Článek
Do hraničního pásma mohli civilisté, kteří měli pracovní propustku
Přístup do přísně střeženého hraničního pásma nebyl před rokem 1989 zcela uzavřený. Vedle příslušníků Pohraniční stráže do něj mohli vstupovat také civilisté, kteří k tomu měli pracovní důvod a příslušnou propustku. Šlo třeba o lesní dělníky, zemědělce nebo pracovníky technických služeb. Těmto pracovníkům zpravidla pohraničníci před vstupem do hraničního pásma vzali občanské průkazy, aby měli přehled o tom, kdo se v přísně střeženém území pohybuje.
„V létě 81 mi bylo 16 a jako student zemědělské školy jsem byl na letní měsíční praxi v JZD Hevlín. Jezdil jsem s kombajnem tenkrát ještě Niva a Kolos. Já dělal pomocníka kombajnérovi a ten mi jednou na poli řekl, že za tamhletou strouhou je Rakousko. Opravdu jsem za ní zahlédl zelenobílý kombajn Claas. Taky se mi honilo hlavou, co by se asi stalo, kdybych to přeskočil. Nenašel jsem odvahu a byl to jen metr,“ zavzpomínal například pan Jiří.
Do zakázaného pásma mohli včetně pohraničníků také civilisté, kteří měli pracovní propustku. Šlo například o obsluhu zemědělských strojů.
Podobné zkušenosti měli i další lidé, kteří před rokem 1989 pracovali v zakázaném pásmu. Hranice byla na dohled, ale zůstávala nepřekročitelná. „Jezdili jsme na pole k rakouským hranicím a já pokukoval po ceduli Laa an der Thaya… a dokonce jsem to městečko za dvojitými dráty viděl z práškovacího letadla. Po roce 1989 jsem byl na kole na jižní Moravě a samozřejmě jsem to místo navštívil,“ dodal pan Josef.
Právě na tento systém vsadil v roce 1988 také 35letý Bohumil Kňourek z Dolních Dunajovic, který si naplánoval útěk z komunistického Československa. Nechtěl za dramatických okolností překonávat drátěné zátarasy, rozhodl se využít slepé místo v ostraze státní hranice.
Bohumil vzal práci, o kterou nebyl zájem
Bohumil Kňourek se narodil roku 1953 v Dolních Dunajovicích. V této vinařské obci na Pálavě, která se nachází v bezprostřední blízkosti hranic s Rakouskem, rovněž vyrůstal. Věděl, jak funguje režim kontrol a že některé profese mají do zakázaného pásma pravidelný přístup. Nechal se proto již v roce 1984 zaměstnat u Státního statku Mikulov jako řidič fekálního vozu typu IFA W50. Bohumilovi hrálo do karet i to, že se jednalo o práci, o kterou nebyl mezi lidmi zájem.
Získání povolenky k vjezdu do hraničního pásma bylo pro tohoto muže spíš administrativní formalitou. Propustku, která měla platnost do 31. prosince roku 1988, mu v roce 1984 vydala okresní správa SNB v Břeclavi. Právě 14. června 1988 se Bohumil Kňourek, kterého již komunistický režim považoval za spolehlivého pracovníka, rozhodl pro útěk z Československa.
Vinařská obec Dolní Dunajovice, z níž pocházel Bohumil Kňourek, leží v krásném prostředí pod Pavlovskými vrchy, a to zhruba 7 kilometrů severně od Mikulova.
Kňourek se nejprve v tento den dostavil s fekálním vozem na kontrolní stanoviště Pohraniční stráže. Hlídka z roty Valtice–Rajsna mu zkontrolovala doklady a zaměřila se i na samotné vozidlo s nákladem močůvky s tím, zda se v cisterně někdo neskrývá. Vše bylo v pořádku a na rotu byl předem nahlášen i jeho vstup za zátarasy.
Bohumil Kňourek následně mohl projet do prostoru zvaného Lesíček nedaleko Valtic, který se nacházel jenom několik set metrů od státní hranice s Rakouskem. Do půl čtvrté odpoledne postřikoval pole v zakázaném pásmu močůvkou, poté z pásma vyjel, ale znovu se do něj po 20 minutách vrátil s tím, že jde dokončit rozdělanou práci.
Pohraničníkům nechal vzkaz psaný na titulce časopisu Motor
Poté, co Bohumil Kňourek dodělal práci, odstavil fekální vůz zhruba 100 metrů od rakouské hranice a přešel pěšky do nedaleké rakouské obce Schrattenberg. Překonání samotné hraniční čáry už pro něj nebylo zásadní překážkou. Využil znalosti terénu i momentu překvapení.
Když se dlouho nevracel, pohraničníci jej začali hledat. Hlídka Pohraniční stráže však na místě našla už jenom opuštěný fekální vůz. V jeho kabině zůstalo červnové číslo časopisu Motor, na kterém Bohumil zanechal pohraničníkům tento vzkaz: „Můj cíl je dostat se za oponu, proto jsem jezdil s fekálem.“
Opuštěný fekální vůz, s jehož pomocí se v roce 1988 podařilo Bohumilu Kňourkovi dostat na Západ.
Velitel Pohraniční stráže sice vyhlásil poplach a „překryl“ hranici, ale pohraničníci se museli smířit s tím, že Bohumil Kňourek úspěšně překonal státní hranici do Rakouska.
Tomuto netradičnímu útěku z komunistického Československa, který ukázal, že lidská vynalézavost nezná hranice, se ve své knize Přechody přes železnou oponu věnoval historik Ivo Pejčoch. Fekální vůz, který použil Bohumil Kňourek, tento historik nazval „hovnocuc svobody“ a dodal, že šlo o „ukázkový příklad překonání státní hranice zneužitím pracovní propustky“.
Na závěr je třeba zmínit, že o dalším životě Bohumila Kňourka, který překonal železnou oponu pouhých 17 měsíců před pádem komunistického režimu v Československu, nic bližšího nevíme. Z dostupných zdrojů však vyplývá, že se vrátil zpátky do Dolních Dunajovic a v lednu roku 2016 zde zemřel ve věku 62 let.
Zdroj:
https://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik11-2013/sbornik11.pdf
Ivo Pejčoch: Přechody přes železnou oponu (s. 144–145)
https://www.dolni-dunajovice.cz/pdf/2016-1-pdf_1466104216.pdf
https://magazin.pametnaroda.cz/clanky/volne/jak-se-utikalo-z-ceskoslovenska-na-traktoru-balonem-i-lodi
https://epochaplus.cz/uteky-na-svobodu-dumyslne-zpusoby-jak-prchat-ze-socialistickeho-ceskoslovenska/
