Článek
Ruth vyrůstala v Ostravě a snila o hudební kariéře
Ruth Huppertová (provdaná Eliášová) se narodila 6. října 1922 v Moravské Ostravě do židovské rodiny, která provozovala řeznictví a obchod s lahůdkami. Ve svých pamětech Ruth píše o tom, jak každé ráno cestou do školy zašla do rodinného obchodu, dala každému z rodiny pusu, udělala pukrle a pak dostala dopolední svačinu, která obsahovala chleba, salám a ovoce.
Když byla ještě malá, její rodiče se rozvedli. Ruth spolu se sestrou Editou žily v Moravské Ostravě u babičky z otcovy strany a následně u strýce, ovšem s tátou zůstávaly v úzkém kontaktu. Ruth od dětství ráda hrála na klavír a snila o tom, že jednou bude studovat hudební akademii v Praze.
Když v březnu 1939 nacisté vyhlásili Protektorát Čechy a Morava, rodině se již nepodařilo emigrovat. Ruthin otec odešel ke své sestře do Brna a následně své dcery povolal k sobě. Společně pracovali na statku v Pozořicích u Brna u českého sedláka.
V Terezíně se zamilovala, vdala a otěhotněla
4. dubna 1942 byla Ruth Huppertová deportována s celou svou rodinou do terezínského ghetta, čímž odstartovala její nejděsivější životní cesta. V Terezíně se zamilovala a vdala za mladíka Koniho.
O rok později, 18. prosince 1943, však musela nastoupit do transportu směr Osvětim. V té době již byla ve třetím měsíci těhotenství, tento stav si jí ovšem podařil při selekci na rampě skrýt. V osmém měsíci těhotenství, kdy už její stav nešel nijak zamaskovat, si ji jako objekt svých zvrácených pokusů vybral sám Mengele.
Během svých pseudovědeckých experimentů prováděných na vězních v koncentračním táboře Osvětim se Josef Mengele dopustil nelidsky strašlivých zločinů. K jeho obětem bohužel patřila i Ruth a její novorozené dítě.
Like so many mothers-to-be, Ruth Elias pictured how she would prepare for her baby. She never imagined she would bring a...
Posted by United States Holocaust Memorial Museum on Thursday, May 11, 2023
Novorozená holčička neměla jméno, žila pouhých 8 dnů
Své první dítě přivedla Ruth na svět ve svých 21 letech, když ležela na betonové desce na ženském bloku v Osvětimi. Porodila holčičku. Svou dcerku však nepojmenovala. Věděla, jaký bude její osud, a tak ji nazývala pouze „mé dítě“.
„Lehla jsem si na ty kameny, bez ničeho. A porodila jsem krásnou holčičku. Bez mýdla. Bez horké vody. Bez ručníku. Bez ničeho. Ve vlastní špíně jsem šla i s dítětem do svého lůžka, kde byla jenom samotná deka na přikrytí, bez matrace,“ zavzpomínala Ruth na začátek pekla.
Bezprostředně po porodu ji navštívil sám Mengele, který jedné z ženských lékařek nařídil, aby Ruth obvázala prsa obvazy, kvůli čemuž však novopečená maminka nemohla kojit. V rámci svého nelidského pokusu chtěl Mengele otestovat, jak dlouho přežije novorozené dítě bez potravy.
Ruth pociťovala, jak se jí prsa nalévají mlékem. Její miminko bylo hladové a neustále plakalo. Snažila se mu tajně dávat alespoň vodu s chlebem. Mengele však chodil každý den kontrolovat obvazy a prohlížet dítě. V nelidských podmínkách trpělo miminko i matka. Rutin osud nebyl lhostejný vězněné slovenské lékařce židovského původu Margit „Mace“ Steinbergové (1902 v Trenčíně – 1995 v Tel Avivu), která před válkou žila a pracovala jako zubařka ve slezském Frýdku a která nešťastné mamince propašovala injekční stříkačku s morfiem, čímž riskovala i svůj vlastní život.
„Ruth o tom vyprávěla a vzpomínala na to, že k ní lékařka promlouvala „hlasem anděla“. Říkala jí, že Ruth musí přežít. Její dítě nepřežije – to byla realita Osvětimi – a že je třeba „vykoupit dítě z jeho utrpení“. Ruth uvedla, že se té vězněné židovské doktorky zeptala: „Co po mně chcete, chcete, abych své dítě zabila?“ A lékařka odpověděla: „Složila jsem Hippokratovu přísahu, nemohu zabíjet, musím zachraňovat. Jsem lékařka a alespoň tebe musím zachránit, protože pokud dítě bude dál trpět a Mengele bude pokračovat, nakonec zemřete obě.“ S Ruth mluvila dlouhé hodiny, až ji nakonec přesvědčila a Ruth svému trpícímu miminku vpíchla morfium, čímž ho zbavila utrpení,“ popsala smutnou událost výzkumnice Yad Vashem Dr. Na'ama Shik. Hladovějící novorozená holčička žila pouhých osm dní. Poté, co se Mengele dozvěděl, že miminko zemřelo, ztratil o Ruth zájem a nechal ji být.
„Často se při uvažování o holocaustu neptáme na otázky dobra, obvykle se soustředíme na zlo a na to, jak je vůbec lidsky možné, že k tomu došlo. Zřídka se ptáme na projevy dobra a na lidi, kteří riskovali svůj život pro cizí, neznámé lidi. A právě tato vězněná doktorka, Maca Steinbergová, dokázala získat morfium a tajně přijít za Ruth a promluvit s ní,“ dodala Dr. Na'ama Shi.
Na tomto místě stál v koncentračním táboře Osvětim barák, v němž Mengele dělal zvrácené pokusy na židovských dětech.
Druhý manžel Kurt jí dal novou rodinu
V říjnu 1944 byla Ruth z Osvětimi přemístěna do Tauchy, co byl pobočný tábor Buchenwaldu. Právě zde se seznámila s českým vězněm židovského původu Kurtem Eliášem, který za války přišel o dítě a manželku. Když byl tábor v dubnu 1945 evakuován, Ruth i Kurt se skryli a poté uprchli do lesů, kde je osvobodily americké jednotky.
V květnu 1945 se Ruth vrátila do Prahy, bohužel zjistila, že nikdo z jejích blízkých nepřežil. Naživu ale zůstal její první manžel Koni, ke kterému se již nevrátila a se kterým se rozvedla. Když jej jako těhotná často potkávala v Osvětimi, bolela ji jeho lhostejnost. Toužila po povzbuzení a útěše, kterou jí ovšem podle její pocitů nedal. Ruth tušila, že pokud oba přežijí, rozvede se s ním.
Po svém uzdravení se provdala za Kurta Eliáše, se kterým v roce 1948 odešla do Izraele. Manželé se usadili v mošavu Bejt Jicchak, kde Ruth žila až do své smrti v roce 2008. Se svým druhým manželem měla celkem dva syny a dočkala se šesti vnoučat. Ruth a Kurt Eliášovi si v Izraeli vybudovali nový život. Ruth byla navíc velmi šťastná, že může znovu otěhotnět přes to všechno, co její tělo muselo za války vydržet. Navzdory rodinnému štěstí ji stále provázel temný stín minulosti, na který nemohla zapomenout. Svým dětem a vnoučatům o něm řekla až po vydání svých memoárů.
O svém strašlivém trápení v Osvětimi se Ruth Eliášová (1922–2008) mimo jiné rozepsala ve své autobiografické knize Naděje mi pomohla přežít, která vyšla v roce 1988. Popsala v ní strašnou bolest matky, kterou nacisté přinutili, aby nechala zemřít své novorozené miminko. V úvodu této knihy mimo jiné napsala, že ji věnuje „mé milované a úžasné malé rodině, o které jsem nevěřila, že ji budu mít“.
Zdroj:
https://collections.ushmm.org/search/catalog/irn1003912
https://www.yadvashem.org/podcast/episode-6-women-in-auschwitz.html
https://jweekly.com/1999/03/12/survivor-triumphs-over-mengele-to-create-life-in-israel/
https://www.upi.com/Archives/1985/04/14/Auschwitz-survivor-recalls-killing-her-infant-to-save-her-from-Mengele/7386482302800/
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/id-card/ruth-huppert-elias
https://collections.jewishmuseum.cz/index.php/Detail/Collection/Show/collection_id/2115
https://www.holocaust.cz/zdroje/clanky-z-ros-chodese/ros-chodes-2008/prosinec-13/zemrela-ruth-elias/
https://www.geni.com/people/Margit-Steinberg-Bleyer/6000000078774390284
https://wielkahistoria.pl/jako-ciezarna-trafila-do-auschwitz-birkenau-taki-los-zgotowal-jej-nowo-narodzonemu-dziecku-aniol-smierci/
