Moravští bratři působili v Grónsku, USA či Karibiku. V Česku jsou zapomenutí

V českém prostředí se o moravských bratrech většinou mluví jen okrajově. Pokud už, pak v souvislosti s Janem Amosem Komenským a pobělohorským exilem. Tím ale příběh nekončí. Právě exulanti z Moravy a severovýchodních Čech sehráli v 18. století významnou roli v jednom z nejrozsáhlejších protestantských misijních projektů své doby. Jejich působiště sahala od Karibiku přes Grónsko až po Severní Ameriku a Britské ostrovy.

Po násilné rekatolizaci českých zemí po roce 1620 se část nekatolického obyvatelstva uchýlila k tajné náboženské praxi. Skupiny věřících, kteří se hlásily k odkazu Jednoty bratrské, přežívaly na Moravě v ilegalitě ještě desítky let po Bílé hoře. Právě z tohoto prostředí vzešli lidé, kteří se na počátku 18. století rozhodli odejít z habsburské monarchie.

Ústřední postavou moravského exilu počátku 18. století byl Kristián David, který se roku 1692 narodil v Ženklavě na Novojičínsku a povoláním byl tesař. Původně katolík, který později přestoupil k nekatolickému vyznání, patřil k lidem, kteří na Moravě udržovali kontinuitu odkazu někdejší Jednoty bratrské i v době tvrdé rekatolizace.

Během svých cest se dostal do Saska, kde navázal kontakt s majitelem panství u Berthelsdorfu, hrabětem Nikolaem Ludwigem von Zinzendorfem. David mu otevřeně popsal situaci nekatolíků na Moravě a možnosti jejich útěku. Výsledkem nebyla pouze jednotlivá pomoc pronásledovaným rodinám, ale rozhodnutí vytvořit pro tyto moravské exulanty nové sídlo.

Na Zinzendorfově panství mu byla vyčleněna část lesa, kde měla vzniknout samostatná osada. Dne 17. června 1722 Kristián David zahájil její budování, když porazil první strom a symbolicky tak položil stavební kámen Ochranova (německy Herrnhutu). Právě zde se následně zformovala obnovená Jednota bratrská, která byla později známá jako Moravská církev.

Kristián David se na založení obce Ochranov podílel i přímo. Jako tesař se zapojil do výstavby prvních domů a současně se stal hlavním spojovacím článkem mezi Ochranovem a Moravou. Opakovaně se vracel zpátky přes hranice habsburské monarchie, aby převáděl další evangelíky. Podle dochovaných údajů absolvoval tuto trasu přibližně dvanáctkrát a do bezpečí převedl zhruba 550 lidí.

Díky těmto přesunům se Ochranov během několika let proměnil z malé osady v životaschopnou komunitu. Jednalo se o obec s jasně danými pravidly náboženského, pracovního i společenského života. Právě zde se zformovala organizační struktura obnovené Jednoty bratrské, která později umožnila vznik rozsáhlé misijní sítě.

Na rozdíl od mnoha soudobých církevních misí nebyla činnost moravských bratří nahodilá. Šlo o dlouhodobě organizovaný a řízený projekt, do kterého byla zapojena celá komunita. O vysílání misionářů se rozhodovalo kolektivně, jejich činnost byla plánována, financována a personálně zajišťována z Ochranova a později i z dalších bratrských sídel v Německu, Británii a Severní Americe. Misie tak byla jedním ze základních pilířů fungování obnovené Jednoty bratrské.

Už v roce 1732 byli z Ochranova vysláni první misionáři do Karibiku, konkrétně na ostrov Svatý Tomáš v tehdejší dánské Západní Indii. O rok později následovalo Grónsko, kde se výrazně uplatnili exulanti pocházející z Moravy. Vedle Kristiána Davida zde působil například Matouš Stach z Mankovic.

První moravská misijní stanice v Grónsku vznikla v roce 1733 poblíž dnešního Nuuku. Nesla název Ny Herrnhut (německy Neu-Herrnhut, dnes grónsky Noorliit). Mise se zpočátku potýkala s extrémními podmínkami, jazykovou bariérou i vysokou úmrtností. Přesto se postupně rozrostla v síť stanic, které fungovaly víc než sto padesát let.

Moravští bratři se v Grónsku nesnažili o násilnou kulturní asimilaci Inuitů. Naopak se učili místní jazyk a respektovali tradiční způsob života místních. Vedle náboženské činnosti se podíleli na vzdělávání, základní zdravotní péči a organizaci každodenního života v osadách. Na přelomu 19. a 20. století byla jejich činnost postupně převzata dánskou luterskou církví.

Zajímavost: Prvním pokřtěným moravským Gróňanem se stal Qaajarnaq, který dostal křestní jméno Samuel. S jeho ženou a dvěma malými dětmi jej 30. března 1739 pokřtil přímo moravský bratr Matouš Stach.

Současně s arktickými misemi se moravští bratři výrazně prosadili také v Severní Americe. V Pensylvánii založili sídla Bethlehem, Nazareth nebo Lititz, která fungovala nejen jako náboženská centra, ale především jako organizační a logistické zázemí pro misijní práci mezi původními obyvateli. Právě z těchto komunit vycházely výpravy do pohraničních oblastí tehdejších britských kolonií.

David Zeisberger se narodil roku 1721 v Suchdole nad Odrou (tehdy Zauchtenthalu) na Moravě. Do prostředí obnovené Jednoty bratrské se dostal už v dětství a jako mladík odešel s rodiči do Severní Ameriky. Brzy se zapojil do práce v pensylvánských moravských osadách a postupně se stal jednou z důležitých osobností misijní činnosti mezi indiánskými kmeny, zejména Lenapy (Delaware). Americké biografické přehledy ho řadí mezi nejvýznamnější misionáře působící mezi původními obyvateli v 18. století.

Zeisberger dlouhodobě žil v indiánském prostředí, osvojil si místní jazyky a záměrně se vyhýbal rychlým a povrchním konverzím. Podílel se na zakládání tzv. misijních vesnic v oblasti dnešního Ohia, například Schönbrunnu, Gnadenhüttenu nebo Salemu, které měly sloužit jako stabilní komunity pro indiánské konvertity. Tyto osady kombinovaly náboženský život se zemědělstvím, školní výukou a samosprávou.

Významná byla také jeho jazyková a dokumentační práce. Zeisberger sestavoval slovníky, gramatické přehledy a náboženské texty v jazyce Lenapů. Ve své misijní práci pokračoval až do své smrti roku 1808.

Moravské osady vznikaly také v Anglii a Irsku. V Anglii fungovalo bratrské sídlo Fulneck, v Severním Irsku pak Gracehill v hrabství Antrim. I zde se uplatnil specifický model komunitního života, který kombinoval náboženskou disciplínu, práci a vysokou úroveň vzdělávání.

Ve městě Fulneck poblíž anglického Leedsu, jehož podobnost názvu není se severomoravským Fulnekem čistě náhodná, začali moravští bratři působit od roku 1744 a během několika let zde postavili domy, školu i kostel. „Na svou dobu byla tato škola progresivní, protože vzdělávala chlapce i dívky. Příliv Moravanů nebyl v okolí vítán a mnoho Moravanů se obávalo o svou bezpečnost v případě možného pogromu. Moravané vybudovali mnoho podzemních tunelů vedoucích ven z areálu pro případ, že by v případě nouze potřebovali uniknout. Tyto tunely, ačkoli se nepoužívají, lze vidět dodnes,“ uvádí britská Wikipedie. Samotná zástavba Fulnecku se dochovala ve vysoké míře a řada kamenných budov z 18. století je dnes památkově chráněna.

Na tento model navázali moravští bratři roku 1759 v Severním Irsku, kde založili Gracehill, který je dodnes označovaný za jediné kompletní moravské sídlo na Britských ostrovech. Právě výjimečná míra dochovalosti, urbanistická čitelnost a mezinárodní význam vedly k tomu, že se roku 2024 tři moravské osady dostaly na Seznam světového dědictví UNESCO. Kromě severoirského Gracehillu byly na tento seznam zapsány Ochranov (Herrnhut) v Německu a Bethlehem v americké Pensylvánii. Moravští bratři založili také město Christiansfeld v Dánsku, které je na Seznamu UNESCO již od roku 2015.

„Tyto osady byly zakládány podle společných urbanistických a plánovacích principů, které odrážely ideály Moravské církve, jak se projevují v jejich půdorysech i v demokratickém uspořádání komunitního života. Každý z architektonických souborů je dokladem vize jednotného a soudržného městského uspořádání, inspirované představou „ideálního města“. K charakteristickým stavbám moravských osad patří specifický typ Gemeinhausu (sborového domu), kostel, sborové domy (choir houses) a také hřbitov, který je obvykle situovaný v bezprostřední blízkosti sídla. Každá z osad má vlastní architektonický charakter, který vychází z původního moravského občanského baroka, které bylo vždy přizpůsobeno místním podmínkám,“ uvádí UNESCO.

Přes mezinárodní význam zůstávají moravští bratři v českém veřejném prostoru na okraji zájmu. Důvodů je několik. Část hnutí se po exilu jazykově i kulturně integrovala do německého prostředí. V 19. století sehrálo roli české národní obrození a následně ve 20. století česko-německé vztahy, druhá světová válka i poválečný odsun.

Výsledkem je paradoxní situace. Zatímco v zahraničí je činnost moravských bratří známá, v tuzemsku zůstává téměř bez povšimnutí. Přitom tito pokračovatelé Jednoty bratrské nejsou okrajovou epizodou, ale pevnou součástí evropských a světových dějin.

Zdroj:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/unesco-zaradilo-na-seznam-svetoveho-dedictvi-obce-zalozene-moravskymi-bratry-351476

https://whc.unesco.org/en/list/1468/

https://www.moravian.edu/about

https://www.ebu.de/welterbe

https://www.komensky.de/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Herrnhut

https://www.bu.edu/missiology/missionary-biography/w-x-y-z/zeisberger-david-1721-1808/

https://de.wikipedia.org/wiki/K%27%C3%A2jarna%C4%B8

https://en.wikipedia.org/wiki/Fulneck_Moravian_Settlement