Článek
Od úterý 27. května 2025 si můžeme na jedné ze streamovacích platforem pustit poslední, závěrečnou epizodu dystopického seriálu Příběh služebnice, který vznikl podle stejnojmenného románu kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové. Tato žena začala psát Příběh služebnice před více než 40 lety. A to v symbolickém orwellovském roce 1984. Ostatně samotný George Orwell je její celoživotní inspirace.
Jak ale Margaret Atwoodová v rozhovorech opakuje, „nenapsala nic, co by se už někdy a někde v dějinách nestalo.“ Kde všude čerpala inspiraci ke svému nejslavnějšímu dílu?
Gileád je skládanka historických reálií
Spisovatelka Margaret Atwoodová měla prapředkyni jménem Mary Websterová. V roce 1683 ji v americkém státě Massachusetts obvinili z čarodějnictví. Soud tuto ženu sice osvobodil, ale místní vesničané ji stejně oběsili. Na stromě. Jenže Mary nezemřela. Druhý den ji našli doma, jak si v klidu vaří snídani.
„Co asi tak dělala celou noc, když tam visela?“ ptala se Margaret Atwoodová sama sebe. A pak začala studovat historii 17. století. Puritány, kolonie a náboženské zákony. A zrodila se zárodečná forma Gileádu.
Spisovatelka svou dávnou předkyni Mary Websterovou označila za svou nejoblíbenější příbuznou a v roce 1984 jí věnovala svůj román Příběh služebnice. Jméno Mary je ve věnování uvedeno vedle jména profesora Perryho Millera, který Margaret Atwoodovou zasvětil do amerických dějin a puritánské logiky. Gileád tedy není vynález, je to skládanka historických reálií.
June Osbornovou hraje v seriálu Příběh služebnice herečka Elisabeth Mossová.
Příběh, ve kterém je žena nucena rodit pro stát
Příběh služebnice začíná scénou, v níž je hlavní hrdinka June Osbornová (později Offred) chycena při útěku z USA. Její muž se ztratí neznámo kde a režim Gileádu jí odebere její jedinou dceru. Ona sama se stává majetkem velitele jménem Fred. Od té chvíle už není June, ale je Offred, tedy Fredova.
Příběh této ženy, která je přinucena rodit pro stát, není výplodem literární mysli. Je výsledkem pečlivého výzkumu, historických faktů a novinových výstřižků, které spisovatelka poctivě archivovala v době, kdy knihu psala. Tehdy to bylo bez internetu, s použitím novin a jenom s nůžkami a lepidlem.
Nemusela jsem ani dělat výzkum. Bylo to všude v novinách a časopisech. Prostě jsem to vystřihovala a schovávala do krabice. Už jsem věděla, o čem píšu. Tohle bylo jen zálohování. Pro případ, že by se někdo zeptal: „Jak jste si to vymyslela?“ Ne, já si to nevymyslela. Tady je důkaz.
V USA například ženy do roku 1972 neměly právo na antikoncepci, pokud nebyly vdané. Vlastní bankovní účet si nemohly založit bez souhlasu manžela až do roku 1974. V době, kdy Margaret Atwoodová psala svůj román, byla sice interrupce legální, ale zároveň čelila opakovaným útokům ze strany konzervativních politiků i náboženských organizací.
Autorka Příběhu služebnice Margaret Atwoodová je ročník 1939.
Inspirace programem Lebensborn či Ceaușescovými zákony
Ve fiktivním teokratickém státě Gileád znázorněném v knize i seriálu Příběh služebnice je zásadní hodnotou plodnost. A ženy-služebnice, které mohou rodit, se stávají státním majetkem. Jejich role je jediná: porodit dítě pro elitu. Služebnice jsou přidělovány do domácností vysokých státních činitelů (zvaných velitelé), jejichž manželky nemohou mít děti. Služebnice každý měsíc absolvují tzv. obřad, při němž se je velitel pokouší oplodnit. Jakmile se podaří počít a porodit dítě, služebnice jej musí odevzdat. Patří totiž veliteli a jeho manželce. Krátce nato je služebnice přeřazena jinam.
Celý totalitní systém, ve kterém June Osbornová žije, má podle spisovatelky Margaret Atwoodové svou náboženskou logiku. Gilead čerpá inspiraci z verše Genesis 30:1–3, kde je popisován příběh Rachel, která „dala svého služebníka svému muži, aby za ni rodil děti“. To není fantazie, to je přímý citát z Bible.
Podobné věci se v minulosti opravdu děly. Černošské ženy na americkém Jihu byly během otrokářského režimu nuceny rodit děti pro své „pány“, aby se pak tyto děti samy staly otroky. V nacistickém Německu byly vybrané ženy s „čistou krví“ posílány v rámci projektu Lebensborn do speciálních zařízení, aby rodily děti pro Říši. Následně v Rumunsku zavedl v roce 1966 komunistický diktátor Ceaușescu zákony, jimiž zakázal antikoncepci a potraty a jimiž přikazoval ženám mít minimálně čtyři děti. Ženy musely každý měsíc podstupovat gynekologickou prohlídku a pokud nebyly v delším časovém horizontu těhotné, musely vysvětlovat proč.
Dalším zdrojem inspirace při psaní knihy Příběh služebnice byly pro Margaret Atwoodovou nucené sterilizace žen, které ve 20. století probíhaly v Kanadě a ve Spojených státech. V USA byly zejména domorodé ženy (Native American women), Afroameričanky nebo Latinskoameričanky často bez svého vědomí či souhlasu sterilizovány, a to v rámci rasově a třídně motivovaných eugenických programů.
Například v 60. a 70. letech 20. století bylo v některých státech USA takto nelegálně sterilizováno až 25 % všech původně domorodých žen v plodném věku. V Kanadě sterilizace probíhaly na základě provinciálních zákonů až do 70. let 20. století a mířily zejména na domorodé ženy ze sociálně slabých komunit.
Služebnice ve stejnokrojích.
„Lepší“ neznamená lepší pro všechny
Jedna z nejcitovanějších vět románu Příběh služebnice zaznívá přímo z úst velitele: „Lepší neznamená lepší pro všechny, pro některé to bude horší.“ Toto zdánlivě jednoduché souvětí poukazuje na to, že za iluzi řádu a „tradičních hodnot“ platí vždy ti nejzranitelnější.
Jak spisovatelka v knize popisuje, v Gileádu se ženy dělí podle užitečnosti. Nejprve tu máme manželky velitelů a pak služebnice, které rodí a následně odevzdají dítě velitelově rodině. Ostatní ženy slouží jako pomocnice, uklízečky, nebo mizí do pracovních táborů. Lesbické ženy, pokud jsou plodné, jsou donuceny rodit. Pokud ne, čeká je smrt nebo práce v koloniích.
A pak je tu zeď. Symbol režimu. Na ní pro výstrahu visí těla žen, které se vzbouřily, a také těla mužů – gayů či lékařů, kteří prováděli zakázané zákroky. Kdysi cihlová zeď v Berlíně, kterou Margaret Atwoodová vídala při psaní knihy, se stala metaforou. Pro kontrolu a pro uzavřený svět.
Seriálová adaptace románu Příběh služebnice rozšířila příběh June Osbornové celkem do šesti sérií a více než šedesáti epizod. První sezóna natočená v roce 2017 se držela knihy Margaret Atwoodové, která oficiálně vyšla v roce 1985. V dalších řadách tvůrci přidali politický kontext, osudy vedlejších postav i náznaky odporu. Jak tento seriál skončil, zde však prozrazovat nebudu.
Román i seriál Příběh služebnice v sobě nesou obrovské poselství. Jsou připomenutím toho, co se už stalo a co se může stát znovu.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Margaret_Atwoodov%C3%A1
https://www.csfd.cz/film/481213-pribeh-sluzebnice/500587-serie-1/prehled/
https://www.penguin.co.uk/discover/articles/margaret-atwood-handmaids-tale-testaments-real-life-inspiration
https://www.theguardian.com/books/2013/jan/18/my-hero-george-orwell-atwood
