Mléčné bary nejsou jen český vynález. Dosud fungují v Polsku, do jednoho jsem zašla

Moje babička vzpomínala, jak za studentských let chodila v centru Brna do mlíčňáku, kde měli ten nejlepší jahodový koktejl na světě. Ovšem tyto vzpomínky z 50. let minulého století už dávno odvál čas. V takových polských mléčných barech si sice jahodový koktejl nedáte, ale u našich severních sousedů jsou tyto speciální stravovací podniky pro lidi všech věkových kategorií a ekonomických vrstev dostupné dodnes. A to za podpory státu.

Za minulého režimu fungovalo v sousedním Polsku na 40 tisíc mléčných barů. Dnes byste těchto podniků s jedinečnou atmosférou napočítali kolem sto padesáti, a to převážně ve větších městech. I když interiéry dnešních polských mléčných barů často připomínají časy dávno minulé, najdete v nich poctivá polská jídla za rozumné ceny. A stále se zde potkávají všechny vrstvy společnosti – bohatí, chudí, studenti, důchodci i podnikatelé.

Už dlouho mě lákalo některý z těchto podniků navštívit. V polské Wroclawi jsem proto osobně zavítala do mléčného baru Miś (česky Medvídek). Název tohoto podniku odkazuje na slavnou polskou komedii režiséra Stanisława Bareie z roku 1980, která si dělala legraci právě z tehdejších mléčných barů v socialistickém Polsku.

Ve všední den kolem poledne se fronta do tohoto kultovního podniku, kde stáli nejen studenti, ale lidé všech věkových kategorií, táhla až ven na chodník. Po jejím vystání jsem paní u pokladny řekla svou objednávku, zaplatila a dostala účtenku s číslem. Poté jsem si vzala plastový tácek, z boxů ubrousky a příbory a zařadila se do další fronty na výdej jídla. Objednanou okurkovou polévku a šťávu ve skleničce mi kuchařky vydaly ihned, na guláš s pečivem jsem si musela počkat u stolu, až mě následně vyvolají.

I když se tu jídla nevydávala s noblesou restaurace, musím zpětně uznat, že vše bylo skvěle organizované. Sedla jsem si k prázdnému stolu ve strohé jídelně. Ale pokud by nebylo místo, sedla bych si k cizím lidem. Nikdo se tomu v mléčných barech ostatně nediví. Po obědě, který mi přišel jako od babičky, jsem tácek s talíři, příbory a skleničkou donesla do okýnka umývárny, tyto věci jsem roztřídila a odešla. Při odchodu jsem ještě stačila vyfotit ceduli s nabídkou jídel a jejich cenami, které jsou vzhledem ke státním dotacím na dnešní dobu velmi nízké.

Jak můžete vidět na fotce, kterou jsem pořídila, v nabídce wroclawského mléčného baru se nacházela klasika polské domácí kuchyně, kterou jste si mohli dát k snídani, obědu i večeři. A jelikož šlo o mléčný bar, nechyběly zde ani mléčné polévky a mléčné nápoje. Opravdoví fajnšmekři pak ocení, že to vše můžete zapít sklenicí kompotové šťávy, která je tak sladká, že vás vrátí do dětských let.

Přestože se vám může zdát, že mléčné bary jsou výhradně reliktem komunistické minulosti, jejich historie sahá mnohem hlouběji. První mléčný bar v Polsku vznikl už v roce 1896 ve Varšavě, kde ho otevřel statkář a mlékař Stanisław Dłużewski. Jmenoval se Mleczarnia Nadświdrzańska a nabízel levná jídla na bázi mléka, mouky a vajec. Maso v nabídce nebylo. Úspěch tohoto podniku inspiroval další a tento typ stravování se postupně rozšířil po celém Polsku.

Ve 30. letech minulého století pomohla rozvoji mléčných barů v Polsku ekonomická krize. Jejich nabídka odpovídala skromným poměrům. Mléčné bary nabízely levná, výživná a tradiční jídla bez luxusu. Největšího rozmachu se jednoznačně dočkaly za éry Polské lidové republiky. Tehdy vznikly desítky tisíc těchto podniků po celém Polsku. Provozovalo je družstvo Społem, a i když připomínaly spíš tovární jídelny než restaurace, staly se skoro jedinou možností, jak se dobře a levně najíst mimo domov.

Kvalita obsluhy v polských socialistických mléčných barech tehdy nebyla prioritou a vznikla o ní řada stereotypů. V Polsku je v tomto kontextu nejslavnější scéna z  komediálního filmu Miś, kde zákazníci jedí z talířů přišroubovaných ke stolům a používají hliníkové lžíce přivázané na řetězech.

Dnešní realita má ale k této karikatuře daleko. Současné mléčné bary v Polsku jsou čisté, útulné, i když strohé, a oblíbené napříč generacemi. V polských mléčných barech si zkrátka může dovolit najíst téměř každý. Některé podniky mají dokonce smlouvy s místními úřady sociálního zabezpečení a poskytují jídlo bezdomovcům nebo nezaměstnaným.

Rozhodně bych se ještě měla zmínit, že mléčné bary v Polsku fungují na státní podpoře už od 50. let 20. století. Tehdy vznikaly jako cenově dostupná alternativa k běžným restauracím a tato role jim zůstala dodnes. I v současné době jsou díky státním dotacím ceny jídel v polských mléčných barech zhruba o třetinu nižší než v klasických restauračních zařízeních. Funguje to tak, že stát mléčným barům přispívá na nákup surovin – ovšem jenom tehdy, pokud jsou vyprodukované v Polsku. Státní dotace navíc nesmí být použity na mzdy ani provoz.

Jen v roce 2024 šlo na podporu mléčných barů z polského státního rozpočtu v přepočtu přibližně 420 milionů korun, což pokrývalo asi 40 % výrobních nákladů. Letos však polská vláda poprvé po mnoha letech dotace snížila, a to o 10 %. Provozovatelé mléčných barů nevylučují mírné zdražení, ale větší pokles zájmu zákazníků vzhledem ke společenské oblíbenosti svých podniků neočekávají.

Zatímco v tuzemsku začaly mléčné bary po roce 1989 postupně mizet, u našich sousedů zůstávají věrným obrazem polské společnosti. Nepodléhají módní trendům a drží se své tradice. A jestli do Polska vyrazíte, doporučuji vám do některého z mléčných barů zavítat. Už jenom pro tu atmosféru.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Bar_mleczny

https://pl.wikipedia.org/wiki/Bar_mleczny

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/225411000100216/cast/1096804/

https://culture.pl/en/article/milk-bars-a-taste-of-poland

https://fanex.pl/ciekawostki/bar-mleczny-co-to-jest-i-jak-go-otworzyc

https://swojskijezykpolski.com/bar-mleczny-w-polsce/

https://www.horecatrends.pl/gastronomia/114/70_lecie_kultowego_mleczaka_prowadzac_bar_mleczny_trzeba_miec_w_sercu_potrzeby_innych_ludzi_wideo,32475.html