„Himmlerův Rasputin“ proměnil hrad Wewelsburg v nacistické okultní centrum. Začínal ve Znojmě

Karl Maria Wiligut se narodil roku 1866 ve Vídni do rodiny s dlouhou vojenskou tradicí. Už ve 14 letech nastoupil do císařské vojenské kadetky ve Vídni-Breitensee a roku 1884 vstupil k 99. pěšímu pluku v Mostaru v dnešní Bosně a Hercegovině. Následně s krátkými přestávkami působil po dobu 18 let ve Znojmě a louckých kasárnách. V rakousko-uherské armádě povýšil až na hodnost plukovníka a během první světové války velel jednotkám na italské i východní frontě. Po válce odešel s rodinou do Salzburgu a ponořil se do světa mystiky, který ho fascinoval už dříve.

Paradoxně už v roce 1900 během služby v moravském Znojmě jej zaujal skalní útvar zvaný Rabenstein (česky Obří hlava) na levém břehu řeky Dyje nad dnešní Znojemskou přehradou, ke kterému se vztahovalo několik místních pověstí, a to včetně starogermánských mýtů. O tomto skalním útvaru dnešní geologové tvrdí, že vznikl na základě přirozených přírodních procesů. Wiligut jej však považoval za menhir a právě tato neživá hříčka přírody byla jednou z hlavních příčin jeho dalšího zájmu o okultní vědy.

(Skalní útvar Obří hlava (viz historické foto) se stále nachází ve Znojmě za Krammerovou vilou nad Znojemskou přehradou. Tento skalní útvar byl jako Obří hlava v minulosti viditelný pouze z míst od řeky Dyje, které však byly následně zatopeny po stavbě Znojemské vodní nádrže. Dnes takto Obří hlavu ve Znojmě již neuvidíte, jedině byste se museli vydat loďkou právě na Znojemskou přehradu.)

Tento Rakušan tvrdil, že zdědil pradávné vědění od svých předků, a chlubil se schopností „paměťového vidění“, které mu údajně dovolovalo vidět až 225 tisíc let zpátky. Věnoval se runám, pohanským bohům a ztraceným germánským tradicím, o kterých publikoval také několik děl. Sám sebe prohlašoval za dědice tajného rodu králů a mágů. Jeho nešťastná manželka se však obrátila na soud, který Wiliguta označil za schizofrenika s narcistickou poruchou osobnosti a poslal ho do ústavu pro chorobomyslné v Salcburku, kde nuceně pobýval mezi lety 1924 a 1927. V lékařských záznamech se píše o jeho posedlosti grandiozními projekty a okultními zájmy. Dále je zde zmínka o domácím násilí a o tom, že své manželce vyhrožoval smrtí.

Na počátku 30. let 20. století Karl Maria Wiligut opustil svou rakouskou rodinu a odstěhoval se do německého Mnichova, kde se dostal do kruhu německých nacionalistů fascinovaných okultismem. Roku 1933 se poprvé setkal s Heinrichem Himmlerem, se kterým jej seznámil jeho známý, důstojník SS Richard Anders. Sám Himmler byl velmi posedlý mystikou a germánskými mýty, a tak byl z Wiliguta okamžitě nadšený. Netrvalo dlouho a Wiligut se stal Himmlerovým okultním poradcem; někteří jej začali dokonce nazývat „Himmlerovým Rasputinem“. Sám Wiligut si nechal říkat „Weisthor“.

Abychom pochopili, proč se Heinrich Himmler nechal ovlivnit okultistou, který měl za sebou několikaletý pobyt v psychiatrické léčebně, musíme nahlédnout i do jeho vlastního vnitřního světa. Tohoto druhého muže Třetí říše a masového vraha celý život fascinovala mystika a magie. Už v dětství miloval pohádky bratří Grimmů plné čarodějnic a kouzel. V dospělosti se zapojil do hnutí Blut und Boden (Krev a půda), které zdůrazňovalo mystické pouto mezi německým národem a jeho půdou.

Roku 1935 dokonce vydal „čarodějnické nařízení“. Tvrdil, že ženy upalované ve středověku byly ve skutečnosti kněžkami prastarého árijského náboženství. Vyšetřovatelé SD (zpravodajské služby SS) pod vedením Reinharda Heydricha mu pak skutečně doložili, že mezi jeho předky patřila žena jménem Margarete Himblerová, která byla upálená roku 1639 jako čarodějnice. Himmler to přijal jako důkaz, že pochází z linie dávných kněžek a jejich moc měl zdědit.

Aby toho nebylo málo, Himmler byl přesvědčen, že je reinkarnací středověkého krále Jindřicha Ptáčníka, který v 10. století vládl východním Frankům. Svým nejbližším okolím se dokonce nechal oslovovat „König Vogel“.

Zpátky k rakouskému okultistovi Wiligutovi. Tomuto „Himmlerovu Rasputinovi“ je připisován návrh známého Totenkopfringu, tedy prstenu se stylizovanou lebkou, runami a symboly SS. Himmler tento šperk osobně uděloval prestižním důstojníkům SS. Po smrti nositele měl být tento prsten uložen právě na hradě Wewelsburg.

Rakouský okultista také prosazoval nahrazení křesťanských křížů na hrobech padlých SS rovnostrannými kříži a vymýšlel pohanské obřady, a to od svateb až po slavnosti zasvěcení. V jednom případě v roce 1936 dokonce sám vedl rituál pojmenování dítěte vedoucího Himmlerova osobního štábu a pozdějšího válečného zločince Karla Wolffa.

Největším Wiligutovým „projektem“ se stal hrad Wewelsburg v německém Vestfálsku, který měl být středem světa. Wiligut Himmlera přesvědčil, že toto místo má obrovský mystický význam. Podle legendy se zde odehrála bitva, v níž armády Západu porazily východní útočníky a Třetí říše měla být pokračováním této tradice.

Himmler hrad v roce 1934 získal za symbolickou jednu říšskou marku a začal jej přestavovat na okultní centrum SS. Na rekonstrukci tohoto hradu přitom dostal od Drážďanské banky úvěr ve výši 3 miliónů marek. Původně zde měla vzniknout pobočka Říšské pracovní služby, ale Himmler plán změnil a rozhodl, že zde bude škola SS, která bude vyučovat „předgermánskou“ historii a folklor.

Interiéry zrekonstruovaného hradu zdobily runy a svastiky, vznikla zde knihovna, kruhová místnost s kulatým stolem nebo speciální učebny, které nesly jména jako „Král Artuš“ nebo „Grál“. Na podlaze severní věže dodnes najdeme symbol nechvalně známého Černého slunce. Tento symbol s dvanácti paprsky v 90. letech 20. století převzali neonacisté a stal se součástí krajně pravicové symboliky. Podobně jako hákový kříž je i tento motiv dnes vnímán jako symbol nenávisti, přestože jej někteří radikálové vydávají za „pouhou runovou ozdobu“.

Podle plánů měla ve Wewelsburgu dále vzniknout krypta, kde budou ukládány prsteny padlých důstojníků SS. Himmler si přitom už na tomto hradě postupně budoval kult elitních důstojníků SS, tedy jakýchsi „rytířů kulatého stolu“, neboť SS vnímal jako rytířský germánský řád nových Němců. Tento hlavní strůjce holocaustu dokonce uvažoval o tom, že na hradě Wewelsburg nechá zřídit planetárium a snil o tom, že se Wewelsburg po vítězné válce přetaví do podoby velkolepého centra „nového světa“. Na konci druhé světové války dne 31. března 1945 byl hrad Wewelsburg na Himmlerův rozkaz před příchodem Američanů vyhozen do povětří.

V roce 1938 na povrch vyplula Wiligutova minulost, tedy že několik let pobýval na psychiatrii, což následně vedlo k jeho odchodu z SS a z pozice vedoucího oddělení prehistorie a rané historie v Úřadu pro rasu a osídlení. I když byl tento Rakušan označen za šarlatána a uprchlíka z psychiatrické léčebny, Himmler se k němu až do své sebevraždy v roce 1945 vracel pro rady, které byly plné zcestných až absurdních nápadů.

Bývalý okultní guru SS zbytek druhé světové války prožil v ústraní. Stěhoval se z místa na místo a jeho zdraví podlomily léky kombinované s alkoholem. Zemřel 3. ledna 1946 ve věku 79 let na mrtvici v Bad Arolsenu, a vyhnul se tak i případným poválečným soudům.

Zdroj:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Karl_Maria_Wiligut

Nicholas Goodrick-Clarke: Die okkulten Wurzeln des Nationalsozialismus. Lizenzausgabe. Marixverlag, Wiesbaden 2004, ISBN 3-937715-48-7, s. 155–166 (Karl Maria Wiligut. Heinrich Himmlers privater Magus)

https://fr.wikipedia.org/wiki/Wewelsburg

https://www.stoplusjednicka.cz/zrod-nacistickeho-kamelotu-na-hrade-wewelsburg-se-konaly-okultni-ritualy

https://www.knihovnazn.cz/referaty/osobnosti-regionu/1551-wiligut-karl-maria-1866-1946.html

https://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/podyji-chrani-spravedlivy-i-kruty-lesan20111101.html