Článek
Rodák z Brna Fritz Swoboda žil po druhé světové válce poklidným životem zahradníka v Rakousku. Až do roku 2007, kdy zemřel v domově pro seniory v Badenu u Vídně, jeho jméno nefigurovalo v žádném soudním spise. Paradoxně právě tento muž se osobně účastnil těch největších masových poprav civilistů v Protektorátu Čechy a Morava. Nikdy se však nezpovídal ze svých válečných zločinů a vyvázl bez trestu.
Identitu Fritze Swobody odhalili historici zcela náhodou
Kdo byl ve skutečnosti Fritz Swoboda a čeho se dopustil, historici odhalili po přelomu druhého tisíciletí zcela náhodou. Stalo se tak v roce 2001, když německý historik Sönke Neitzel zrovna pracoval v britském Národním archivu. Právě zde narazil na rozsáhlý archiv tajných záznamů, které obsahovaly skryté odposlechy německých důstojníků a vojáků zajatých Spojenci a umístěných v Trent Parku u Londýna nebo Fort Huntu u Washingtonu.
Jedním ze zajatců tajného výslechového a odposlechového tábora americké armády Fort Hunt nebyl nikdo jiný než Fritz Swoboda. Na nahrávkách z roku 1944 se bez lítosti chlubil masovým vražděním, jako by snad šlo o banální vojenský úkol. V době, kdy jej Američané v táboře Fort Hunt drželi a skrytě odposlouchávali, mu bylo pouhých 22 let.
Identitu Fritze Swobody a dalších vyslýchaných německých zajatců následně historik Sönke Neitzel rozkryl v roce 2011. Tehdy na základě svého dlouholetého výzkumu vydal publikaci Soldaten: Protokolle vom Kämpfen, Töten und Sterben, ve které spolu s psychologem Haraldem Welzerem analyzoval tisíce přepisů odposlechů ve Fort Huntu zejména z let 1942 až 1945.
Fritz Swoboda bydlel až do roku 1929 v Brně. Odešel do Vídně, když mu bylo 7 let.
Narodil se v Brně, vyrůstal ve Vídni a vraždil v Praze
Fritz Swoboda se narodil 29. března 1922 v Brně. Když mu bylo 7 let, jeho nesesdaní rodiče se rozešli. Následně se přestěhoval se svým otcem a bratrem do Vídně, kde dochodil základní školu a vyučil se zahradníkem. V září 1939, kdy mu bylo pouhých 17 let, vstoupil do Waffen SS. O rok později se účastnil bojů na západní frontě, následně bojoval na Balkáně a poté na východní frontě proti Sovětskému svazu.
Od června 1942 se bezprostředně po atentátu na Reinharda Heydricha přímo podílel na represích proti českému národu. Jako člen „úderného oddílu“ se zapojil do dobytí krypty s ukrytými parašutisty, za což dostal i vyznamenání. Vzápětí na to byl povýšen na velitele popravčí čety v areálu ruzyňských kasáren, kde nacisté likvidovali Čechy.
„Popravy zastřelením tam probíhaly jako na běžícím pásu, dávali příplatek 12 marek, 120 korun denně pro popravčí čety. Nedělali jsme nic jiného – skupiny po 12 mužích přiváděly vždy 6 lidí a pak je popravily. Snad 14 dní jsem nedělal nic jiného. A dostávali jsme dvojitou dávku jídla, protože to hrozně ničilo nervy. Vždycky dva muži stříleli na jednoho, a pak český lékař udělal na mrtvého křídou kříž. Stříleli jsme i ženy, ženy byly lepší než muži. Viděli jsme spoustu mužů, i Židů, kteří na poslední chvíli fňukali. A když se tam objevili takoví slaboši, přišli dva rodilí Češi, vzali je mezi sebe a přidrželi je. Ty ženy tam byly také, vlastenky, ty byly skutečně v pořádku – postavily se, roztrhaly si šaty a ještě křičely něco jako „Pryč s Německem!“ nebo „Ať žije Československo!“. Ale tu dvojitou dávku jídla a těch 12 marek si člověk velmi těžce zasloužil – třeba když měl během půl dne zastřelit 50 ženských.“ Právě takto Fritz Swoboda svému spoluvězni v americkém zajateckém táboře Fort Hunt barvitě líčil, co se od 26. června 1942 dělo v kasárnách SS v pražské Ruzyni.
Původní vstup do krypty kostela sv. Cyrala a Metoděje v Praze, kde se ukrývali a nacistům vzdorovali čeští parašutisté. Dnes se zde nalézá Národní památník hrdinů heydrichiády.
„Před kasárnami to šlo doslova jako na běžícím pásu. Z jedné strany přicházeli lidé, a pak tam stála kolona asi 500 až 600 lidí, prošli branou, a tam už byla střelnice, tam byli popraveni, odklizeni a odvezeni, a pak přišla další šestice.Nejdřív si člověk řekl, super, lepší než být ve službě, ale po několika dnech byste radši zase byli ve službě. Bylo to o nervy, ale pak člověk otupěl a bylo mu to jedno. Pak u nás byli i tací, kteří při střílení ženských vyměkli – a tak jsme na to vybírali samé staré frontové vojáky. Ale byl to prostě rozkaz,“ popsal dál Fritz Swoboda v nahrávce skrytě pořízené ve Fort Huntu.
Fritz Swoboda v Praze-Ruzyni osobně v červnu 1942 řídil popravy stovek českých civilistů poté, co byly v rámci odvety vyhlazeny Lidice a Ležáky. Následně se od 14. do 17. července 1942 v ruzyňských kasárnách SS přímo podílel i na masové vraždě 275 mužů a žen. Jak tento válečný zločinec pověděl v odhalených nahrávkách z Fort Huntu, o své práci nikdy nepochyboval, protože „střílel na rozkaz pouze spravedlivě odsouzené osoby“, které „se většinou zcela vzepřely německému zákonu“.
Masakry v Praze nebyly jedinými válečnými zločiny, na kterých měl Fritz Swoboda svůj podíl. Ve vysoce utajeném americkém odposlouchávacím zařízení Fort Hunt otevřeně mluvil také o zastřelení devíti amerických válečných zajatců během své služby u 17. tankové granátnické divize SS „Götz von Berlichingen“. Jelikož byl Američany zajat až v listopadu 1944 a do té doby dosáhl hodnosti SS-Oberscharführer, je pravděpodobné, že toho měl na svědomí mnohem víc.
Jak uvádí ve své knize Kameraden. Die Wehrmacht von innen německý historik Felix Römer, jeden americký výslechový důstojník z Fort Huntu ohodnotil v záznamech Fritze Swobodu následovně:
„Když popisoval popravy lidí v Praze, bylo cítit, že tento zajatec to… dělal s potěšením, a výslechový důstojník má pocit, že je to… zabiják, jehož jedinou myšlenkou je zničit vše, co mu stojí v cestě za snem o ovládnutí tohoto světa.“ Dále tento důstojník ve své zprávě poznamenal, že by měl být Swoboda uvězněn do konce svého života.
Zařízení Fort Hunt u Washingtonu v roce 2016.
Žil poklidně a bez postihu až do své smrti
Fritz Swoboda byl v květnu 1947 propuštěn z amerického zajetí bez jakéhokoliv postihu. A to i navzdory tomu, že během skrytých výslechů neprojevil ani náznak lítosti. Po návratu do Rakouska pracoval jako zahradník, tomuto povolání se věnoval až do důchodu. V roce 1965 se oženil, ale jeho žena po sedmi letech zemřela. Toto manželství zůstalo bezdětné. Fritz Swoboda zemřel 31. května 2007 v pečovatelském domě v Badenu u Vídně.
Proč nebyl nikdy za své činy souzen? Jak poukázal německý historik Felix Römer, Swoboda měl to „štěstí“, že utajení existence Fort Huntu bylo pro americkou armádu tou nejvyšší prioritou, a právě proto nebyly přepisy odposlechů použity k následnému stíhání nacistických válečných zločinců. A to ani v Norimberském procesu.
Existenci tohoto přísně tajného výslechového a odposlechového tábora americké armády, které byl oficiálně označované jako P. O. Box 1142, Američané oficiálně přiznali až v roce 1996. Archivní materiály pak vědecké veřejnosti zpřístupnili až po roce 2000 a Swobodova pravá identita byla odhalena až několik let po jeho smrti.
Zdroj:
Felix Römer: Kameraden. Die Wehrmacht von innen. Piper, München 2012, ISBN 978-3-492-05540-6, S. 404–414.
https://www.spiegel.de/geschichte/die-verhoerprotokolle-von-fort-hunt-us-geheimakten-ueber-hitlers-soldaten-a-947862.html
https://www.spiegel.de/fotostrecke/us-geheimakten-ueber-hitlers-soldaten-fotostrecke-107714.html
https://zurnal.pravda.sk/spolocnost/clanok/432137-lidice-neznesitelna-lahkost-vrazdenia-i-odpustania/
https://www.thetimes.com/comment/register/article/we-machine-gunned-them-all-it-was-great-fun-7gzxgjg6vng
https://de.wikipedia.org/wiki/Fritz_Swoboda
