Sirotčinec hrůzy ve Skotsku vedený jeptiškami: Masový hrob vydal 400 těl, tresty padly až nyní

Dětský domov Smyllum Park ve skotském městě Lanark provozovaly v letech 1864 až 1981 Milosrdné sestry svatého Vincence z Pauly, které se staraly o sirotky, hluchoněmé či slepé děti nebo děti z rozvrácených domovů. Tomuto ženskému katolickému řádu se říká též milosrdné sestry nebo vincentky a jejich posláním je péče o seniory, děti, dlouhodobě nemocné, tělesně a duševně trpící. Sestry působí v řadě zemí světa a jejich činnost je velmi záslužná.

Bohužel ve skotském sirotčinci Smyllum Park, kterým za dobu jeho existence (1864–1981) prošlo na 11 tisíc dětí, se to některým členkám tohoto řádu vymklo z rukou. V roce 2003 se stal tento bývalý církevní dětský domov terčem velkého skandálu. Na nedalekém hřbitově Panny Marie totiž vyšetřovatelé odkryli neoznačený masový hrob, který obsahoval ostatky 400 dětí. K tomuto pohřebišti vyšetřovatele přivedli lidé, kteří si sirotčincem Smyllum Park v dětství sami prošli.

Dotčený řád jeptišek bezprostředně po objevu tohoto masového hrobu slíbil, že zemřelým dětem vystaví památník, na kterém je všechny pojmenuje. V roce 2021 však nastal obrat. Jeptišky uvedly, že dokážou identifikovat pouze 16 ze 400 zemřelých dětí.

„Je srdcervoucí, že úroveň vedení záznamů na počátku 20. století byla tak špatná – pouze 16 dětí, které zemřely ve Smyllum v letech 1900 až 1960 byly potvrzené jako pohřbené na hřbitově Panny Marie,“ citoval prohlášení Milosrdných sester svatého Vincence z Pauly list The Sunday Post. Sestry dále uvedly, že na hřbitově již dva pomníky jsou a pozůstalí jsou s tím údajně spokojeni.

Pozůstalé rodiny a aktivisté však považují tyto výmluvy za nepřijatelné. „Zní to, jako by řád hledal výmluvy, aby nedodržel slib, který dal tolika rodinám. A to je hluboké zklamání. Chci vidět jméno své tety na památníku spolu se všemi ostatními dětmi, které se ztratily. Věřím, že mnoho dalších rodin to cítí stejně jako já,“ řekla Angela McFarlaneová ze skotského Tranentu, jejíž teta Rebecca zemřela ve sirotčinci Smyllum Park ve věku 14 let.

„Vypadá to, že se věci jako obvykle zametají pod koberec. Je hrozné, že říkají, že mohou najít jenom něco málo přes tucet jmen. Rozčiluje mě to a zoufale toužím po odpovědích. Rád bych to všechno dotáhl až do konce, než zemřu,“ pověděl Eddie Mc Coll, který se do sirotčince Smyllum Park dostal v 50. letech 20. století. Jeho mladší bratr Francis zde zemřel po „nehodě“.

Nálezem neoznačeného hrobu to však neskončilo.Veřejnost začala kritizovat nejen způsob, jakým byly děti zemřelé v sirotčinci Smyllum Park pohřbívány. Do hledáčku veřejnosti se také dostal přísný represivní režim, který jeptišky v domově provozovaly.

Zejména kvůli tlaku veřejnosti se skotské úřady rozhodly zpětně přezkoumat, jaké podmínky v sirotčinci Smyllum Park panovaly. Využily přitom svědectví některých bývalých svěřenců. V roce 2018 skotská soudkyně pro vyšetřování zneužívání dětí Lady Smithová zveřejnila důkaznou zprávu o sirotčinci Smyllum Park, kde docházelo k psychickému, fyzickému a sexuálnímu zneužívání. Otevřeně uvedla, že zde děti nenašly „žádnou lásku, žádný soucit, žádnou důstojnost a ani žádné pohodlí“.

Podle slov bývalých svěřenců, kteří si jako děti prošly dětským domovem Smyllum Park ve skotském Lanarku, vládly jeptišky železnou rukou a neměly problém ani s krutými tresty. Například, v oficiálním dokumentu o smrti 13letého Francise McColla v roce 1961, je napsáno, že zemřel na krvácení do mozku. Avšak jeho starší bratr Eddie uvedl, že jej jeptišky zasáhly do hlavy golfovou holí. Eddie McColl navíc s hořkostí v srdci vzpomínal na to, že se nikdy nedozvěděl, kde je jeho mladší bratr pohřbený.

Také bývalí svěřenci Frank Docherty a Jim Kane, kteří v roce 2003 stáli za objevením neoznačeného hrobu na hřbitově Panny Marie, od začátku tvrdili, že mnozí z těch, kteří prošli Smyllum Parkem, byli vystaveni fyzickému týrání, včetně bití pěstí a veřejného ponižování.

Další žena bezprostředně po objevení masového hrobu promluvila o tom, jak jí nazlobená jeptiška zlomila ruku poté, co uviděla, že ji obtěžuje kněz a ukájí na ní své choutky. Jde o Theresu Tolmie McGraneovou, která nyní pracuje v Norsku jako psycholožka. Podle svých slov přišla do sirotčince Smyllum Park v roce 1968, kdy jí bylo šest let. Po dobu deseti let si procházela peklem, neboť byla sexuálně, fyzicky a psychicky týrána.

„Každé dítě bylo bito, trestáno, zavřeno v temné místnosti, nuceno jíst vlastní zvratky a řekla bych, že většina z nás měla ústa vypláchnuta karbolickým mýdlem,“ řekla Theresa Tomie McGraneová pro BBC. Když jí bylo osm let, poprvé ji v sirotčinci zneužil kněz. „Měla jsem částečný úvazek na úklid lavic v kostele a tento konkrétní kněz přišel brzy, požádal mě, abych s ním šla do určité místnosti, sedla si mu na klín a pohladila ho,“ popsala.

Jako malá dívka byla roky systematicky zneužívána. Při jednom z incidentů vstoupila do místnosti jeptiška, která se na dívku rozlobila, nazvala ji děvkou a škubla jí za paži, až ji zlomila. „Myslím, že to bylo v některých ohledech horší, než pouhé sexuální zneužívání, protože jsem byla potrestána zlomenou rukou za něco, k čemu mě donutil kněz,“ uvedla Theresa Tomie McGraneová s tím, že několikrát dostala i krucifixem.

Co se týká psychického, fyzického a sexuálního zneužívání dětí ve skotském sirotčinci Smyllum Park, v lednu 2024 padly první tresty. Po několik týdnů trvajícím procesu soud shledal vinnými z krutého zacházení s dětmi sestru Sarah Mc Dermottovou (79 let), sestru Eileen Igoe (79 let) a pečovatelku Margaret Hughes (76 let) – každá z nich byla 18. ledna 2024 odsouzena na tři roky vězení. K incidentům, na kterých se tyto ženy podílely, došlo v sirotčinci mezi lety 1969 až 1981. Oběťmi byli chlapci a dívky.

„Byl to složitý případ a rád bych pochválil odvahu přeživších, kteří si museli během soudního procesu vzpomenout na traumatická období svého života a znovu se k nim vrátit. Sirotci byli svěřeni do péče těch, kteří provozovali domov Smyllum, který měl být místem bezpečí. Tresty a krutost, kterou trpěli v tak mladém věku, byly nepochopitelné a ovlivnily mnoho přeživších po celý život,“ uvedla Policie Scotland ve svém tiskovém prohlášení.

I když by se mohlo zdát, že jsou dvě odsouzené jeptišky a jedna pečovatelka obětními beránky, skotští policisté nechtějí nic zametat pod koberec a vyzývají další bývalé svěřence Smyllum Parku, aby nahlásili případné zneužití.

„Vyšetřování událostí před desítkami let představuje výzvy a lidé mohou někdy až s odstupem času uznat, že to, co se jim stalo, bylo zneužívání. Policie Scotland má po celé zemi vysoce vyškolené specializované důstojníky, kteří mohou takovéto trestné činy vyšetřovat a ve spolupráci s partnery zajistit, aby byli pachatelé postaveni před soud. Reakce policie na zprávy o zneužívání dětí se v průběhu let výrazně vyvíjela a rádi bychom ubezpečili přeživší, že jsme odhodláni prošetřit všechna oznámení bez ohledu na to, kdy se to stalo, kde k němu došlo nebo kdo byl zapojen. Budeme naslouchat, prošetříme to a učiníme okamžitá opatření, abychom zajistili, že nikdo jiný nebude vystaven riziku újmy. Žádáme každého, kdo chce nahlásit zneužití, aby nás kontaktoval na čísle 101,“ doplnili skotští policisté ve své tiskové zprávě.

Zdroj: Sundaypost.com, Bbc.com, Bbc.com, Bbc.com, Bbc.com, Bbc.com, Scotland.police.uk, Judiciary.scot