Hlavní obsah
Věda a historie

Student ČVUT a bývalý pohraničník zdolali železnou oponu na koních. Roku 1966 u Horní Folmavy

Foto: Unsplash

Bývalý pohraničník, 28letý Jindřich Říhánek a 18letý student ČVUT Jiří Bodlák uskutečnili 10. ledna 1966 jeden z nejodvážnějších útěků přes železnou oponu. A to na koních z Jezdeckého klubu Praha–Hostivař, kteří se jmenovali Roland a Samson.

Článek

Seznámili se v Jezdeckém klubu Praha–Hostivař

Láska ke koním svedla v létě roku 1965 dohromady osudy dvou mladých mužů z Jezdeckého oddílu Praha–Hostivař. 28letý Jindřich Říhánek patřil mezi zkušené jezdce a stál u budování tohoto významného pražského jezdeckého klubu. Už jako mladík jezdil ve vojenské jízdárně a v roce 1955 se dokonce jako jezdec podílel na natáčení historického velkofilmu Jan Žižka režiséra Otakara Vávry. Jeho novým žákem se v létě 1965 stal 18letý student ČVUT Jiří Bodlák. Oba se brzy spřátelili a po společných jízdách diskutovali také o politické situaci v Československu.

Jindřich Říhánek navíc během základní vojenské služby v polovině 50. let sloužil u Pohraniční stráže na západní hranici Československa na Domažlicku, kde poznal režim služby, rozmístění hlídek a způsob zabezpečení hranice. Právě tyto zkušenosti o deset let později využil při plánování útěku na Západ.

Podle jeho pozdějších vzpomínek přišel nápad na emigraci během jednoho z rozhovorů. Jiří Bodlák se svěřil, že by nejraději utekl na Západ. Jindřich Říhánek odpověděl, že na totéž myslí už delší dobu. Zároveň ale dodal, že pokud se o útěk pokusí, bude to jedině na koních.

Říhánek místo útěku na Západ dobře znal

Oba mladí muži začali připravovat plán. Říhánek odmítl pokus o útěk během Vánoc 1965. Z dob své služby věděl, že právě tehdy bývaly hranice střeženy nejpřísněji. Navrhl proto vyčkat až na období po svátcích, kdy budou pohraničníci méně ostražití.

Jako místo přechodu vybral prostor tehdejší 15. roty Pohraniční stráže Spálenec na Domažlicku. Dobře věděl, že podél většiny státní hranice vedly souvislé ženijní zátarasy. Výjimku představovala železniční trať spojující Českou Kubici s bavorským Furth im Wald. Z Československa do Spolkové republiky Německo tudy projížděly zejména nákladní vlaky i některé mezinárodní osobní vlaky, a proto zde musel být v drátěných zátarasech ponechán průchod pro železniční dopravu. Právě tohoto místa, které se nacházelo nejblíže od obce Horní Folmava, plánovali využít.

Říhánek a Bodlák si pro útěk vybrali dva koně z hostivařského oddílu Rolanda a Samsona a pustili se do příprav, které trvaly několik týdnů. V noci tajně trénovali jízdu, aby si koně zvykli na pohyb za tmy. Říhánek navíc obstaral vojenská sedla, která měla při případné kontrole posílit dojem, že jde o příslušníky Pohraniční stráže.

Foto: Mapy.com, © Seznam.cz, a.s., © TopGis, s.r.o., © Český úřad zeměměřický a katastrální, CC BY-SA 4.0

Letecký pohled na železniční hraniční přechod pro osobní a nákladní vlaky Česká Kubice – Furth im Wald. Přes místo označené červenou ikonou uprchli 10. ledna 1966 Jindřich Říhánek a Jiří Bodlák na koních na Západ.

K Domažlicím vyrazili pod záminkou natáčení filmu

Dne 10. ledna 1966 naložili oba koně na nákladní automobil Praga V3S. Řídil jej muž ze státního statku Praha-Malešovice přezdívaný Gusta, který podle pozdějších vzpomínek netušil, že jeho cestující plánují emigraci. Během cesty je zastavila policejní hlídka. Říhánek s Bodlákem uvedli, že převážejí koně na natáčení filmu Jan Žižka režiséra Otakara Vávry. Zároveň předložili potřebná povolení, která byla zfalšovaná. Policisté jejich vysvětlení přijali a nechali nákladní automobil pokračovat v jízdě.

Gusta dovezl oba jezdce i koně do prostoru rekreačního střediska Babylon nedaleko Domažlic. Zde vyložil také krmivo pro koně a odjel zpátky do Prahy. Říhánek s Bodlákem pak mezi budovami rekreačního areálu čekali až do setmění.

Po jedenácté hodině večer nasedli na Rolanda a Samsona a vydali se směrem ke státní hranici. Měli na sobě vysoké jezdecké boty, vatované kabáty a kožešinové ušanky. V kombinaci s vojenskými sedly působili ve tmě jako příslušníci Pohraniční stráže na služební jízdě.

Nedaleko hranice s Bavorskem se proti Říhánkovi a Bodlákovi objevil hlídkový automobil GAZ s pohraničníky. Oba uprchlíci zachovali klid, zasalutovali a pokračovali v jízdě. Posádka gazíku jim pozdrav oplatila. „Zasalutovali jsme. Viděl jsem, že šofér taky salutuje, a také jsem viděl, že něco říkal dozadu. Necítil jsem srdce,“ zavzpomínal Jindřich Říhánek po letech.

Do západního Německa projeli železničním koridorem

Brzy nato dorazili na koních k železniční trati vedoucí od České Kubice do Furth im Wald. Tudy se měli dostat k průchodu v ženijních zátarasech. Jen několik desítek metrů před železničním koridorem narazili na další hlídku. Pohraničník na ně namířil samopal a zavolal: „Stůj! Heslo!“

Říhánek věděl, že na zaváhání není čas: „Soudruhu, kde máte kolegu? Bylo vám řečeno, že kapitán Jakoubek jede na kontrolu?“ Toto jméno Jindřich Říhánek ovšem nevymyslel náhodou. Poručík Jakoubek skutečně během jeho vojenské služby před 10 lety působil u sousedního útvaru Pohraniční stráže a Říhánek předpokládal, že tam může stále sloužit.

Pohraniční hlídka zůstala zaskočena. Než si vojáci uvědomili, že před nimi nestojí jejich nadřízení, oba jezdci pokračovali dál směrem k železničnímu průjezdu. Říhánek s Bodlákem využili průchod v ženijních zátarasech, kterým procházela železniční trať do Furth im Wald. Od tohoto místa je od skutečné státní hranice dělilo přibližně 150 metrů.

Jakmile projeli koridorem, pobídli oba koně do cvalu. Pohraničníci si až nyní uvědomili, co se stalo. Za uprchlíky zazněly výstřely ze samopalů a nad hraničním pásmem se rozsvítily signální světlice. Rolanda ani Samsona však střelba nezastavila. Oba koně byli v hlubokém sněhu rychlejší než pěší hlídky a během několika okamžiků překonali potok i prudký svah na bavorské straně hranice.

„Jeli jsme dál a zahnuli doleva, do Německa. Koně museli ovšem z železničního náspu. Čekal je hluboký sníh, potok a svah. Ke všemu se objevil Měsíc. Ten potok, to bylo jako malá řeka. Jenom jsme slyšeli, jak to šplouchá. A pak bylo třeba překonat svah. To už bylo Německo, ale zezadu se ozvala střelba. Kůň zahrabal, nemohl se dostat do svahu. Skoro se zastavil. Popohnal jsem ho a na poslední chvíli zabral. Překonal jsem svah. Měl jsem obrovskou radost,“ uvedl Jindřich Říhánek.

Foto: Bundesarchiv, CC-BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

Pohled z kabiny strojvedoucího nákladního vlaku jedoucího ze západoněmeckého Furth im Wald do československé České Kubice. Snímek zachycuje situaci na příslušném železničním hraničním přechodě roku 1964, na strážní věži vidíte československé pohraničníky.

Německý policista si je spletl s kozáky

Po překročení státní hranice uprchlíci na koních zamířili do bavorského Furth im Wald, kde vyhledali místní policejní služebnu. Když jim policista otevřel, zůstal překvapeně stát. Dva muži přijeli uprostřed zimní noci na koních, měli kožešinové čepice a těžké kabáty. Podle Říhánkových vzpomínek si tento německý policista nejprve myslel, že jde o kozáky nebo vojáky z východu a že snad začala nová válka. Teprve po několika minutách vysvětlování pochopil, že před ním stojí dva českoslovenští uprchlíci, kteří právě překonali železnou oponu.

Tato událost vyvolala rozruch nejen v Československu, ale také na západoněmecké straně hranice. Československé bezpečnostní orgány zahájily rozsáhlé vyšetřování. Po krátkém jednání byli oba koně 15. ledna 1966 vráceni zpět do Československa. K jejich předání došlo na hraničním přechodu u Furth im Wald.

Podle vzpomínek bývalého příslušníka Pohraniční stráže vyvolal útěk u tehdejší 15. roty Spálenec značný rozruch. „Nutno dodat, že jezdci měli velké štěstí. Z pěti lidí přítomných na piketu právě sloužili dva nováčci, jeden z nich čerstvý velitel hlídky. Oba byli řádně odměněni prokurátorem, poddůstojník – velitel piketu – byl degradován na vojína. V případě, že by tam sloužil někdo jiný, dopadlo by to asi jinak,“ vzpomínal po letech pamětník Vlastimil V. V důsledku úspěšného útěku dvou jezdců na koních přes hranice pak byla rota Spálenec zrušena a její posádka rozdělena na sousední roty Maxov a Folmava.

Československé soudy následně odsoudily oba uprchlíky v nepřítomnosti za opuštění republiky a krádež koní. Jindřich Říhánek dostal tříletý trest odnětí svobody, Jiří Bodlák byl odsouzen k dvaceti měsícům vězení. Jejich životní cesty se poté rozešly. 28letý Říhánek zůstal v západním Německu, kde se i nadále věnoval koním. 18letý Bodlák odešel do Spojených států amerických.

Zdroj:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dva-jezdci-pres-zeleznou-oponu-drze-procvalali.A060130_160320_domaci_ton

https://epochaplus.cz/jindrich-rihanek-a-jiri-bodlak-uprchlici-procvalali-pres-hranice-na-koni/

http://pohranicnik.blogspot.com/2012/06/odvazny-utek-pres-statni-hranici-v.html

https://www.vojensko.cz/objekty-ps/sekce-00050-hranicni-prechody-a-opk/polozka-00484-rota-opk-spalenechttps://www.csfd.cz/film/9454-jan-zizka/prehled/

https://www.prahanebusice.cz/evt_file.php?file=1299

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_Plze%C5%88_%E2%80%93_Furth_im_Wald

https://www.ardmediathek.de/video/br-retro/wiederaufnahme-des-gueterverkehrs-zwischen-furth-im-wald-und-ceska-kubice-boehmisch-kubitzen-1964/br/Y3JpZDovL2JyLmRlL3ZpZGVvLzc2ZGRmOTJjLWEzZjQtNDllZi1hYjY0LTAyYjk1MTlhNzNjMw

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz