Článek
Fotopasti na Pálavě a v Podyjí zachytily vždy dvojici šakalů
Jak dokazují nejnovější záznamy z fotopastí, šakal obecný se již na jihu Moravy stal trvalým živočišným druhem. Šakalí populace konkrétně obývá oblasti Pálavy a Podyjí. Není se ovšem při procházce přírodou čeho bát, šakal nemá důvod útočit a stejně jako liška se lidem vyhýbá.
„Máme potvrzeno, že šakal obecný je novým savčím druhem v Podyjí! Dosvědčují nám to jak dřívější nepřímá nebo nepotvrzená pozorování, tak srpnové video z fotopasti v nové pastvině exmoorských koní u Havraníků,“ uvádí oficiální facebookové stránky Národního parku Podyjí.
Tato fotopast v Podyjí konkrétně zachytala přímo dvojici šakalů, kteří si časně zrána vykračovali okrajem lesní světliny poblíž hrany údolí Dyje. Také fotopast umístěná letos v létě na Pálavě potvrdila výskyt této středně velké psovité šelmy, a to konkrétně v přírodní rezervaci Tabulová poblíž obce Perná. Zatím není jasné, kolik šakalů na Pálavě či v Podyjí žije, jde totiž o náhodná pozorování. Výskyt tohoto druhu má však být dle ochránců trvalý.
„Nejde o žádnou senzační zprávu. O tom, že se šakal na Pálavě vyskytuje, jsme sporadicky dostávali informace již několik posledních let, ale až letos jsme si jeho přítomnost sami ověřili na snímcích z naší fotopasti. Dva jedinci byli zachyceni na nočních záběrech v národní přírodní rezervaci Tabulová poblíž obce Perná,“ uvedl Pavel Dedek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Šakal k nám doputoval z Balkánu přes Maďarsko a Slovensko
Šakal obecný je středně velká psovitá šelma, kterou si nezkušené oko může splést s vlkem. Šakal je ale menší (přibližně stejné velikosti jako liška obecná) a má na rozdíl od vlka také odlišnou stavbu těla. Tento živočišný druh se k nám přirozeně bez přičinění člověka dostal z Balkánu přes Slovensko a Maďarsko. Paradoxně na Balkánu byl šakal obecný ještě před druhou světovou válkou téměř vyhuben.
Přírodovědci šakala v Česku poprvé zaznamenali v roce 2006 na východní Moravě v okresu Uherské Hradiště u obce Podolí. Od té doby se šíří dále do Čech a údajů o jeho výskytu na našem území přibývá. Za zmínku rovněž stojí, že šakali obecní na českém území na rozdíl třeba od takových vlků nikdy nežili, začínají se u nás objevovat až v posledních dvaceti letech. Důvodem jejich severnějšího výskytu mohou být podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR také klimatické změny, k nimž patří i absence trvalé sněhové pokrývky v zimě.
Je monogamní a na rozdíl od lišky neloví domácí zvířata
Čím se šakal obecný živí? Je všežravec, má podobný jídelníček jako liška obecná a jeho strava se mění dle ročního období. Z rostlinné potravy si rád pochutná na zralých plodech, z živočichů loví zejména ty drobné a případně konzumuje i mršiny. Významnou část jeho jídelníčku tvoří hlodavci, proto je ve srovnání s liškou mnohem více vázán na zemědělskou krajinu. Zajímavostí je, že šakal loví samostatně nebo v páru, a to nejčastěji v noci. Ve smečkách je lov naprosto výjimečný.
Dobrou zprávou je, že šakal obecný na rozdíl od lišky neloví domácí zvířata. „Živí se především drobnými savci a mršinami, občas i ovocem. Domácí zvířata neloví, na rozdíl od lišky,“ popsal jídelníček šakala obecného zoolog Správy NP Podyjí Zdeněk Mačát.
Šakalové jsou monogamní zvířata, které tvoří páry na celý život. Teritorium tohoto páru (a jeho vrhu) může mít rozlohu až 20 kilometrů čtverečních. Dospělý šakal přitom může za noc urazit až vzdálenost 12 kilometrů. Ve svém teritoriu však neakceptuje přítomnost lišky.
Šakal obecný je v Česku stále novým živočišným druhem. Na rozdíl od norka amerického, mývala severního nebo psíka mývalovitého jej však nemůžeme označit jako invazivní druh, protože se do tuzemska dostal přirozenou migrací bez přímého přičinění člověka.
A proč šakali zavile vyjí na měsíc? Šakali vyjí hlavně proto, že je to jejich hlavní způsob komunikace. Vytím udržují kontakt se svým partnerem a mláďaty, vymezují teritorium vůči jiným šelmám a varují před nebezpečím.
Zdroj:
