Článek
Horní Slezsko kolem Katovic a Hornoslezské pánve bývalo výkladní skříní polského průmyslu. Našli byste zde uhelné doly, ocelárny, válcovny, koksárny, provozy na zinek a olovo, elektrárny, teplárny nebo strojírenské závody. Jenže v katovických Szopienicích se v polovině 70. let ukázalo, že tento těžký průmysl dává lidem nejen práci a peníze, ale má i svou odvrácenou stránku, za kterou nejtvrději zaplatili právě ti nejmenší.
Epidemie otravy olovem začala velmi nenápadně
Pouhých 50 kilometrů vzdušnou čarou od dnešních českých hranic se rozjela tichá epidemie otravy olovem, která tehdy začala velmi nenápadně. Děti z katovické čtvrti Szopienice a okolních čtvrtí si stěžovaly na únavu, bolesti břicha, hlavy a kloubů. Některé z nich zvracely nebo omdlévaly přímo ve třídách. U malých pacientů se objevovaly poruchy soustředění, vývojové problémy i nervové potíže. A také zuby se jim začaly kazit a vypadávat mnohem rychleji, než by odpovídalo jejich věku.
Lékaři nejprve tápali, neboť tyto příznaky působily jako epidemie neznámé choroby. Jenže výsledky krevních testů postupně odhalily, že postižené děti v sobě mají extrémně vysokou hladinu olova.
Zdroj tohoto problému byl jasný. Šlo o Huť neželezných kovů Szopienice, která se tyčila nad celou čtvrtí. Prach z komínů tohoto hutního komplexu, který zpracovával olovo a další těžké kovy, se usazoval na dvorech, hřištích i v interiérech domů. Byl prostě všude.
„V olověné huti jsem pracoval dva roky. Byla tam odprašovna. V noci hutě vypínaly filtraci, aby se komíny neucpaly. A závod jel nepřetržitě, i bez filtrů. Industrializace byla ještě pruská. A z těch hutí a dolů se ždímalo, co se dalo. Počítaly se výrobní výsledky, ne zdraví a životy lidí,“ uvedl pro polský ekologický portál Smog Lab bývalý pracovník szopienických závodů Bernard Skórok.
Huť neželezných kovů v Szopienicích fungovala od roku 1834 a zajišťovala obživu celým rodinám. Bydlet v její blízkosti bylo pohodlné, a dokonce prestižní. A o ekologii se až do určité chvíle nemluvilo.
Všudypřítomné olovo se lidem hromadilo v kostní dřeni. Otrava tímto těžkým kovem mohla proběhnout dvěma způsoby, a to dýcháním nebo konzumací spolu s jídlem. Když si lidé v polovině 70. let 20. století všimli, že ze škol v Szopienicích náhle mizí děti, začali chápat, co se děje.
Dobová fotografie hutě Uthemann z roku 1927. Šlo skutečně o obří komplex, který tehdy patřil Prusku. Po druhé světové válce zůstala huť zachována a převzata polskou správou, která postupně obnovovala výrobu. V 70. letech 20. století se začala více řešit ekologická zátěž tohoto provozu za socialismu nazývaného Huť neželezných kovů Szopienice, který vyprodukoval 3300 tun prachu, 600 tun kyseliny sírové a 2700 tun oxidu uhelnatého ročně. Za následek měl také 100 m³ kontaminovaných odpadních vod denně. 1. července 1976 byla huť Uthemann definitivně uzavřena.
Jedna doktorka, která zachránila život a zdraví tisícům dětí
Do této kauzy ohrožující zdraví se zásadně zapojila dětská lékařka Jolanta Wadowská-Królová. Když v září 1974 dostala informaci o dítěti s těžkou otravou olovem, místo aby tento případ uzavřela jako výjimku, rozhodla se jednat.
„Začalo to chlapcem z ulice Westerplatte. Vracel se ke mně s opakující se anémií. Nakonec ho poslali k profesorce Hager-Małecké do Zabrze. Ukázalo se, že jde o otravu olovem. Profesorka mi nařídila vyšetřit děti ze Szopienic. Rychle a potichu. Nečekala, že to udělám v takovém rozsahu,“ vzpomínala tato pediatrička v polském dokumentárním filmu Matka Boží Szopienická z roku 2013, který natočila její vnučka.
Doktorka Jolanta Wadowská-Królová na fotografii pořízené v polských Katovicích roku 2021.
Jolanta Wadowská-Królová začala systematicky vyšetřovat další děti z okolí hutě. Ve výsledku vyšetřila pět tisíc dětí a zhruba u tisícovky z nich potvrdila závažnou otravu olovem. Přestože těmto dětem zachránila zdraví a některým i život, odmítala označení hrdinka a tvrdila, že dělá jenom svoji práci.
„V Polské lidové republice nebylo jednoduché dělat něco, co šlo proti moci. Ale paní doktorka potichu prováděla vyšetření. Děti měly neurologické a vývojové potíže, horší výsledky ve škole. Začalo se to spojovat s olovem. Byly to následky otravy. V našem prostředí vypukla aféra,“ uvedl Adrian Juraszczyk, který v Huti neželezných kovů Szopienice pracoval celkem 34 let.
Sanatorium Kubalonka v Istebné ve Slezských Beskydech v polském Těšínsku se nalézá pouhé tři kilometry vzdušnou čarou od českých hranic. Právě zde byly léčeny stovky olověných dětí.
Děti otrávené olovem převáželi do nemocnic a sanatorií
Ty nejhůře postižené děti nechala lékařka převést do nemocnic v Zabrzi, Sosnowci, Katovicích nebo Załęży. Když už nemocnice nestačily, začaly se děti otrávené olovem posílat do sanatorií. A to například do Rabky, Istebné, Jaworze, Bucze. Někdy na měsíce, někdy na půl roku i déle.
„Předsedkyní Krajského centra pro matku a dítě byla doktorka Zofia Kajzerová, která řídila sanatoria. Souhlasila, že děti můžeme posílat do Istebné. Vyjely tam dva nebo tři autobusy. S mou pravou rukou Wiesiou Wilczek jsme za jeden den vyplnily asi 60 žádostí – tolik dětí se vešlo do autobusu. Posílaly jsme je do všech možných sanatorií: nejdřív Istebna, pak Rabka, Bucze, Jaworze – kamkoli to šlo, v našem kraji i mimo něj. Dětem v sanatoriích se vedlo nejlépe. Olovo se z těla vylučuje velmi pomalu, ale v dobrých podmínkách, na čerstvém vzduchu a při lepší výživě měly šanci se postupně „očistit“. A většinou se to podařilo,“ popsala dětská lékařka Jolanta Wadowská-Królová.
Rodičům tato pediatrička říkala pravdu a zároveň je žádala o klid a diskrétnost s tím, že se nemají bouřit. Socialistické Polsko 70. let minulého století totiž bylo zemí, kde se průmyslové úspěchy nesměly zpochybňovat a kdy hutě byly symbolem pokroku. Ekologické katastrofy se zkrátka do oficiálního obrazu socialistického státu nehodily. A tak se o „olověných dětech“ oficiálně nemluvilo ani nepsalo.
Podle výpovědí pamětníků vznikla po letech kolem této hutě ochranná zóna. Kontaminované obytné budovy byly zbourány a rodiny se musely přestěhovat. Rodiny s nemocnými dětmi dostávaly byty jinde. Například v Siemianowicích, Michałkowicích nebo na nových katovických sídlištích.
Ruiny hutě Uthemann v katovické čtvrti Szopienice, kde se od roku 1834 zpracovávaly neželezné kovy. A to zejména zinek, ale také kadmium a olovo. Za socialistické éry měl tento obří provoz název Huť neželezných kovů Szopienice. Jeho stinnou stránkou byla ekologická zátěž a právě otravy olovem u dětí, na které upozorňovala pediatrička Jolanta Wadowská-Królová. Po ukončení provozu a následné likvidaci zůstala velká část areálu zdevastovaná. Z kdysi monumentálního komplexu do dnešní doby přečkaly pouze některé objekty jako třeba budova ředitelství s věží, vodárenská věž nebo historická válcovna zinku.
Olovo v půdě je v Szopienicích přítomné dodnes
Otrava olovem není chřipka, která odezní. Těžký kov se ukládá v kostech, poškozuje nervový systém, mozek, ledviny. U dětí může zanechat trvalé následky. Jde například o poruchy učení, nižší IQ, problémy s chováním, nebo chronické potíže.
Mnoho olověných dětí ze Szopienic si své zdravotní problémy nese dodnes. Někteří o tom začali mluvit až po pádu komunismu. Jiní mlčí stále možná proto, že v jejich příběhu není žádný šťastný konec.
Na přelomu 70. a 80. let se v Polsku nejproblematičtější části hutního komplexu postupně utlumovaly. Ekologické normy se zpřísňovaly a tlak veřejnosti rostl. Přesto v Szopienicích zůstává olovo v půdě natrvalo. „Půda byla jen překopána a osázena stromy. Olovo zůstalo hluboko. Na nejvíce zamořeném místě je dnes park a hřiště, ale děti tam nikdy nevidím,“ podotkla v roce 2020 lékařka Jolanta Wadowská-Królová, která se roku 2017 stala čestnou občankou Katovic.
Doktorka a děti, které v 70. letech minulého století zachránila, jsou v roce 2026 opět velmi skloňovaným tématem. Polský režisér Maciej Pieprzyca totiž natočil šestidílný seriál Ołowiane dzieci (Olověné děti), ve kterém si tuto kauzu snaží přiblížit i lidem, kteří o ní ještě nikdy neslyšeli. Lékařka Jolanta Wadowská-Królová se však tohoto počinu nedožila. Tato významná žena přezdívaná „Szopienická Matka Boží“ nebo „slezská Erin Brockovich“ zemřela 18. června 2023 přesně devět dnů před svými 84. narozeninami.
Zdroj:
https://smoglab.pl/huta-dawala-chleb-a-olow-na-nim-osiadal-w-prl-u-olowica-zbierala-zniwo/
https://szopienice.pl/2018/05/29/gdy-skonczyla-sie-wojna/
https://gazeta.us.edu.pl/node/429063
https://pl.wikipedia.org/wiki/Jolanta_Wadowska-Kr%C3%B3l
https://szopienice.pl/2012/12/25/huta-uthemann/
