementářský průmysl. Oblasti kolem tohoto města se přezdívá Arktické Švýcarsko, a to díky nekonečným lesům a horám uprostřed arktické tundry.
Úsek „Železnice smrti“ mezi městy Salechard a Nadym, stav v roce 2004.
Kromě Polárního vlka je v Charpu i Polární sova
Kromě věznice IK-3 se v Charpu nalézá také věznice IK-18 s přezdívkou Polární sova. Tato věznice, která kombinuje trest odnětí svobody s nucenou prací, získala v roce 2004 statut kolonie pro doživotně odsouzené. V zajetí má přitom zadržovat zvlášť nebezpečné recidivisty včetně sériových vrahů. Samotné město Charp s asi 6 tisíci obyvateli většinou poskytuje ubytování a služby vězeňským pracovníkům a správcům.
Pro mnoho pozorovatelů jsou tyto od okolního světa izolované ruské trestanecké kolonie součástí dědictví sovětského systému Gulag, tedy brutálních vězeňsko-pracovních táborů. Přestože gulagy oficiálně zanikly po Stalinově smrti v roce 1953, některé jejich charakteristiky přetrvávají dle historiků i v současném ruském vězeňském systému.
„V Rusku máme čtyři druhy vězení: kolonii otevřeného typu, ve které jsou vězni velmi svobodní; obecný režim, kde je většina vězňů zavřená v kasárnách; přísný režim, s přísnějšími omezeními, zejména pokud jde o práva návštěv; a výjimečný režim, ve kterém se nacházel Navalnyj. Právě ten poslední zmíněný režim je vyhrazen pro nejnebezpečnější vězně, odsouzené na doživotí nebo ty, kterým byl trest smrti změněn na doživotí,“ vysvětlil francouzský historik Marc Élie.
Další pohled na město Charp (srpen 2006).
IK-3 neboli Polární vlk: Počasí jako jeden z nástrojů represe
Trestanecká kolonie IK-3 přezdívaná Polarnyj volk neboli Polární vlk, v níž zemřel Navalnyj, má v Charpu zadržovat zhruba 1050 nenapravitelných vězňů Ruska. Aktivisté za lidská práva tvrdí, že se ve věznici nachází sérioví vrazi, násilníci, pedofilové, recidivisté a další odsouzení za nejzávažnější zločiny, kteří si odpykávají tresty 20 let nebo vyšší. V případech, jako byl ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, má do IK-3 ruská vláda posílat trestance, kteří jsou obecně považováni za politické vězně.
Věznice IK-3 vznikla v roce 1961 na místě bývalého tábora č. 501 sítě Gulag diktátora Josefa Stalina. Právě v tomto gulagu a v gulagu č. 503 byli vězněni lidé, kteří v okolí Charpu nuceně v letech 1947 až 1953 pracovali na stavbě Železnice polárního kruhu Salechard-Igarka.
„Věznice IK-3 si zachovala některé vlastnosti, které pocházejí ze stalinistické éry. Jednou z nich je využívání klimatu jako nástroje represe,“ uvedla profesorka z University of Strasbourg a specialistka na ruský svět Emilia Koustova.
Krajina Polárního Uralu nedaleko řeky Sob, která protéká městem Charp.
Drsné klima Arktidy
Město Charp spolu s věznicemi leží v oblasti s arktickým klimatem. Už samotné umístění věznice Polární vlk IK-3 tedy znamená, že tamní podmínky jsou opravdu kruté. Pro tuto oblast je charakteristická dlouhá zima trvající v průměru 8 měsíců a velmi krátké léto, které má asi 50 dnů. Denního světla v roce je pouze šest měsíců.
V zimě se průměrné teploty pohybují kolem minus 20 stupňů Celsia, nejnižší teploty dosahují až minus 40 stupňů Celsia, vanou zde studené polární větry a dochází ke sněhovým bouřím a vánicím. V oblasti se v průběhu celého roku mohou objevit magnetické bouře doprovázené polární září.
Když v květnu vystoupí teploty nad bod mrazu, zmrzlou půdu vystřídá rozbahněná břečka. Během léta jsou průměrné teploty v této oblasti, v níž se v teplejším období daří komárům a muškám, kolem 9 stupňů Celsia. S létem rovněž přicházejí dlouhé dny bez nocí, což si u osob žijících v této oblasti vybírá těžkou fyzickou daň. Venkovní teplota obvykle klesá trvale pod nulu již v září.
