Článek
Zdánlivě obyčejný školní sešit vypráví smutný příběh
V roce 2012 navštívila Centrum holocaustu v norském Oslu Aagot Stolzová Meyerová z Bergenu a přinesla s sebou tenkou složku, která obsahovala dokumenty z doby druhé světové války. Tato složka obsahovala dopisy, fotografie, novinové výstřižky a jedno parte. A také jeden zažloutlý školní sešit.
Na první pohled to byl docela obyčejný školní sešit, na jehož obálce bylo norsky napsáno „Sešit na kreslení II Karla Petera Federera, žáka Krohnengenovy školy“. Ale mezi dětskými kresbami domů, aut, lodí, stromů a osob se nacházely kresby, které vyprávěly zcela jiný příběh.
Na čtvrté straně tohoto sešitu nakreslil tehdy sedmiletý Karl Petr, kterému v Norsku říkali prostě Petr, dvě velká vozidla s vlajkami. Jedna byla československá a druhá nacistická. Na několika dalších stránkách Petrova sešitu se zase objevila mužská tvář s černým knírkem a tmavou ofinou sčesanou nalevo. Pod kresbou bylo napsáno jméno „Hitler.“
Malý chlapec tyto kresby nakreslil dalekých 1300 kilometrů od svého domova. Jmenoval se Petr Federer a až do podzimu roku 1939 žil v Praze. Jeho rodiče jej spolu s dalšími českými a slovenskými židovskými dětmi poslali v říjnu 1939 s pomocí humanitární organizace Nansenhjelpen vedené norským architektem Oddem Nansenem do zdánlivého bezpečí do Norska.
Petrův pas, který mu umožnil odjezd do Norska.
Když rodiče posílají vlastní děti k lidem, které ani neznají
Petrův otec Viktor Federer byl inženýr, maminka Kateřina pracovala jako učitelka hry na klavír. Mluvili dvojjazyčně a coby Židé byli dobře začleněni do československé společnosti. Po Mnichovské dohodě a záboru Sudet se však museli přestěhovat z Teplic, kde původně žili, přímo do Prahy.
Celá rodina Federerova (tedy rodiče a syn Petr) se nejprve snažila dostat do Jižní Ameriky a rovněž žádala cestovní pasy do všech evropských zemích. V létě 1939 však Federerovi dospěli k závěru, že všichni tři se pryč z Protektorátu Čechy a Morava už nedostanou. Rozhodli se zachránit alespoň svého syna Petra, a proto vložili mimořádnou důvěru do rukou norské humanitární organizace Nansenhjelpen, která na podzim 1939 pomohla vycestovat do Norska několika desítkám československým židovským dětem.
„Je to nápadný výraz zoufalství středoevropských Židů v té době. Když rodiče posílají své vlastní děti z domova k lidem, o kterých nemají ani tušení, kdo jsou, byli donuceni překročit hranici, která byla ještě nedávno nemyslitelná,“ uvedl norský historik z českými kořeny Jan Alexander Svoboda Brustad, kterému se složka s Petrovým sešitem dostala v roce 2012 v norském Centru holocaustu přímo do rukou.
Zpráva na titulní straně novin Bergens Tidende z 27. října 1939 o příjezdu českých dětí do Bergenu. Petr Lederer je na fotografii první zprava ve spodní řadě.
Petra jeho rodiče stáhli z Norska zpátky do Protektorátu. Nebyli ale jediní
27. října 1939 vyšel v novinách Bergens Tidende na titulní straně článek o tom, že se předchozí den do Bergenu (pozn.: druhého největšího města Norska) dostali první čeští uprchlíci. Šlo o české děti židovského původu a na titulní straně těchto novin nechyběla ani jejich společná fotka.
Mezi těmito dětmi najdeme také sedmiletého Petra Federera z Prahy, kterak se usmívá do objektivu. Je zdánlivě šťastný, že je v bezpečí. A opravdu, nějaký čas to tak pro něj v Norsku skutečně vypadalo. V Bergenu se dostal do norské bezdětné rodiny Magdy a Antona Meyerových, kterým říkal „mami“ a „tati“. A když se těmto manželům následně narodil syn, hrdě na fotce pózoval se svým „norským bratříčkem“ v náručí.
Rodina Meyerových z Bergenu se o Petra starala, jako by byl jejich vlastní. Petr zde chodil do školy, měl zde kamarády a aby chlapci nebylo smutno po domově, jeho norská máma mu na klavír hrála Vltavu od Bedřicha Smetany, jako to dělala i jeho pražská maminka. Tato idylka ovšem netrvala příliš dlouho.
V dubnu 1940 totiž nacistické Německo obsadilo Norsko. V této době norská humanitární organizace Nansenhjelpen kontaktovala rodiče dětí dosud žijící v Protektorátu Čechy a Morava a dala jim tuto pro nás nepředstavitelnou otázku: A to zda chtějí ponechat své dítě v okupovaném Norsku, nebo ho vrátit do okupovaného Československa. „My máme výslednou odpověď. Oni ji neměli. Museli zvážit, kde bude budoucnost horší – v Norsku, nebo v Československu,“ podotýká norský historik s českými kořeny Jan Alexander Svoboda Brustad.
Někteří rodiče se rozhodli pro návrat svého dítěte. A patřili k nim i Ledererovi. Petr přicestoval z Norska zpátky do Prahy na jaře roku 1941. Tehdy mu bylo 9 let a na svou norskou náhradní rodinu rozhodně nezapomněl. Pokud mohl, pravidelně jim psal a zajímal se také o to, jak se daří jeho norskému bratříčkovi.
„Až skončí válka, přijedu za vámi na návštěvu. Nejlepší by ale bylo, kdyby můj tatínek a maminka mohli bydlet v Norsku a já tam mohl být pořád,“ napsal z Prahy Petr Federer v jednom z dopisů svým norským pěstounům.
Petr Lederer se svou norskou pěstounskou rodinou.
Norská pěstounská rodina se se smrtí chlapce nikdy nevyrovnala
Vše ale mělo bohužel velmi rychlý spád. Rodinu Federerovu nacisté v červenci 1942 deportovali do Terezína, odkud byli všichni tři v říjnu roku 1944 posláni do koncentračního tábora Osvětim. Petra a jeho maminku Němci po příjezdu rovnou poslali do plynové komory. Chlapci, který se narodil 18. června 1932, bylo v době smrti 12 let.
Jediný, kdo přežil, byl Viktor Lederer, kterému se v roce 1945 podařilo utéct z pochodu smrti. Na jaře 1946 napsal dopis dočasným norským pěstounům svého jediného syna, kde jim oznámil, že Petr a jako máma Kateřina jsou bohužel mrtví. Zarmoucená rodina Meyerova nechala ve dvou bergenských novinách 2. dubna 1946 zveřejnit parte s následujícím textem: „Náš vroucně milovaný Peter a jeho matka Käthe Federer zemřeli v roce 1944 v plynových komorách v Osvětimi. Magda a Anton Chr. Meyer.“
Životem zklamaný Viktor Lederer se odstěhoval z Československa do jihoamerické Paraguaye, kde se rozhodl začít od nuly a pokud možno vybudovat nový život. Oženil se zde se ženou, která rovněž přežila Osvětim a která v tomto koncentračním táboře přišla o manžela a syna. Tomuto páru se později narodil chlapec, kterého pojmenovali po svých zavražděných synech, a to Thomas Peter.
Po Petrově odjezdu z Norska začátkem roku 1941 se jeho pěstounským rodičům Meyerovým narodily další čtyři děti. Jedním z nich byla také Aagot Stolzová Meyerová, která právě roku 2012 přinesla do norského Centra holocaustu složku s Petrovým sešitem, fotkami, dokumenty a bohužel i partem.
„Je součástí naší rodinné historie, přišli jsme o bratra,“ řekla Aagot, která dodala, že ztráta Petra byla pro její rodinu obrovským traumatem. Její maminka Magda se nikdy nepřenesla přes to, že tohoto českého chlapce nedokázali zachránit. Po celá léta visela nad klavírem u nich doma Petrova fotografie, kterak chová svého „norského bratříčka“ v náručí. Aagot Stolzová Meyerová následně také vypověděla, že složku týkající se Petra Lederera přinesla do Centra holocaustu proto, aby se na příběh tohoto chlapce a jeho rodiny nikdy nezapomnělo.
Zdroj:
https://www.holocaust.cz/en/database-of-victims/victim/83348-petr-federer/
https://www.bt.no/btmagasinet/i/wA2AKM/peter-7-flyktet-fraa-nazistene-til-bergen
https://www.hlsenteret.no/om/aktuelt/nyheter/2023/frykten-for–jodeinvasjon–i-norge.html
https://portal.ehri-project.eu/units/no-003044-the_karl_peter_and_victor_federer_archive
https://sandnesbibliotek.no/nb/samling/verk/i-limbo_1648896?isbn=%22978-82-02-71355-3%22
