Článek
Bylo mu osm let a pocházel z východního Berlína. Kevin Strecker se narodil 29. prosince 1980 a do Československa přijel v květnu 1989 se svou matkou Heidrun Streckerovou, jejími dalšími třemi dětmi, jejím druhem Uwem Hanselem a jeho nevlastním bratrem Mirkem Röwerem. Dospělí měli plán dostat se přes Československo do západního Německa, a to proražením závory na hranicích s Bavorskem.
Kevin tragicky zemřel 15. května 1989 u Strážného na Prachaticku. Podle pozdějšího šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu byl poslední obětí na československé hranici střežené Pohraniční stráží. Nezemřel po zásahu pohraničníků, kteří dle následné výpovědi naopak stříleli výstražně do vzduchu. Usmrtil jej náraz do hlavy poté, co automobil řízený jeho nevlastním otcem narazil do signální závory.
Nejprve zvažovali útěk přes Folmavu či Železnou Rudu
Skupina původem z východního Berlína přijela do Československa 11. května 1989 přes hraniční přechod Cínovec. V autě jeli 29letý Uwe Hansel, 28letá Heidrun Streckerová, její čtyři děti Marc (10 let), Kevin (8 let), Steven (3,5 roku) a Dusty (2 roky), a také 25letý Mirko Röwer. Podle výpovědí šlo o předem plánovanou cestu. Uwe Hansel při výslechu uvedl, že společně s Mirkem Röwerem a Heidrun Streckerovou vytipovávali hraniční přechody, kde by se mohli pokusit podjet nebo prorazit závoru. Zvažovali Folmavu a Železnou Rudu. Nakonec se rozhodli pro hraniční přechod Strážný.
„Vytipovali jsme si dva hraniční přechody. Oba do Bavorska. Jednalo se o hraniční přechod Folmava a Železná Ruda,“ vypověděl Uwe Hansel 26. května 1989. Dodal také, že v Československu používali mapu, podle níž se orientovali při cestě ke státní hranici. Nejdříve navštívili Prahu, poté Karlovy Vary a nakonec se ubytovali v autokempu Babylon u Domažlic. Právě odtud podnikali cesty k hranici. Chtěli zjistit, jak vypadají závory na hraničních přechodech a zda by bylo možné je prorazit autem.
Jedním z fatálních omylů celé skupiny byla představa, že závora na hranici nebude pevná a půjde snadno prorazit. Hansel u výslechu řekl, že se domníval, že hraniční závora bude ze dřeva, případně z plastu.
„Já jsem se domníval, že je vyrobena ze dřeva, jako například závora železniční a podaří se nám ji s automobilem prorazit. Ještě jsem uvažoval o tom, že by mohla být z polyesteru,“ stojí ve výslechovém protokolu. Podobně vypovídal i Mirko Röwer. Uvedl, že plánem bylo projet vozidlem přes hraniční závoru a že s tímto nápadem přišel Uwe Hansel. Hanselova přítelkyně Heidrun Streckerová měla mít strach, ale nakonec s cestou souhlasila.
Všichni zároveň počítali s tím, že při nárazu musí být v automobilu skrčeni co nejníže. Hansel a Röwer si měli ve voze lehnout dopředu, čtyři děti a Heidrun Streckerová byly vzadu.
Archivní snímek pořízený těsně po tragédii. V popředí vidíte signální závoru, kterou se Východoněmci pokusili prorazit. Vzadu uprostřed je pak havarovaný vůz.
Do závory narazili rychlostí 100 km/h
Večer 15. května 1989 tato skupina vyrazila směrem ke Strážnému. Podle výpovědi Mirka Röwera řídil Uwe Hansel. Pohraničníci byli na blížící se vůz upozorněni. Tehdy sloužící československý pohraničník Tomáš Vnuk ve výpovědi popsal, že kolem 23:30 mu operační důstojník oznámil, že směrem od Strážného jede tmavá Volha 24. Pohraniční stráž dostala pokyn auto zastavit.
„Baterku s červeným světlem jsem držel v ruce a krouživými pohyby nad hlavou jsem jí dával znamení k zastavení,“ vypověděl Vnuk 16. května 1989. Řidič ale nereagoval. Podle pohraničníka vůz prudce zrychlil a jel přímo k signální závoře. „Řidič Volhy na mé znamení k zastavení vůbec nereagoval a rychlostí asi 100 km/h vrazil do závory,“ uvedl Vnuk.
Náraz byl prudký. Střecha automobilu se utrhla od vozu a dopadla na místo, kde stál před tím pohraničník. Auto bez střechy pokračovalo v jízdě ještě několik desítek metrů a poté sjelo do příkopu. Po tomto tragickém nárazu dezorientovaná posádka vyběhla ven z vozu a rozutekla se. Byli zranění a ve velkém šoku. Heidrun Streckerová podle výpovědi Uweho Hansela křičela o pomoc.
Uwe Hansel uvedl, že vzal do náručí Stevena, Heidrun za ruku a spolu s Mirkem Röwerem, který nesl Dustyho, utíkali od silnice do lesa. Když slyšeli střelbu a hluk motorů, seběhli ze silnice a ukryli se. „Skrývali jsme se asi 30 minut. Před příchodem vojáků Mirko již pod dekou nebyl a já jsem byl pouze částečně přikrytý. Krátce poté jsme byli zadrženi,“ stojí v Hanselově výpovědi.
Osmiletý Kevin Strecker mezitím ležel mrtvý u havarovaného vozu. Podle dostupných záznamů jej usmrtil náraz do hlavy poté, co se jeho rodina pokusila automobilem prorazit hraniční závoru směr SRN. Jeho bratr Marc utrpěl vážná poranění, stejně jako jejich matka Heidrun Streckerová.
Poškozená Volha 24 po projetí pod signální závorou.
Pohraničníci stříleli ze samopalu výstražně do vzduchu
V archivních záznamech se objevuje také zmínka o střelbě. Pohraničníci ale podle zaznamenaných výpovědí stříleli výstražně do vzduchu až po nárazu vozidla, když část východoněmecké posádky utíkala pryč. Pohraničník Tomáš Vnuk uvedl, že slyšel kolegu Václava Kučerku volat „stůj“ a následně střílet varovně do vzduchu. Poté střílel i on sám. „Myslím, že jsem vystřelil celkem 10 nábojnic, přičemž jsem samopalem mířil kolmo vzhůru,“ vypověděl Vnuk.
Silně působí i dopis, který Mirko Röwer napsal ve vazbě těsně po tragédii a který adresoval Uwe Hanselovi, jenž řídil vůz. Tento dopis následně zadrželi českoslovenští vyšetřovatelé. Stojí v něm, že Mirko Röwer Uweho Hansela neviní. „Nedávám Ti žádnou vinu. Ta věc s Heidi a dětmi mne zasáhla jako tebe a cítím se spoluzodpovědný. Každý věděl, do jakého rizika se všichni pouštíme. Mám strach,“ stojí v dopise.
Československé úřady tedy po zadržení trestně stíhaly Uweho Hansela a Mirka Röwera. Heidrun Streckerová v případu figurovala jako svědkyně. Mohlo to souviset s tím, že při pokusu dostat se přes státní hranici zemřel její syn Kevin, sama byla zraněná a starala se o další tři děti.
Heidrun Streckerová, její vážně zraněný syn Marc a její další dva synové Steven a Dusty byli po tomto incidentu převezeni do nemocnice ve Vimperku, odkud byli přes oddělení pasové kontroly Ruzyně 23. května 1989 vyhoštěni z Československa do NDR. Tělo osmiletého Kevina Streckera bylo o den později 24. května 1989 převezeno do východního Berlína, kde byl chlapec pohřben. Vyšetřování Uweho Hansela a Mirka Röwera československá Státní bezpečnost ukončila 16. června 1989 návrhem krajskému prokurátorovi, aby byli oba muži předáni bezpečnostním orgánům NDR k dalšímu stíhání.
Pokus o útěk přes hraniční přechod Strážný se odehrál v době, kdy už se komunistický blok začínal viditelně hroutit. Za dva měsíce začali občané NDR využívat možnost dostat se na Západ přes Maďarsko. V listopadu 1989 padla Berlínská zeď a poté následovala sametová revoluce v Československu. „Příběh tragické smrti Kevina Streckera nám i dnes klade důležitou otázku, do jaké míry můžeme rozhodovat za své děti a upřednostnit svou osobní svobodu před ohrožením života jiného člověka,“ doplnil Pavel Vaněk z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Zdroj:
https://www.abscr.cz/archivalie/posledni-obet-na-hranici/
https://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik9-2011/kap08.pdf
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/osmilety-kevin-posledni-obet-zelezne-opony-331208
http://320dy2e.257.cz/cs/strecker-kevin
