Obětoval se dva dny před vypálením Ležáků. Strážmistr Karel Kněz byl dlouho zapomenutý hrdina

O hrdinství některých lidí se dozvídáme až po dlouhých desetiletích. Jedním z nich byl vrchní četnický strážmistr Karel Kněz z Vrbatova Kostelce na Pardubicku, který se za druhé světové války významně zapojil do západního protinacistického odboje. Jeho jméno je nesmazatelně spojeno zvláště s osadou Ležáky, kde působilo jádro odbojové skupiny Čenda a kterou nacisté vypálili 24. června 1942.

Právě Karel Kněz byl v roce 1939 jedním ze zakládajících členů odbojové skupiny Čenda, která začátkem roku 1942 pomáhala v okolí Ležáků parašutistům ze skupiny Silver A. Když se jim gestapo dostalo na stopu, obětoval Karel Kněz jenom pár dnů před vypálením Ležáků sám sebe, aby neprozradil své odbojové spolupracovníky a zároveň ochránil svou rodinu. Tento dlouho zapomenutý hrdina se dočkal veřejného uznání až začátkem druhého tisíciletí, tedy víc než 60 let po své smrti.

Karel Kněz se narodil 16. ledna 1899 ve vesničce Nehodiv na Klatovsku. Vyučil se obchodním příručím ve Vídni, ale už v osmnácti letech narukoval do první světové války k pluku v Písku. Jako voják Jihlavského pluku bojoval od roku 1917 na italské frontě.

Po návratu z války v roce 1919 vstoupil do řad nově vzniklého československého četnictva. Jeho prvním služebním místem bylo město Vildštejn na Chebsku, které mu navždy změnilo život. Poznal zde totiž svou nastávající ženu Annu Cislaghi, která měla německou národnost a z jedné strany italské kořeny. Vzali se roku 1922.

V Sudetech jako četník setrvával až do roku 1934. Po Vildštejnu působil v Chebu, poté ve Starém Kynšperku a následně v Chomutově, kde dělal zástupce velitele četnické stanice. „Děda už v Sudetech viděl, že se tam začíná velice projevovat německý nacionalismus a šovinismus. Po léta tam žili mezi sebou Češi a Němci a nebyl žádný problém. V 30. letech se ale začala projevovat nesnášenlivost. Najednou už se lidi k sobě nechovali tak, jako se chovali předtím Češi k Němcům. A on viděl, že nastává problém,“ zavzpomínala pro Český rozhlas Radiožurnál vnučka Karla Kněze, paní Alena Mergl Kučerová.

Od 5. července 1934 se Karel Kněz stal velitelem četnické stanice ve Vrbatově Kostelci nedaleko města Skuteč na Pardubicku. Do českého vnitrozemí vzal samozřejmě také svou německou manželku a dva syny. Za zmínku stojí, že do policejního rajonu Vrbatova Kostelce spadaly Miřetice a Dachov, tedy i ležácký mlýn a osm domků osady Ležáky.

„Když byly v roce 1939 zabrané Sudety, tak věděl, že musí něco udělat. Že nastanou velmi těžké časy, pakliže se dostane Hitler k moci. A to byl ten impuls. Takže hned v roce 1939 založil se svými spolupracovníky nejen na stanici, ale hlavně tady v okolí odbojovou skupinu Čenda,“ uvedla strážmistrova vnučka

Odbojová skupina Čenda, která vznikla v březnu 1939, působila zejména v osadě Ležáky a jejím okolí. Kromě Karla Kněze, který měl jako vysoce postavený četník přístup k cenným informacím, patřili k jejím zakládajícím členům nájemce lomu Hluboká u Ležáků František Vaško, jeho bratr a správce téhož lomu Jindřich, strojník téhož lomu Karel Svoboda, autodopravce z Ležáků Čeněk Bureš (podle něj dostala skupina svůj název) a také ležácký mlynář Jindřich Švanda.

Z původní malé buňky se skupina postupně rozrostla na víc než 25 členů. Jejím hlavním úkolem bylo zpočátku shromažďování a ukrývání zbraní. Postupem času se tito odbojáři zapojili také do předávání informací o pohybu německých jednotek a o situaci v okupovaných oblastech jak z hlediska vojenského, tak hospodářského.

Ke skrytým spojencům odbojové skupiny Čenda patřili také četníci z okolních stanic. Ti odbojářům tajně dodávali zbraně ze služebních skladů, ale rovněž umožnili zničení důležitých dokumentů, a to například evidence zbrojních pasů nebo záznamů o trhavinách v lomech.

Prostřednictvím rodiny Vašků a dalších spolehlivých kontaktů odbojová skupina Čenda navázala spojení s výsadky ze Západu, a to zejména se Silver A. Začátkem roku 1942 tak radiotelegrafista ze skupiny Silver A Jiří Potůček posílal depeše z vysílačky Libuše do Londýna z lomu Hluboká u Ležáků, kde byl konspiračně zaměstnán jako hlídač, a posléze z ležáckého mlýna Jindřicha Švandy. Během vysílání přístupovou cestu do lomu Hluboká u Ležáků přímo hlídal vrchní četnický strážmistr Karel Kněz.

„Potůček vysílal vždy v noci mezi 22. a 5. hodinou. Můj dědeček došel pochůzkou na jedinou příjezdovou cestu k místu vysílání a tam strážil. I díky němu se při celkovém hodnocení odeslaných zpráv Potůček stal jedničkou mezi všemi radisty skupin vysazených v Protektorátu,“ řekla strážmistrova vnučka Alena Mergl Kučerová.

Po zradě výsadkáře Karla Čurdy 16. června 1942 začalo gestapo systematicky rozkrývat odbojové sítě ve východních Čechách. První zatčení na sebe nenechala dlouho čekat. Mezi zatčenými byl i ležácký mlynář Jindřich Švanda, se kterým se Karel Kněz pravidelně scházel k odbojovým schůzkám pod záminkou hraní mariáše. V tu chvíli už bylo zřejmé, že smyčka kolem jeho osoby se nenávratně utahuje.

Karel Kněz věděl, co takové zatčení obnáší. S gestapem měl už zkušenost. Poprvé byl vyslýchán na jaře 1942, tehdy se mu ještě podařilo vyváznout. Tentokrát ale věděl, že únik už nebude možný. Navíc se obával, že by během brutálních výslechů mohl prozradit své spolupracovníky a ohrozit vlastní rodinu.

„Měl mnoho informací o odboji na Pardubicku. Nejenom, co se dělo okolo odbojové skupiny Čenda, ale ta byla dál napojená na další skupiny, třeba na buňku Obrany národa. A drápky sahaly až do Prahy. Kdyby se dostal do spárů gestapa, věděl, jak jsou výslechy tvrdé a děda si nebyl zcela jistý, že by nepromluvil. A kdyby promluvil, tak by to bylo pro spoustu lidí velice zlé. Mnoho lidí by přišlo o život, bylo by třeba zatčeno, mučeno atd.. Tomu se chtěl vyhnout. Nechtěl taky, aby za něj pykala rodina nebo jeho kolegové na stanici, kteří o spoustě věcí věděli, ač to byli četníci,“ vysvětlila strážmistrova vnučka.

Večer 21. června 1942 společně s autodopravcem Čeňkem Burešem odvezli z Ležáků ukryté zbraně a další materiál. Poté se vrchní strážmistr Karel Kněz vrátil domů do Vrbatova Kostelce, kde se rozloučil se svou ženou Annou a spícími syny. Následující den brzy ráno odešel do osady Habroveč u Louky, kde našel útočiště u svých dlouholetých přátel Doležalových. Tam jim oznámil své velmi těžké rozhodnutí (které si nenechal rozmluvit), vytáhl fotografii své rodiny a plakal. Doležalovy zároveň poprosil, aby se po jeho smrti postarali o jeho ženu a děti.

„Bylo to pro něj velice těžké rozhodnutí, protože za ženu měl sudetskou Němku, kterou přivedl sem do vnitrozemí. Ta tady měla ještě na starosti dva syny. Věděl, že tady tu rodinu po sobě zanechá a že babička se bude muset postarat o syny úplně v neznámém prostředí,“ uvedla Alena Mergl Kučerová.

Karel Kněz odešel směrem k Louce. Vyčerpaný a smířený usedl na okraj cesty mezi Loukou a Habrovčí. Tam, daleko od lidí, výstřelem ze služební zbraně ukončil v brzkých ranních hodinách svůj život. Psal se 22. červen 1942 a byly to pouhé dva dny před vypálením Ležáků. Tímto činem Karel Kněz vykoupil některé své odbojové spolupracovníky, a především vlastní rodinu. Gestapo si nikdy jeho smrt nepropojilo se Silver A. Na místě, kde Karel Kněz dobrovolně odešel z tohoto světa, se dnes nachází pomník.

Pohřeb Karla Kněze se na příkaz gestapa uskutečnil v tajnosti, a to pouze za přítomnosti rodinných příslušníků na hřbitově ve Vrbatově Kostelci odpoledne 24. června 1942. Tento smuteční obřad se konal ve stejném okamžiku, kdy jednotky nacistické ochranné policie a tajné policie vypalovaly nedaleké Ležáky.

V roce 1945 byl Karlu Knězovi udělen in memoriam Československý válečný kříž 1939. Po převratu v únoru 1948 však bylo jeho jméno spjaté se západním odbojem vymazáno. Komunistický režim rovněž přestal vdovu Annu Knězovou zvát na pietní akce v Ležákách. Když se paní Anna chtěla pietního setkání u příležitosti vypálení Ležáků zúčastnit, ostraha ji vykázala pryč. Anna Knězová přežila svého manžela o více než 30 let. Zemřela roku 1973 a je vedle něj pohřbena na hřbitově ve Vrbatově Kostelci.

Hrdinské činy i tragická smrt vrchního četnického strážmistra Karla Kněze nebyly v druhé polovině 20. století doceněny, vlastně vůbec zmiňovány. Zlom nastal až začátkem druhého tisíciletí, kdy se začalo o tomto zapomenutém hrdinovi znovu mluvit a konečně se dočkal veřejného uznání. Od roku 2009 je Karel Kněz připomínán v Památníku Lidice a od roku 2011 se na jeho památku koná v Ležákách branný závod pro mládež. Dne 28. října 2019 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za hrdinství in memoriam.

Zdroj:

https://radiozurnal.rozhlas.cz/vytahl-fotku-rodiny-a-plakal-pak-sel-a-nad-ranem-se-zastrelil-na-statecneho-8775577

https://www.literarky.cz/civilizace/450-vyznamenani-za-hrdinstvi-dostal-karel-knez-cetnik-ktery-si-vzal-zivot-aby-nevyzradil-dalsi-odbojare

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/211452801390024/

https://www.mistapametinaroda.cz/?id=570

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kn%C4%9Bz