Fotka nerozlučných kamarádů z roku 1929 odhalila po válce temné tajemství

Jedna taková fotka vznikla v roce 1929 v německých Brémách. Je na ní devět velmi dobrých kamarádů. Nikdo z nich při pořizování tohoto snímku netušil, jak dramaticky se jejich osudy změní o necelých 10 let později.

V roce 1929 tihle kluci tvořili partu nerozlučných přátel. Trávili spolu většinu volného času, hráli si venku a proháněli se na kolech po ulicích Brém. Nejspíš se i mezi sebou pošťuchovali, jak to kluci v tomto věku běžně dělávají.

Dva z nich, bratři Benno a Gerd Zwienicki, vyrůstali v židovské rodině, která vlastnila cyklistickou dílnu. A právě na snímku z roku 1929 stojí u bicyklu před otcovým obchodem. „Byli jsme bezstarostná parta. Nikdy nás nenapadlo, abychom si navzájem ublížili,“ zavzpomínal Gerd Zwienicki, který si po válce změnil jméno na Jacob Wiener.

Gerd Zwienicki se narodil 25. března 1917 v Brémách do rodiny Josefa a Selmy Zwienických. Byl nejstarší ze čtyř sourozenců. Jeho otec prodával a opravoval jízdní kola a jeho máma pracovala jako učitelka v mateřské škole a účetní ve velké firmě. Už jako dítě zažil hospodářskou krizi po první světové válce a byl svědkem pouličních bojů mezi nacisty a jejich politickými protivníky, komunisty a socialisty.

Nacisté se dostali k moci v roce 1933 a začali postupně měnit Německo k nepoznání. Antisemitismus se stal součástí státní politiky i mezilidských vztahů. Dětská přátelství, která kdysi vznikala přirozeně na ulicích, ve školách a na hřištích, se začala drolit. Co si asi tihle kluci mysleli? Jak reagovali na to, že jejich kamarádi najednou zmizeli ze tříd nebo že už si s nimi nemohli zahrát fotbal?

Gerd Zwienicki byl už v roce 1933 středoškolákem a cítil tlak narůstající nenávisti. Většina učitelů podporovala nový režim a do výuky zavedla tzv. rasovou vědu. Po maturitě nastoupil na rabínská studia ve Frankfurtu nad Mohanem a později do židovského učitelského semináře ve Würzburgu.

Nejhorší věc na světě je, když se lidé nenávidí. Prohlásil jsem to jednou, když náš učitel v Německu vyzval ve třídě studenty: „Kdokoliv, kdo má odstávající uši, ať se postaví.“ Já jsem si sedl, protože tohle se mě netýkalo.

Poté prohlásil: „Kdokoliv, kdo nemá křivý nos, ať se posadí.“ Nakonec si skoro všichni sedli. Já taky. A učitel byl překvapený, že jsem si sedl. Podle něj bych měl být nežádoucí. Pak řekl: „Když byl svět stvořen, říká se, že ho stvořil Bůh. Ale pak tu máme i Darwinovu teorii, přežití nejsilnějších – a my jsme ti nejsilnější. Nacisté jsou nejsilnější, Němci jsou nejsilnější. Už od pradávna, od dob Teutonů před dvěma tisíci lety. My jsme ti nejsilnější. A přežili jsme, protože jsme tvrdší, máme méně zásad. Proto se náš vůdce nazývá Vůdcem.“

Následně pokračoval: „Kdokoliv, kdo není dost silný a nemůže přežít, musí být odstraněn, protože je to boj mezi nadřazenými a podřazenými – a my jsme ti nadřazení.“

Říkal toho ještě víc. Tak jsem mu odpověděl: „Nic takového jako nadřazení a podřazení neexistuje. Každý člověk byl stvořen a každý má v životě svou úlohu. I když je třeba postižený. Nemluvte o nadřazenosti a podřazenosti – říkejte raději ‚odlišnost‘. Lidé jsou různí. Někdo umí tohle, jiný zase něco jiného. Každý má svůj význam a všichni se navzájem doplňují.“

V roce 1938 nacisté a jejich přívrženci během Křišťálové noci rozbíjeli židovské obchody a zapalovali synagogy. Gerd Zwienicki byl v té době studentem rabínského semináře a spolu s dalšími židovskými studenty byl zatčen a držen osm dní ve vězení ve Würzburgu. Po návratu do rodných Brém zjistil, že během Křišťálové noci nacisté zavraždili jeho maminku a jeho bratra Benna odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausen. Gerd se vydal do Hamburku, kde našel svého otce a mladšího bratra.

Po těchto událostech už pro ně nebylo v Německu místo. Nakonec se Gerdovu otci podařilo získat dokumenty od příbuzných v Kanadě a díky kontaktu u britské lodní společnosti Cunard White Star Line mohli Zwienickovi koncem května 1939 odplout z Německa přes Velkou Británii do Kanady.

Gerd Zwienicki po příjezdu do Kanady emigroval do USA, kde studoval na Baltimore Rabbinical College. V roce 1944 byl vysvěcen na rabína a začal pracovat v židovském sirotčinci ve státě New York. Později si změnil jméno na Jacob Wiener, vystudoval doktorát v oblasti lidského rozvoje a sociálních vztahů na New York University a pracoval jako sociální pracovník v New Yorku. Oženil se s Trudel Farntrogovou, která také přežila holocaust.

Jak se Gerd Zwieniecki (Jacob Wiener) vlastně znovu dostal k fotce z roku 1929? O několik desetiletí později mu ji poštou poslal jeho dobrý kamarád z dětství Günther, který sedí na snímku vlevo dole. Jacob stojí na fotce jako druhý zprava a opírá se o kolo.

„Zeptal jsem se Günthera, co se s ním stalo poté, co se Hitler dostal k moci. A jeho odpověď mě šokovala,“ uvedl Jacob Wiener (1917–2011). Jeho kamarád z dětství Günther byl totiž za druhé světové války dozorcem v koncentračním táboře Bergen-Belsen. V poválečných dopisech ujišťoval Jacoba, že se „nikdy nedotknul žádného Žida“, ale když chtěl Jacob znát víc informací, Günther mu už nikdy neodepsal.

Zdroj:

https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/jacob-wiener

https://collections.ushmm.org/search/catalog/pa1097086

https://www.youtube.com/watch?v=D8fNAoHZKlk