Čertvě vylíhnutá mláďata křižáka obecného přežívají pospolu. Našla jsem jich stovky

Zadeček mají kulatý, s tmavou tečkou. Tělíčka žlutavá, s téměř průsvitnými nožkami. Drží se těsně u sebe a z dálky vypadají jako jeden živý organismus. Je to ochrana před predátory i chladem. Když do nich jemně fouknete, rozutečou se. Ale během několika minut se zase stáhnou zpátky. Jsou to první dny jejich života, po kterých se začnou postupně osamostatňovat a tkát své první pavučiny.

To, co popisuji, jsou mláďata křižáka obecného (Araneus diadematus), který v Česku patří k nejznámějším a nejhojnějším pavoukům vůbec. Dobře ho známe, i když o něm stále nevíme vše. Tento pavouk se v tuzemsku vyskytuje prakticky všude, od nížin až po vyšší polohy. Najdeme ho ve volné přírodě, v parcích, zahradách, garážích i obytných budovách.

Životní cyklus křižáka obecného začíná na podzim. Samice zhruba měsíc po páření vytvoří poblíž své sítě pavučinové hnízdo, v němž naklade stovky vajíček (až 800) a pečlivě je uloží do kulovitého bílého kokonu. Bývá to poslední čin jejího života, protože po nakladení vajec zpravidla hyne vyčerpáním či v důsledku prvních mrazíků. A co samec křižáka obecného? Ten dopadne ještě hůř. Po páření jej samice rovnou sežere, nebo zemře sám krátce po aktu.

Kokon s vajíčky přečká zimu, ukrytý před mrazem a větrem třeba tak jako v našem případě pod víkem plastové bedny, a na jaře se z něj vylíhnou malí pavoučci. Nejprve se drží pohromadě a po pár dnech se postupně rozlezou do okolí. Mláďata křižáka obecného, která se vylíhla na jaře z vajíček, dospívají až příští rok na jaře. Zimu přitom přečkávají jako 5milimetrové nymfy. Vývoj křižáka obecného je tedy dvouletý.

Už po pár dnech od vylíhnutí křižáci obecní stavějí sítě, v dospělosti toto umění vyšperkují k dokonalosti. Jejich pavučiny jsou až 50 centimetrů velké, kruhové, pravidelné, precizní. Začínají ve tvaru písmene Y, pokračují paprsky (obvykle jich bývá kolem třiceti) a nakonec vytvářejí hustou spirálu. Tu nakonec opatří lepivým vláknem, aby se kořist pevně chytila. Celá tahle konstrukce je zavěšena na silném nosném vlákně. Často nechybí ani signální vlákno, které křižák propojuje se svým úkrytem.

Síť není jenom past. Je to smyslový nástroj. Křižák obecný totiž vnímá svět skrze vibrace, které po vláknech jeho pavučiny běží jako vlny. A každý záchvěv říká něco jiného, i to, v jaké části pavučiny se nachází zrovna chycený hmyz.

Když se oběť chytí do sítě, pavouk bleskurychle vyběhne a chycený hmyz zabije jedem ze svých klepítek a zároveň do něj vpraví dávku trávicích enzymů. Poté jej obalí do pavučinových vláken jako do rubáše, odnese do úkrytu či středu pavučiny a jeho rozložený tělní obsah následně vysaje. Křižák obecný si každý den pochutnává také na své pavučině, recykluje si tak totiž bílkoviny. Každou noc postaví zase novou a v lovu hmyzu pokračuje dál.

Když křižák obecný dosáhne pohlavní zralosti, tkaní pavučin zůstane doménou pouze dospělých samic, které jsou velmi nápadné. Mají 12 až 17 milimetrů robustní tělo s téměř kulovitým zadečkem (zbarveným nejčastěji světle hnědě nebo tmavě hnědě), na kterém najdeme typický bílý kříž tvořený tečkami. Zato drobnější samci křižáka obecného, kteří dorůstají velikosti maximálně 12 milimetrů, sítě v dospělosti už nepředou. Svůj veškerý čas tráví hledáním partnerky.

Když samec konečně objeví samici, opatrně se k ní přiblíží. Na okraji její pavučiny upřede své vlastní vlákno a začne vysílat vibrace. Pokud je jeho „melodie“ správná a přesvědčivá, samice se přiblíží k jeho vláknu. Následně dochází k páření, které se několikrát opakuje. A pak samice samce zabije a sežere. Samozřejmě ne vždy. V případě, že je tomuto údělu ušetřen, samec stejně brzy uhyne vyčerpáním, jelikož jeho úloha v přírodě končí.

Po podzimním páření samice vyhledá klidné místo, kde naklade vajíčka do kokonu, který přečká zimu. A vše začne nanovo. Na jaře se z vajíček vylíhnou drobní, sotva milimetroví pavoučci, kteří se zpočátku budou držet ve své blízkosti. Stejně jako ty malé žluté chomáčky, které jsem před pár dny objevila na plastové bedně pod zastřešenou pergolou vedle zahrady. Křižáky jsem samozřejmě nechala být, ale kdybych je takto objevila doma, okamžitě by se stěhovali.

Zdroj:

Autorský článek / vlastní zkušenost

http://www.naturabohemica.cz/araneus-diadematus/

https://www.araneidae.cz/obecny.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99i%C5%BE%C3%A1k_obecn%C3%BD