Článek
V bouřlivém předválečném a válečném období zaznamenal jeden milující slovenský otec židovského původu Béla Vojtěch Weichherz krátký život své dcery Kathariny (1929–1942). Tento třídílný deník psaný německy je jediné, co po nich zůstalo, neboť celou tříčlennou rodinu Weichherzovu nacisté roku 1942 zavraždili ve vyhlazovacím táboře Sobibor. Dívence bylo v době smrti pouhých 12 let.
Kitty přišla na svět jako vytoužené dítě
Béla Vojtěch Weichherz, který pracoval jako obchodní cestující společnosti Philips, a jeho žena Ester patřili před druhou světovou válkou ke střední třídě. Tomuto páru, který spolu po svatbě roku 1923 žil v Bratislavě, se dlouho nedařilo počít potomka. Až 1. prosince roku 1929 se jim narodilo jejich jediné dítě, vytoužená dcera Katharina, kterou přezdívali Kitty.
Tato tříčlenná rodina žila společně v Bratislavě, která byla až do druhé světové války multikulturním městem, kde se společně potkávali Slováci, Maďaři, Češi, Němci a Židé. Weichherzovi často také jezdili do severoslovenské Čadce, kde měli širší rodinu.
„Maminka a Kitty zahájily letní prázdniny v Čadci. Jeli jsme přímým rychlíkem až do Čadce. Kitty se mohla dobře vyspat, protože jsme měli celé kupé jen pro sebe. Cesta proběhla bez jakýchkoli potíží,“ zapsal si například Béla Weichherz do deníku v červenci roku 1932. Bratr Ester Weichherzové Artur Berghofen byl mimo jiné v Čadci spoluvlastníkem rodinné Likérky Berghofen a Goldstein, která po arizaci změnila název na Babuliak a spol.
Kitty Weichherzová na fotografii z roku 1938, kdy jí bylo 9 let.
Považovala se víc za Slovenku než Židovku
V předvečer druhé světové války, kdy nacistické Německo pochodovalo na Prahu, vyhlásili nacionalističtí Slováci nezávislý Slovenský štát a přijali protižidovské zákony. Ačkoliv měla Kitty židovský původ, zpočátku se považovala víc za Slovenku než Židovku. V Bratislavě chodila do státní slovenské školy a její rodiče nepatřili k praktikujícím Židům.
Kitty, která dobře ovládala němčinu, slovenštinu, maďarštinu i češtinu, si své židovské kořeny začala uvědomovat až po nástupu protižidovských opatření a po té, co ji pro její židovský původ vyhodili ze státní školy. Tehdy musela přestoupit do židovské školy. Když její táta v roce 1939 přišel o práci, rodina se přestěhovala k příbuzným do Čadce, kde Kitty dál pokračovala ve studiu na židovské škole.
„Často pokládá otázky, na které není možné dát jednoduché odpovědi. Sama už přišla na to, že dnes není dobré být Židem,“ poznamenal do deníku Béla Weichherz o své dceři v roce 1939.
Katharina zvaná Kitty se svou mámou Ester v Čadci.
V závěru deníku začal Béla popisovat svou frustraci a zoufalství
Když započala deportace Židů ze Slovenského štátu, Kitty již se svou rodinou žila v severoslovenské Čadci, která leží několik kilometrů od českých a polských hranic. Rodina Weichherzových původně nepodléhala deportacím směřujícím do koncentračního tábora Osvětim, který byl od Čadce vzdálený pouhých 100 kilometrů. Ovšem v březnu 1942 odstartovaly ze Slovenska náhodné deportace celých židovských rodin. Na deportačních místech nutili dozorci slovenské Židy, aby přepsali svůj majetek a poté je nahnali do vagónů směřujících do nacistických koncentračních táborů.
Už od dceřina narození si Béla Vojtěch Weichherz začal coby svědomitý otec zapisovat do deníku informace o Kittině každodenním životě a vývoji. Během nejistoty posledních týdnů před deportací se tento tehdy již 50letý muž ve svém deníku přesunul od své jediné dcery Kitty. V deníku začal popisovat frustraci a zoufalství, neboť měl pocit, že se nedokázal postarat se o svou rodinu a chránit ji.
„Dnes jsme rádi, že ještě máme nad hlavou čtyři stěny a střechu. Pronásledování Židů pokračuje: dosavadní odznak, který jsme museli nosit, nebyl dost velký, a proto byly vydány nové, o 10 cm větší, křiklavě žluté. To by se ještě dalo snášet, ale už začaly deportace. Nejprve byli povoláni muži ve věku od 16 do 45 let a internováni v barákovém táboře v Žilině. Poté byli odvedeni vězni, kteří byli drženi v Ilavě, následně všichni vyškrtnutí lékaři, a nakonec zcela nahodile sestavený seznam dalších osob, včetně těch, kteří měli pracovní povolení, byli starší 45 let nebo byli práce neschopní. Mezitím byly odváděny také ženy ve věku od 16 do 35 let, především dívky a bezdětné ženy. Některé transporty už byly také odeslány. O místě deportace koluje několik různých verzí. Jedno je však jisté: všechny transporty překročily hranici směrem do Polska,“ napsal Béla Vojtěch Weichherz v jednom ze svých posledních deníkových zápisů.
Jak ve svých zápiscích dále uvedl, z oficiálních míst jim bylo oznámeno, že dosud všichni ze Slovenska odvedení židovští muži a židovské ženy odcházejí jako „pionýři“, kteří mají za úkol připravit nové osídlení veškerého židovského obyvatelstva Slovenska. Podotkl také, že všichni Židé, kteří takto opouštějí Slovensko, zároveň ztrácejí slovenské státní občanství.
„Jelikož jsou však lidé do transportů často vybíráni svévolně, jsem neustále v pohotovosti a mám všechno sbaleno. Přeji si jediné: abychom mohli jít společně s manželkou a Kitty. Manželka Esti je slabá a bojácná. Sama by si nedokázala pomoci. A Kitty je sice na svůj věk dost silná, ale člověk přece chce svým dětem v těchto těžkých časech stát nablízku a pomáhat jim,“ uvedl v roce 1942 Béla Vojtěch Weichherz ve svém posledním deníkovém zápisu.
Tuto společnou fotografii s dcerou zařadil Béla Weichherz do svého deníku, který psal v letech 1929 až 1942.
Deníkové záznamy přečkaly válku, na veřejnost se dostaly roku 2003
V březnu 1942 zahájili nacisté židovské transporty z Čadce. Béla, Esti i Kitty byli deportováni 6. června 1942 do německého vyhlazovacího tábora Sobibor, kde zahynuli. Celkem tři Bélovy deníky z let 1929 až 1942 přečkaly druhou světovou válku na neznámém místě. Po válce se dostaly do rukou Bélovy přeživší mladší sestry Malvíny, jejíž rodina si tyto cenné a laskavé zápisky předávala z generace na generaci.
Když se tyto deníkové záznamy dostaly k Malvínině vnučce Judith Landshut, která žila v německém Hamburku, tato žena se je roku 2003 rozhodla věnovat do sbírek United States Holocaust Memorial Museum v americkém Washingtonu. V roce 2008 byly tyto deníky přeloženy z němčiny do angličtiny a vydány v knižní podobě jako In Her Father's Eyes: A Childhood Extinguished by the Holocaust. Většině slovenských a českých čtenářů jsou však dosud neznámé.
Zdroj:
https://collections.ushmm.org/search/catalog/irn521692?rsc=24824&cv=0&x=3292&y=2062&z=9.7e-5
https://portal.ehri-project.eu/units/us-005578-irn521692
https://zidovskakomunitacadca.wordpress.com/2021/04/19/vystava-ocami-svojho-otca/
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/photo/photograph-of-kitty-weichherz-taken-before-world-war-ii
https://liberalarts.utexas.edu/scjs/news/beyond-anne-frank-the-case-of-kitty-weichherz
https://zn.sk/kitty-weichherz-zidovske-dievca-vyznamne-denniky/
